Je to sotva pár dní, co vám zde Kuba představil poslední, už třetí generaci Mini Countryman. Jsem rád, že se mu Miník líbil stejně jako mně. Přesto mě pár slov v recenzi nenadchlo. Jak jako že by „ v hravé závodní livreji vypadalo nepatřičně a hloupě“? K tomu bych měl rozhodně co říct. Pojďme se podívat na Mini Countryman JCW s červenými pruhy!
Je zajímavé jak lze stejnou věc vidět z různých úhlů. Kuba si cení, že Miník trochu dospěl a stal se tak mnohem distingovanější, možná tak trochu dostupnější a přijatelnější pro širší okruh zákazníků. Ale vážně je tohle to, co od Mini chceme? Nevytrácí se tím trochu ta duše, ta jinakost značky, pro kterou ji měli lidé rádi? K čemu je dobré mít další seriózní SUV střední velikosti a přijít tak o jednu z mála „praštěných“ voleb, kterou jsme na trhu měli? Mini za mě nikdy nemá dávat smysl a ke koupi by se rozumem dojít nemělo. Mini jste prostě museli chtít, protože jste chtěli vyčnívat.
Z pohledu ekonomů v Mini ale tento krok samozřejmě chápu. Když se oprostím od emocí a předsudků, které může vnímat každý jinak, tak objektivně vzato je nová generace o obrovský kus lepším autem snad ve všem. Především co se týče kvality i prostornosti interiéru. Velký skok udělal i infotainment, který umí své kruhové prostředí využít mnohem lépe.
Pojďme na to ale od začátku. Vzhled Countrymana představil Kuba, verze JCW přidává takovou tu klasickou dávku změn. Trochu jiný nárazník vpředu i vzadu, čtyři koncovky výfuků a kontrastní prvky všude, kde to jen jde. Nechybí samozřejmě ani pár znáčků „John Cooper Works“. Musím se přiznat, že zadní část se mi nyní fakt hodně líbí. Auto vypadá nízké a široké, zadní světla umí svítit třemi různými způsoby a ty čtyři roury jsou třešničkou na dortu. Na předku se shoduji s Kubou, tady je to o něco horší. Především toho šachovnicového vzoru je tady možná už trochu moc. Třeba by jen pomohlo trochu kontrastnější lakování, než zde přítomná Legend Gray, která se většinu času tváří jako černá, ale pod správným úhlem slunečních paprsků připomíná hodně tmavě zelenou, ale kupodivu nikdy ne šedou. Hned by se ta temná masa plastů trochu rozbila a byly by lépe poznat jednotlivé tvary různých částí. Největší kontroverzí jsou ale samozřejmě světla. Vždyť kdo to kdy slyšel, aby Mini nemělo kulatá přední světla? K tomu hranatému zbytku by se asi moc nehodila, ale stejně… No musíme si zkrátka zvykat na nové pořádky.
Interiér je tím místem, kde je pokrok vidět nejvíce. Konečně už je nejen zajímavý, ale také perfektně zpracovaný. Nabízí spoust originálních řešení a zajímavých nápadů. Někdy je to fajn, jindy zas takové trochu „být jiný za každou cenu“. Každopádně proti Kubovo standardní verzi se v JCW mění jen volant, který má v místě úchopu perforovanou kůži a sedadla, která na sobě nově nosí třípísmenné logo, ale jejich tvar zůstává stejný. Nutno ale podotknout stejně skvělý. Další interiérové podrobnosti naštěstí popsal Kuba a mně zbývá víc času na zábavu.
Takže volič jízdních režimu nahoru a při volbě Go-Kart, což by mělo představovat sportovní režim, se spustí i krátké a nadšené „juchůůů“. Hezký detail. Především ale začne být alespoň trochu slyšet motor. Ano, asi je to jen v reproduktorech, ale kdo už by dnes čekal něco jiného. A co teda bije pod kapotou? To samé jako v X1 nebo X2 M35i, tedy dvoulitrový čtyřválec napříč. Poháněna jsou díky ALL4 všechna kola a na ty putuje rovných 300 koní a 400 Nm. A další povinná čísla? Stovka za 5,4 vteřiny, maximálka omezená na 250 km/h, automatická sedmistupňová dvouspojková převodovka a 1735 kg pohotovostní váhy.
U BMW se můžeme pohoršovat nad tím, že M model přece nemůže mít objem jak běžná PETka, jen čtyři válce a hlavně pohánět primárně přední nápravu. U Mini tyto předsudky nikoho netrápí, protože nad dva litry nikdy nemělo, šestiválec také ne a poháněna hlavně přední kola jsou tu od začátku času (automobilky samozřejmě). Takže nezatíženi chmurnými myšlenkami můžeme naplno sešlápnout plynový pedál a ihned odhalit možná největší mínus JCW – rozjezd. Ať dělám, co dělám, na prvních pár metrech se mu prostě nějak nechce. On to pak Countryman dohoní, což je vidět na pěkném čísle zrychlení, ale takový ten zběsilý kopanec z nuly jsem nenašel.
Jenže pak už je vše v tom nejlepším pořádku. Zrychlení po chvilce dostane grády a kabinu začne pohlcovat zvuk vytočeného motoru. Prásk a je tam další rychlost s lehoulinkým škubnutím, abyste o tom vlastně věděli, protože nějaká prodleva ve výkonu se tu opravdu nekoná. Při rozjezdu na plný plyn auto trochu táhne doprava, ale nic co by se nedalo pochytat volantem. Pěkně tlustým volantem, který menší ruce možná ani nemusí celý obejmout. Citu v něm moc není, ale má příjemně tužší naladění, rychlý převod i skvělou přesnost a díky tomu má řidič jistotu při řízení.
