Na cestách s Marthou Issovou #1: Moravské Toskánsko

Vzpomínáte si, jak italský krasavec Marcello Mastroianni ve filmu Sladký život jezdí ulicemi Říma v půvabné Alfě Romeo a s krásnou Anitou Ekbergovou si užívá bezstarostného nicnedělání? Pro herečku Marthu Issovou je to jeden z nejmilejších filmů italského neorealismu. Jak kvůli samotné Itálii, kterou má z celého Středomoří nejraději kvůli tamější přátelskosti a pohostinnosti, jež jí připomíná právě i návštěvy u příbuzných v Sýrii, tak kvůli značce automobilu.

Sama jezdí novou Alfou Romeo Tonale s hybridním pohonem, která je pro ni díky možnosti přepínat na elektřinu úsporným parťákem do města, coby SUV zároveň zdolá divokou cestu na chalupu a s nízkou spotřebou i dlouhé vzdálenosti. „Jsem stále nadšenější alfista, líbí se mi sounáležitost mezi řidiči této značky. Když se na ulici potkáme, mrkneme na sebe. To jsem zažila jen u svého prvního auta Fiatu 500, tam je to podobné,“ popisuje Martha Issová, když společně vyrážíme směr jižní Morava.

Okolí Mikulova plné slunce a bujných vinohradů ji přitahuje. „Vždycky mám pocit, že nejsem v Čechách, ale někde v Toskánsku. Panuje tu úplně jiná atmosféra. Mimochodem, víte, že je tu prý stejné podloží jako v Sýrii a Íránu? Možná mi to částečně supluje ten můj syrský zdroj, který mi moc chybí, naposledy jsem tam byla v roce 2008,“ vzpomíná herečka.

Naším cílem je vinařství Nepraš, které se nachází v Pavlově nedaleko novomlýnské nádrže. Parkujeme u malebného kamenného domu, u kterého nás vítají jeho majitelé Radomír a Lída Neprašovi. „Vždycky tu na mě dýchne jižanský duch, připadám si tu jako u toskánské rodiny,“ říká Martha, kterou sem poprvé vzal zhruba před deseti lety její muž, režisér David Ondříček. „Neustále jsem slýchala o Neprašových, o pohodě a skvělém vínu, za kterými sem David s přáteli jezdili. Když jsme sem poprvé přijeli spolu, říkala jsem si, jak je možné, že jsem tu nikdy nebyla. Tohle je místo, kde chci trávit hodně času. Mikulov je krásný, výstavní, ale Pavlov je menší, obyčejnější, ryzejší, autentičtější.“

Majitel vinařství Radomír Nepraš jí prý zcela změnil pohled na víno. „Radek je alchymista, který miluje svoji profesi a dokáže o ní poutavě mluvit celé hodiny. Než jsem ho poznala, znala jsem levná vína z divadelních klubů, která nechávají tmavý proužek nad rtem,“ směje se Martha, která si u Neprašů vychutnává v létě nejraději bílý ryzlink nebo veltlín, v zimě přesedlá na červené.

„Do loňska jsem nepila české červené víno, které by bylo srovnatelné s italským. Zlomil to až Radek a jeho Gravettien Grande Cuveée z odrůd merlot a cabernet. Je úchvatné,“ říká Martha, která se k Neprašům dostane zhruba jednou ročně. S dětmi si tu přes den užívá procházky po pálavských kopcích, s přáteli večer místní víno. „Člověk je v každé dekádě jinak zaměřený, u mě se po čtyřicítce objevila silná touha dělat si v životě čas na lidi, které mám ráda, a trávit ho na místech, kde je mi dobře. Pokud budu mít prostředky a půjde to prakticky provést, chci na jih jezdit častěji. A víte co? Těším se, až svoji Alfu vezmu domů. Do Itálie!“