Mitsubishi Grandis HEV Instyle+: Francouzský pokrm, kterému chybí japonské koření

Automobilka Mitsubishi má dnes na českém trhu možná až překvapivě širokou nabídku. V showroomu aktuálně najdete hned šest modelů. Jenže když se na ně podíváte trochu blíž, zjistíte, že skutečně vlastním Mitsubishi je z nich v podstatě jen vrcholný Outlander. Všechny ostatní vznikly ve spolupráci s aliančním partnerem Renault a technicky jde vlastně o známé francouzské modely převlečené do kabátu se třemi diamanty ve znaku. Otázkou ale je, zda je to vůbec problém. Současné Renaulty patří ve svých třídách k velmi povedeným autům a jen málokdo by jim mohl vytýkat nedostatek kvality nebo technické vyspělosti. Možná je tedy správnější položit si jinou otázku. Dokáže Mitsubishi těžit z toho nejlepšího, co Renault nabízí, a zároveň svým vozům vtisknout alespoň špetku vlastní identity? A hlavně, dokáže zákazníkovi nabídnout dostatek důvodů, proč zamířit právě k prodejci Mitsubishi a ne rovnou do vedlejšího showroomu Renaultu?

Model Grandis je dobře známým jménem především těm z nás, jejichž rok narození začíná číslicemi jedna a devět. Na začátku nového tisíciletí totiž nesl tento název poměrně velké rodinné MPV, které dokonale vystihovalo tehdejší představu ideálního rodinného auta. Spousta místa, variabilní interiér a schopnost bez protestů odvézt děti, prarodiče, psa i polovinu vybavení na dovolenou.

Dnešní Grandis je ale pochopitelně úplně jiným autem. Mitsubishi známé jméno oprášilo a nasadilo ho na kompaktní crossover, který vznikl na základech Renaultu Symbioz. Ten si lze představit jako o něco praktičtější a prostornější variantu oblíbeného Capturu. V řeči Mitsubishi je pak Grandis vlastně takovou kombi verzí modelu ASX. Nečekejte tedy obří rodinné MPV, které by svou velikostí připomínalo menší dodávku. Dnešní Grandis se drží současných trendů a sází na populární kombinaci zvýšeného podvozku, rozumných vnějších rozměrů a moderní techniky. To ale neznamená, že by přišel o svůj rodinný charakter. Právě naopak. Schopnost pracovat s prostorem patří mezi jeho nejsilnější stránky, jak se ještě v průběhu testu ukáže. Pojďme se tedy podívat, co všechno dokáže nový Grandis nabídnout a zda si slavné jméno na zádi skutečně zaslouží.

Z hlediska designu Grandis velmi věrně kopíruje svůj francouzský předobraz a Mitsubishi zde nepřichází s žádnou designovou revolucí. Upřímně řečeno ani nemusí. Renault v posledních letech našel poměrně atraktivní designový jazyk a Grandis z něj těží plnými doušky. Najdeme zde známé ostře řezané světlomety vpředu i vzadu, výraznou masku a celkově moderní tvary, které působí svěže a současně. Jasně, při pohledu z profilu je Grandis tak trochu automobilový jezevčík. Kapota není nijak dlouhá, zadní převis naopak o něco narostl kvůli praktičnosti. Jenže právě díky tomu nabízí více prostoru a ve výsledku mu ty proporce vlastně docela sluší.

Mitsubishi se snaží dát jasně najevo, s jakým autem máte tu čest. Nad přední maskou najdete výrazný nápis Grandis, nechybí velké logo se třemi diamanty a prakticky na každém kroku vás vítají odznaky upozorňující na hybridní pohon. Pokud byste ale čekali nějaké výraznější odlišení od Renaultu, budete hledat marně. To ovšem nemusí být na škodu. Grandis je přesně tím typem auta, na které se dívá příjemně, aniž by se za každou cenu snažilo šokovat okolí. V testované červené metalíze navíc působí opravdu dobře a právě za tuto barvu bych si osobně klidně připlatil. Dodává autu trochu charakteru a pomáhá mu vystoupit z davu šedých, bílých a černých crossoverů zaparkovaných před každým supermarketem. Nečekejte tedy designový manifest ani automobil, který bude zastavovat kolemjdoucí na ulici. Grandis sází na osvědčené a známé tvary, které fungují. A vlastně není moc důvodů mu to vyčítat.