Rychlost tam naskakuje opravdu pěkně i nad českým dálničním limitem, jenže každá rovinka jednou končí a konečně se začne ukazovat ta druhá (po interiéru) nejlepší vlastnost nového Countrymana. A není to čistě výsada verze JCW. Je to skvělý podvozek. Hlavně při svižnější jízdě se mu totiž dá vytknout máloco. Pomáhá mu samozřejmě vše okolo – velmi tuhá karoserie, široká dvacetipalcová kola i krátké zdvihy tlumičů. Výsledkem je velmi přesná a rychlá jízda, kterou má řidič stále pod kontrolou. Ač se váha nemusí zdát nízká, v autě není vůbec cítit a na každý povel volantem předek reaguje ochotně. Ani horší asfalt nedělá moc velký problém a auto se stále statečně drží asfaltu. Skoro mě mrzí, že mi během testu nezapršelo, protože na suchu se to s alespoň špetkou sebezáchovy skoro nedá utrhnout. Rozhodně je cítit, že by podvozek zkrátka snesl ještě o krapet víc, a to je za mě velká pochvala.
Trochu horší to je, když tempo zvolníte. Tužší tlumiče vás nepřestanou informovat o každé nedokonalosti asfaltu, a to co dodávalo jistotu je teď trochu otravné. Není to ale žádná tragédie a myslím si, že každý kdo si kupuje JCW s tím asi tak trochu počítá. Brzdy dělají řidiči také radost. Auto není přehnaně velké (4,44 m na délku), a tak se díky malým převisům pod plnými brzdami zbytečně nezmítá všemi směry. Malinké zavlnění je cítit až při opravdu nepěkném zacházení nebo při větší díře v zatáčce na vnější kolo. Ale to je v podobné situaci asi předpokládaná reakce. Je prostě nutné to porovnávat s podobně velkými SUV. Přeci jen stále řídíte spíš rychlejší rodinné auto, než nějaký závoďák. Stejně jako ostatní hodnocení to je zkrátka nutné brát ve vztahu k podobné konkurenci.
A spotřeba? Chtěl jsem vám říct, za kolik umí Countryman jezdit normální jízdou, ale bohužel jsem selhal. Po pár kilometrech to prostě nešlo vydržet. Motor chce jet, nebojí se podřazovat a především vás žene podvozek. Skoro se zdá, že jakákoli legální rychlost je pro něj spíš vycházkové tempo a nakonec mě dostal. Z cesty se tak vždy stával malý závod. Proto mě na konci testu dost překvapila spotřeba držící se těsně pod devíti litry. Jasně, asi 300 km bylo nudným tempem po dálnici a dalších 200 s rodinou, ale když uvážím, jak jsem jezdil těch zbylých 500 km, tak mi to přijde jako výborný výsledek a je fajn, že ani jízda s 300 koňovým benzínovým autem vás nemusí stát jmění.
Na konec se přímo nabízí srovnání s BMW X1 , které se mi podařilo mít těsně před půjčením Countrymana. Už po ujetí pár set metrů bylo zajímavé zjišťovat, jak jsou si auta v mnoha věcech podobná a přesto úplně jiná. Shodu hledejme hlavně v tom, co není vidět – tedy především podvozek. I X1 jezdila skvěle a nižší celkový výkon trochu zachraňoval okamžitý přísun Nm od elektromotoru. Ve vyšších rychlostech je ale JCW samozřejmě jiná liga. Rozdílný je hlavně pocit z interiéru. Tam kde se BMW snaží být solidní, chce být Countryman hravý a svůj. Kde ale BMW za mě vede na plné čáře je infotainment. Ten je vlastně v obou vozech podobný, ale s přesunutím do kulatého prostoru museli vývojáři vymýšlet nová umístění pro různá tlačítka. Zkrátka už to není tak intuitivní a týden mi na sžití se úplně nestačil.
Závěr
Závěr není lehký. Jde totiž o to, co od Mini Countryman JCW očekáváte. Jisté ale je, že za svoje peníze nyní dostáváte mnohem lepší vůz než v minulé generaci. Velikostí kabiny i kufru nyní opravdu vyhovuje rodinnému použití, kvalitou materiálů i zpracování nadchne a pobyt na palubě je velmi příjemný. Silný motor a lehký bodykit s barevnými polepy přidává na charakteru, který lze stále najít. Perfektní podvozek, který vás vyzívá k ještě rychlejšímu tempu pak celý balíček uzavírá. Jestli je právě tohle to, co u Mini hledáte, je to skvělá volba. Za mě se bojím, aby se s tou větší dokonalostí trochu nevytrácel „veselý charakter“, který jsme měli tak rádi (nebo alespoň já). Věřím, že prodejní čísla budou lepší než kdykoli předtím, jen si zkrátka myslím, že už Countryman bude kupovat malinko jiná skupina kupců než do teď. Za největšího konkurenta pak považuji bráchu z vlastní stáje – BMW X1. Kvality obou aut jsou ale shodné a je to vlastně jen o přístupu.
Technické údaje:
Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1998 cm3
Výkon : 300 koní (221 kW) při 5750 až 6500 ot./min
Točivý moment : 400 Nm při 2000 až 4500 ot./min
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková
Hmotnost: 1735 kg
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 5,4 s
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,9 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 8,9 l/100 km
Základní cena Mini Countryman JCW ALL4: 1 261 000 Kč
Cena testovaného vozu se všemi příplatky: 1 487 880 Kč
