načítám data...

Opel Mokka: Opel made in France

Městský crossover Opel Mokka sází na výrazný design a snaží se přilákat mladé zákazníky. Co se ale skrývá pod líbivou tvářičkou?

zobrazit celou galeriiFoto:   Redakce Autíčkáře

Opel Mokka přišel na trh v roce 2012 a následoval trend nově se rodící kategorie malých crossoverů. A byl to ve své době typický Opel. Uhlazený až dynamický design karoserie na straně jedné, německy strohý až možná trochu nudný interiér na straně druhé. Ale auto to nebylo vůbec špatné. Od té doby se ale mnoho věcí změnilo. Koncern GM, pod který Opel spadal, vyklidil pole, Opel tak přesídlil pod křídla holdingu PSA a to celé nakonec zakotvilo v největší skupině automobilových výrobců dneška, gigantu Stellantis.

Na značku Opel měly tyto změny zásadní vliv. Nové modely jsou dnes vyvíjeny společně s dalšími auty Stellantisu a využívají výhod společných platforem a sdílení technologií. A to je vždy dvousečná zbraň. Na jednu stranu tu máme možnost využívat pokročilé (a drahé) technologie, aniž by dopad na cenu výsledného auta byl tak dramatický, na stranu druhou je však výsledkem auto, které v mnohém kombinuje prvky různých značek. Nemůže technika sdílená s francouzským Peugeotem zničit všechno to, co měli zákazníci na Opelu rádi?

Foto: Autíčkář.cz

Odpověď je jasná – samozřejmě, že může. A proto mě velmi zajímalo, jak tahle symbióza francouzské techniky a německé značky může fungovat v praxi. Když jsem se nedávno po čase opět krátce svezl malou Corsou, měl jsem z toho lehce rozporuplné pocity. Víte, ono to vůbec není špatné auto, to bych mu křivdil, ale sám sebe jsem se ptal, zda by nebylo lepší, kdyby Peugeot 208, který se ukrývá pod karoserií Corsy, zůstal Peugeotem 208. To auto mám rád takové, jaké je, se vší tou francouzskou praštěností a příjemným poddajným podvozkem. Corsa se tváří příliš precizně, je příliš ostře řezaná a německy strohá, což mi následně neladí s použitou technikou.

Foto: Autíčkář.cz

Jakmile se naskytla příležitost vyzkoušet si novou Mokku v rámci klasického redakčního testu, šel jsem do toho. Mokka totiž přichází s novým přístupem. Tam, kde se Corsa snaží napasovat charakter Opelu na francouzské auto, hledá Mokka to nejlepší z obou světů a to se pokouší kombinovat, jak nejlépe to jen jde. Daří se jí to? To jsem si dal jako hlavní cíl mého pavědeckého zkoumání testovaného vozu.

Foto: Autíčkář.cz

Co se vnějšího designu auta týče, tady je to výhra na celé čáře. Opel přichází s novým a velice svébytným designem s nezaměnitelnou přídí a vysoko položenou kapotou. Má to styl i extravaganci, zároveň je to ale jasný Opel. Směrem k zádi se linky začínají kroutit, hrany se obrušují. Celé to působí čistě, svěže, dynamicky a zároveň originálně. 

Foto: Autíčkář.cz

Problémem malých crossoverů bývají proporce. Autíčko tohoto segmentu je zkrátka už z podstaty vždy příliš úzké, příliš krátké a příliš vysoké. Mokka však žádnou disproporcí netrpí. Opel posadil malý vůz na až přehnaně velká kola a výsledkem je auto, které dělá dojem angličáku, ale ve skutečné velikosti. Byl to risk, ale vyplatil se. Mokka se mi líbí a dle reakcí lidí, které jsem za ten týden potkal, v tom nejsem sám.

Foto: Autíčkář.cz

Příjemné překvapení na mě čekalo uvnitř. Tady jsem měl totiž vůbec největší obavy. Opel pro mě byl vždy synonymem šedé kabiny s titěrnými ovladači s ještě titěrnějším fontem. Celé to bylo vyrobeno většinou precizně, ale nějak tomu chyběl nápad. Když potom přišly první Opely ze společného vývoje PSA, výsledek byl takový… divný. Kabina byla stále šedivá a trochu nudná, ale ergonomie už nebyla tak perfektní a já se nemohl zbavit dojmu, že spíš než o symbiózu francouzských a německých principů tu jde o jejich souboj. 