Stejně jako vnější vzhled je i interiér Grandisu prakticky beze změn převzatý od francouzského sourozence. A znovu platí, že je to spíš dobrá zpráva než důvod ke kritice. Renault totiž v posledních letech patří mezi automobilky, které ergonomii a uživatelskou přívětivost zvládají opravdu dobře. Dominantou palubní desky je známý vertikálně orientovaný infotainment postavený na systému Google. Reakce jsou rychlé, grafika přehledná a nechybí ani široká podpora aplikací. Samozřejmostí je bezdrátové připojení Apple CarPlay i Android Auto, takže většina uživatelů se stejně během pár minut ocitne ve svém oblíbeném prostředí.

Potěší také fakt, že Mitsubishi spolu s Renaultem nepodlehlo módě schovávat úplně všechno do dotykové obrazovky. Klimatizaci (ta by mimochodem u auta za 900 tisíc už mohlabýt aspoň dvouzónová), vyhřívání nebo další často používané funkce lze ovládat klasickými tlačítky a ovladači. V praxi to znamená, že nemusíte za jízdy lovit položky v menu a trefovat se do ikonek velikosti poštovní známky. Všechno důležité máte po ruce a po pár dnech používání ovládáte auto prakticky poslepu. Stejně příkladně je vyřešeno i vypínání povinných asistenčních systémů. Místo několikaminutového putování hluboko v menu stačí dvě stisknutí tlačítka vlevo od volantu a máte hotovo. Je to maličkost, ale přesně ten druh maličkosti, který člověk ocení každý den.

Celkově je interiér Grandisu velmi příjemným místem k životu. V podélném směru nabízí na svou kategorii dostatek prostoru vpředu i vzadu a s místem pro kolena nebo hlavu pravděpodobně nebude mít problém nikdo. Skutečné kouzlo ale přichází až ve chvíli, kdy objevíte posuvnou zadní lavici. Ta se totiž dá posouvat v rozsahu až 16 centimetrů, což je na dnešní poměry téměř exotická vlastnost. Podle potřeby si tak můžete vybrat, zda dáte přednost prostoru pro cestující, nebo zavazadla. V krajní poloze vpřed naroste objem zavazadelníku o více než 130 litrů a dostává se na hodnoty, za které by se nemusela stydět ani leckterá auta o třídu větší (přes 700 litrů). Pokud často cestujete ve dvou, můžete mít k dispozici kufr, který svou velikostí připomíná menší stěhovací službu.

Kde se naopak limity platformy úplně zamaskovat nepodařilo, je vnitřní šířka kabiny. Grandis je zkrátka autem pro čtyři dospělé cestující. Dva vpředu, dva vzadu a všichni budou spokojení. Jakmile se pokusíte usadit na zadní lavici třetího dospělého, začne být znát, že technický základ vznikal v kategorii kompaktních crossoverů. Nejde o tragédii, ale ani o plnohodnotné pětimístné rodinné auto. Na druhou stranu, právě taková auta si lidé většinou nekupují proto, aby pravidelně vozili pět dospělých. Pro běžné rodinné použití funguje Grandis velmi dobře a díky chytrému nakládání s prostorem působí ve výsledku větším dojmem, než by naznačovaly jeho vnější rozměry.

K testu jsme dostali vrcholnou motorizaci v podobě full hybridu. Pod kapotou pracuje dobře známá kombinace atmosférického čtyřválce 1.8, elektromotoru, multimodové převodovky a pohonu předních kol. Jde o techniku, kterou už známe z řady modelů Renaultu a která za poslední roky stihla ukázat své silné i slabší stránky. Právě silné stránky se naplno projeví ve chvíli, kdy jezdíte tak, jak si konstruktéři zřejmě představovali. Tedy klidně, plynule a bez potřeby dokazovat okolí, že jste právě vyhráli kvalifikaci na Velkou cenu Monaka. V městském a příměstském provozu funguje tento hybridní systém opravdu výborně.

Grandis působí svižněji, než by papírových 112 kW systémového výkonu možná napovídalo. Elektromotor pomáhá s rozjezdy i pružným zrychlením a auto má v běžném provozu dostatek síly prakticky za všech okolností. Nejde o žádného sportovce, ale rozhodně ani o líného šneka, který by vás při každém předjíždění nutil k modlitbě. Ještě větší radost než samotná dynamika ale přichází při pohledu na spotřebu. Ve městě a jeho okolí se totiž Grandis pohybuje v hodnotách, které by ještě před pár lety působily téměř neuvěřitelně. Pětilitrová hranice je spíše strop než cíl a ani mně, navzdory tomu, že moje pravá noha bývá občas těžší, než by si ekologicky smýšlející část společnosti přála, se nepodařilo jezdit výrazně nad touto hodnotou. Po většinu času palubní počítač ukazoval spotřebu okolo 4,9 litru na sto kilometrů. V kombinaci s nádrží o objemu 48 litrů tak vzniká velmi příjemný akční rádius. Pokud budete Grandis používat převážně na běžné rodinné přesuny, dojíždění do práce a víkendové výlety, je docela dobře možné, že čerpací stanici navštívíte jen jednou za několik týdnů. A právě v tomhle prostředí dává celý hybridní systém největší smysl. Je tichý, úsporný, kultivovaný a provozně mimořádně efektivní.

Druhá strana mince se ukáže ve chvíli, kdy začnete hybridní soustavu trochu více popohánět a chtít po ní něco navíc. Zatímco v klidném městském a příměstském provozu působí velmi přesvědčivě, při svižnějším tempu začne poměrně rychle odhalovat své limity.

Typicky se to projeví na dálnici nebo na okreskách ve chvíli, kdy potřebujete rychle akcelerovat, předjíždět nebo jednoduše držet vyšší tempo. Najednou zjistíte, že rychlost není úplně prostředí, ve kterém by se Grandis cítil jako doma.

Velkou roli v tom hraje multimodová převodovka, která je sama o sobě technicky zajímavým řešením. Disponuje čtyřmi převody pro spalovací motor a dvěma pro elektromotor. Na papíře to zní chytře, v běžném provozu to většinou funguje dobře, ale ve chvíli, kdy po autě začnete chtít více dynamiky, začíná být znát, že její priority leží někde jinde.

Převodovka občas působí dojmem, že si není úplně jistá, co po ní vlastně chcete. Někdy zbytečně podřadí, jindy naopak drží převod déle, než by bylo příjemné. Tu nechá motor zbytečně vytočit, jinde zase váhá s reakcí. Místo aby byla nenápadným partnerem v pozadí, začne na sebe upozorňovat víc, než by bylo zdrávo. Nejde o vyloženě špatné řešení. Jen je potřeba pochopit, pro jaký styl jízdy bylo navrženo. Tento hybrid miluje plynulost, předvídavost a klidné tempo. Jakmile po něm chcete sportovnější reakce nebo větší dávku řidičského nadšení, odpoví vám spíše zdviženým obočím než ochotnou spoluprací.

Vzhledem k zaměření Grandisu to však pravděpodobně nebude problém pro většinu zákazníků. Rodina mířící na víkendový výlet, rodič rozvážející děti po kroužcích nebo člověk každodenně dojíždějící do práce budou s chováním pohonného ústrojí nejspíš naprosto spokojeni. Jen je dobré vědět, že pokud patříte mezi řidiče, kteří si občas rádi pospíší nebo mají rádi trochu svižnější tempo, Grandis vám v tomto směru mnoho navíc nenabídne. Dokud od něj chcete být především pohodlně, úsporně a bez stresu přepraveni z bodu A do bodu B, funguje celý systém opravdu výborně. Jakmile ale začnete hledat něco navíc, ukáže se, že jeho komfortní zóna končí poměrně brzy. A to je asi nejvýstižnější charakteristika tohoto jinak velmi povedeného a mimořádně efektivního hybridního pohonu.

Samotný jízdní projev Grandisu je ve výsledku velmi příjemný. Mitsubishi totiž nesáhlo po receptu, kdy se z rodinného crossoveru stane rozkolébaná loď připomínající vodní matraci po vypuštění poloviny vzduchu. Naopak. Podvozek je naladěn spíše na pevnější notu, ale přesně v tom správném slova smyslu. Auto se v zatáčkách zbytečně nenaklání, nepůsobí nejistě a zároveň si dokáže zachovat slušnou úroveň komfortu. Grandis tak působí dospěleji, než by člověk od rodinného crossoveru této velikosti možná očekával.