Foto: Autíčkář.cz

Nová Mokka má výchozí pozici stejnou, výsledek je ale o mnoho lepší. Opel ustoupil ze strohosti, francouzské já naopak nechalo doma ty největší kontroverze. Opel tak například stále disponuje klasickým panelem ovládání klimatizace. Ano, i tady to má své mouchy. Tak například ona klimatizace je tu automatická jednozónová, což je vzhledem k velikosti auta naprosto v pořádku, já ale absolutně netuším, proč k nastavování teploty slouží dva kruhové ovladače a nastavená teplota se zobrazuje dokonce na třech místech – na samotném panelu klimatizace a po obou stranách obrazovky radiomapy. Celé to působí, jako kdyby tu měla být původně klimatizace dvouzónová, ale někdo si to na poslední chvíli rozmyslel (a být to Peugeot, věřil bych, že přesně tak to vzniklo).

Foto: Autíčkář.cz

Ale to už věnujeme klimatizaci Mokky zbytečně moc řádků, v kabině přitom stojí za zmínku úplně jiné věci. Třeba displej přístrojového štítu. Ten je totiž boží. Peugeoty již hezkou řádku let nabízí místo klasických ‘budíků’ pěkné a široce konfigurovatelné displeje s  hezkou grafikou. V Opelu se rozhodli nabízenou technologii použít, ale šli na to po svém. Tam, kde Francouzi nabízí propracované animace, vydává se Opel cestou maximálního zjednodušení. Až na dřeň. A co je výsledkem? Přesně ten displej, po kterém volám od chvíle, kdy Jaguar začal nahrazovat přístrojový štít obrazovkou.

Foto: Autíčkář.cz

I tady je možnost zobrazit leccos od práce asistentů přes mapu až po různé údaje palubního počítače, to ale umí dneska téměř každý. Co však umí snad jen Opel – ty informace nezobrazovat. V nabídce je i typ zobrazení ‘Minimální’, ve kterém dostanete velký jednoduchý rychloměr a to je všechno. V rožku se krčí kontrolka světel a tím to končí. Nic víc totiž vědět nepotřebujete. Pokud ano, Opel vám příslušnou informaci zobrazí jasným a srozumitelným pop-up oknem, které navíc nic jiného nezakrývá – to ale až tehdy, kdy je to žádoucí. A tak to má být, to je přece ta hlavní výhoda displejů, že si můžu vybrat, co vidět chci a co ne. Dokonce mám pocit, že jednoduchý rychloměr, na jehož grafický design stačí papír, kružítko a deset vteřin, působí lépe, než mnohé rádoby 3D barevné grafické cingrlátkové oné… Je to malá věc pro programátora, ale velký skok pro automobilismus.

Foto: Autíčkář.cz

Jinak je kabina tradiční a přehledná. Dekor kombinující alcantaru a karbon (nebo věci nápadně připomínající alcantaru a karbon) působí hodnotně, kvalitně a má šmrnc. Sedadla vypadají skvěle, bohužel jsem si v nich celý týden hledal tu správnou pozici, tohle Opel zvládával lépe. Překvapí i absence stropních madel. Na zadních sedadlech je místa poskrovnu, to se ale s ohledem na velikost auta dalo předpokládat. Zavazadelník disponuje dvojitým dnem a jeho velikost plně odpovídá standardům třídy. Mokka je zkrátka určená spíše bezdětným párům či jako druhé auto do města.

Foto: Autíčkář.cz

Moderní crossover ve svých útrobách ukrývá až překvapivě tradiční pohonnou sestavu. Tady nenajdete žádné elektromotory či hybrid, testovaná Mokka pod kapotou ukrývá turbodiesel spřažený s manuální převodovkou. Z toho jsem měl maličko obavy. Mokka se mi totiž od první chvíle testování docela líbí a já se bál, že se ona ‘futuristicko-oplí’ aura rychle rozpadne, jakmile do hry vstoupí diesel a manuál, věci, které patří ke každému správnému starému Peugeotu. Ale znáte ten pocit, kdy vám kuchař v restauraci předloží k ochutnání kombinaci surovin, u kterých si vůbec nedokážete představit, že spolu mohou hrát na jednom talíři, a ono to přesto funguje? Tak přesně to jsem zažil v Opelu Mokka.

Foto: Autíčkář.cz

První dojem byl trochu rozpačitý, startovací tlačítko musíte chvíli podržet, nestačí jen stisknout a pustit, ale to jsou malé věci. Dál už to ale bylo jen lepší. Vznětová patnáctistovka běží kultivovaně a tiše a převodovka, přestože bych i poslepu poznal, že patří nějakému Peugeotu, funguje skvěle. Není tu žádná německá přesnost a krátké dráhy v tuhé kulise, nic takového, ale páka tančí v drahách s takovou samozřejmostí a převodovka perfektně ladí s motorem, že od prvního okamžiku ani nevíte, že řadíte - jde to tak nějak samo.