Určitou kaňkou na jinak povedeném dojmu jsou však kola testovaného vozu. Nejvyšší výbava totiž přiváží také devatenáctipalcové ráfky, které už jsou podle mého názoru na hraně toho, co tato platforma skutečně potřebuje. Právě přes ně se do kabiny občas dostanou ostřejší rázy od příčných nerovností a člověk také vnímá jejich vyšší hmotnost. Není to nic dramatického, ale při přejezdu rozbitějších úseků silnic máte pocit, že podvozek a kola spolu úplně nehrají stejnou písničku. Samotné naladění podvozku přitom působí velmi dobře. O to víc si myslím, že by Grandisu paradoxně slušela o palec či dva menší kola. Pokud tedy zvažujete nižší výbavu, nemusíte to brát jako kompromis. Dost možná naopak získáte příjemnější každodenní svezení.

Při dálničních přesunech se pak ukáže ještě jedna drobnost. Grandis by mohl být o něco lépe odhlučněný. Ve vyšších rychlostech si všimnete aerodynamického šumu v okolí A sloupků a do kabiny proniká také hluk od podvozku a kol. Rozhodně nejde o nic, co by kazilo cestování nebo vás nutilo zvyšovat hlas při hovoru s posádkou. Jen je znát, že v této disciplíně existují i dotaženější konkurenti. Většina posádky si toho pravděpodobně ani nevšimne, ale citlivější řidiči budou vědět, o čem mluvím. Je to jedna z těch vlastností, které vás netrápí, ale po několika stovkách kilometrů si řeknete, že by pár decibelů navíc pryč vůbec neuškodilo. Celkově však podvozek patří mezi silnější stránky Grandisu. Nabízí příjemný kompromis mezi jistotou a komfortem a dobře zapadá do charakteru auta, které se nejlépe cítí při klidném a pohodovém cestování.

Verdikt

Pokud byste v novém Grandisu hledali tradiční DNA Mitsubishi, nejspíš budete odcházet s prázdnou. Prakticky v každém detailu totiž cítíte, že tohle auto vzniklo ve Francii a že jeho kořeny sahají přímo do vývojových center Renaultu. Jenže víte co? Vůbec to nemusí být problém. Základ, ze kterého Grandis vychází, je totiž natolik povedený, že si jeho existence pod značkou Mitsubishi dokáže své místo na trhu bez větších problémů obhájit. Z pohledu zákazníka je navíc celá situace vlastně docela příjemná. Máte možnost vybírat mezi dvěma velmi podobnými produkty a rozhodnout se podle toho, kdo vám nabídne lepší cenu, kratší dodací lhůtu nebo třeba dostupnější servisní zázemí.

Právě tady může být spolupráce obou značek výhodná především pro zákazníky. Pokud u jedné automobilky narazíte na dlouhé čekací doby nebo méně výhodnou nabídku, jednoduše se můžete podívat vedle. A ve výsledku o mnoho nepřijdete. Nezanedbatelným argumentem ve prospěch Mitsubishi je také záruka. Automobilka nabízí krytí až na osm let nebo 160 000 kilometrů, což je údaj, který řadě zákazníků může dodat příjemný pocit jistoty. A upřímně řečeno, vůbec bych se nedivil, kdyby právě tohle byl pro některé zájemce jeden z hlavních důvodů, proč dát přednost třem diamantům před francouzským kosočtvercem.

Cenové rozpětí je poměrně široké. Grandis startuje přibližně na hranici 600 tisíc korun, zatímco testovaný vrchol nabídky už překračuje 900 tisíc. To rozhodně není málo. Osobně bych se ale při konfiguraci nejspíš podíval spíše po některé ze středních výbav. Nabídnou většinu toho podstatného a zároveň se vyhnete některým prvkům, které jsou sice hezké na pohled, ale v běžném provozu jejich přínos není úplně zásadní. Ano, koukám hlavně na vás, devatenáctipalcová kola. Co tedy říct závěrem? Mitsubishi Grandis není revoluce. Není to ani auto, které by se snažilo za každou cenu vyčnívat z davu. Je to rozumně navržený rodinný crossover, který staví na osvědčené technice, nabízí chytrý a praktický interiér, velmi úsporný hybridní pohon a příjemné každodenní používání. A někdy je přesně tohle víc než dost.

Jestli si nakonec odvezete domů Grandis nebo jeho francouzského příbuzného, bude pravděpodobně záležet hlavně na konkrétní nabídce. Pokud ale vsadíte na Mitsubishi, rozhodně neuděláte chybu. A troufám si odhadnout, že na českých silnicích budeme Grandisy potkávat čím dál častěji.