Foto: Autíčkář.cz

Ještě příjemnější překvapení přináší podvozek. V Opelu s ním totiž patrně nic moc nedělali a ponechali v zásadě to naladění, se kterým přišel už Peugeot 2008. A to bylo to nejlepší, co mohli udělat. Malá naftová Mokka určitě nemá ambice být nějakým sportovním strojem, tak proč obětovat cenné pohodlí? Opel filtruje nedokonalosti českých cest necest s naprostým přehledem, nerozhodí ho snad vůbec nic. Přitom se nemusíte bát nějaké záludnosti, auto se ovládá velmi dobře. Výhled ven není nejlepší, ale zásadní problém nepředstavuje a své kouzlo má i pohled na výrazně tvarovanou kapotu. 

Foto: Autíčkář.cz

Mokka dostala do vínku i celou sadu jízdních asistentů a technologií od Stellantisu. A musím říci, že je příjemné potkávat vyspělé systémy už i v malých autech. K dispozici jsou špičková LED světla s Matrix technologií, adaptivní tempomat či asistent jízdy v pruzích. Zadní parkovací kamera potěší slušným rozlišením i schopností při couvání ukládat obraz a postupně tak při manévrování vytvářet 360° zobrazení. Bohužel je tu ale onen nešvar, který známe ze všech koncernových aut, totiž že skvělá kamera namířená na hranu nárazníku se v okamžiku, kdy se přiblížíte k překážce na pár desítek centimetrů, přepne na jakési prapodivné zobrazení z ptačí perspektivy, ze kterého nepoznáte vůbec nic. Zobrazení lze přepnout zpět, ale musíte to udělat pokaždé, když couváte, znovu, což je otravné.

Foto: Autíčkář.cz

A poslední, co bych asi měl zmínit, je ekonomika provozu. A zde mám dobré zprávy. Ač sám jsem příznivec hybridů a moderních elektromobilů, Mokka se spotřebou pohybující se bez sebemenšího omezování se okolo pěti litrů nafty na sto kilometrů ukazuje, že pokud jde o samotná čísla, starý dobrý diesel má stále co říci. 

 

Verdikt

Zdá se, že v Opelu skončilo období vzdoru. Francouzský základ se konstruktéři nesnažili přestavět na Opel za každou cenu. Místo toho využili vše dobré, co technický základ auta nabízí, a doplnili jej přímočařejším ergonomicky čistším interiérem a atraktivním a svébytným designem karoserie. Malý crossover od Opelu tak zvládl onu francouzsko-německou fúzi na výbornou a přes několik detailů, které by snad stály za vylepšení, rozhodně stojí za doporučení – nejen pro skvěle zvládnutý konfigurovatelný přístrojový štít, ale pro samozřejmost, s jakou se pohybuje a ovládá.

Foto: Autíčkář.cz

Tohle auto vám bude v městské džungli sloužit velmi oddaně a na oplátku po vás nebude chtít skoro nic. Opelu se nadto podařilo vytvořit nápaditý a líbivý (až extravagantní) crossover, který je na první pohled zcela jiný, než jeho koncernoví sourozenci. Pokud chcete auto, které vystoupí z nudné šedi, ale extravagance francouzských modelů je na vás už přeci jen trochu moc, Mokka nabízí ideální řešení.

 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1499 ccm
Celkový výkon: 81 kW (108 koní)
Točivý moment: 250 Nm 
Převodovka: šestistupňová manuální
Pohotovostní hmotnost: 1295 kg 
Maximální rychlost: 190 km/h
0-100 km/h: 10,9 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná (v testu): 3,8 l / 100 km (5,1  l / 100 km)
Základní cena: 599 900 Kč
Cena testované verze (1.5 CDTi/81 kW Ultimate): 699 990,- Kč

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ro
rock
13. března 2023, 10:46
2

Jo, je to v top výbavě, ale pořád se bavíme o zvedlé Corse 110 k (a diesel nepovažuju za nějakou velkou výhodu, tohle si přece nikdo nekoupí na několikastakilometrové přesuny) s manuálem. Za 700. Od kdy je Opel nejdražší volbou na trhu? Pravděpodobně by nebyl dražší ani T-Cross od VW, o Kamiqu nemluvě a u Renaultu odjedu s Capturem o kilo níž. Dokonce i to, co člověk považuje za notoricky drahý a ani se tam pro srovnání moc nekouká (Yaris Cross) začíná najednou působit jako low cost volba.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Buick Skylark GS 1972
Buick Skylark GS

1972 rok výroby
250 koní výkon
5 700 ccm objem

Ford Mustang V8 289 CUI, automat 1966
Ford Mustang V8 289 CUI, automat

1966 rok výroby
220 koní výkon
4 700 ccm objem

Chevrolet Aveo LPG,KLIMA 2008
Chevrolet Aveo LPG,KLIMA

2008 rok výroby
92 koní výkon
1 400 ccm objem

Chevrolet Blazer K5 1981
Chevrolet Blazer K5

1981 rok výroby
100 koní výkon
6 200 ccm objem