Varování: Následující text obsahuje prvky nadsázky.
Když o nějakém vozidle řeknu, že by se v něm dalo bydlet, jedná se obvykle o hyperbolu, která má ilustrovat vzdušný interiér a dost místa na všechny tělesné části. V případě Mercedesu Marco Polo jde o suché konstatování faktu. K plnohodnotné bytové jednotce mu sice chybí záchod, pořád ale nabízí víc komfortu než moje první garsonka v žižkovském činžáku. Navzdory pokročilému podzimu na krku tak bylo předem rozhodnuto, že auto otestujeme se vším všudy a nasbíráme dostatek důkazního materiálu, že jako ubytovací zařízení tahle zvenčí obyčejná dodávka strčí do kapsy kdejakou výhodnou nabídku realitních kanceláří.
Zásadní výhodou Mercedesu oproti garsonce je pochopitelně fakt, že funguje i jako auto. Ani tentokrát nejde o hyperbolu opírající se o chabý argument, že ta věc má čtyři kola, motor a volant. Dodávky třídy V jsou na řízení lehké a příjemné jako osobák běžné velikosti, pohodlím jízdy pak velkou část z nich s náskokem předčí. Komfortnější van na našem trhu nenajdete a vítězství patří Mercedesu, i pokud jde o pozici za volantem, ovladatelnost a celkový pocit z řízení.
I v městském provozu snadno zapomenete, že máte za sebou barák, v obytné vestavbě nic neskřípe ani neúpí, jak jsme zvyklí z plnohodnotných “bydlíků”, do zatáček není třeba najíždět jako s Karosou a nemusíte se neustále klepat, jestli se tam vejdete, nebo to podřete. Běžné Véčko považuju za jízdně nejpovedenější dodávku a postel na střeše ani kuchyňka v kabině na tom nic nemění. Na hlavní přímou konkurenci – VW Multivan – Véčko ztrácí jen v oblasti odkládacích prostor. Kafe si zkrátka musíte položit do cupholderu ve výšce kotníků, jiná možnost není.
Jelikož test Marcopola připadl na čas říjnového trackdaye, rozhodli jsme se auto využít nejen jako noclehárnu, ale rovněž jako štábní vůz a tažnou sílu k odvezení našeho závodního speciálu.
Plán byl jednoduchý. V pátek večer dojet s Mercedesem a plaťákem do Chocně, zde přenocovat u kolegy Hamstera (nebo v autě) a ráno se přemístit do nedalekého Vysokého Mýta. Jestli jste se rozesmáli už u věty “plán byl jednoduchý”, nemám vám to za zlé. Plaťák jsme sice s kolegou Machačem v Praze vyzvedli už v půl šesté, ovšem do cíle dorazili až ve 22:30 po strastiplné cestě, jejímiž detaily vás nebudu unavovat. Nebyl tedy ani čas, ani energie, abychom hledali romantické zákoutí na pasece, kde bych za noci naslouchala zvukům přírody. Auto i s přívěsem jsme zapíchli přímo před domem kolegy Hamstera, uprostřed klidného sousedství rodinných domků. Na záchod se asi bude chodit pod keř u silnice…
Po krátkém občerstvení v útulném domku jsme se všichni odebrali zpět do auta. Kolegové stále nevěřili, že v něm skutečně hodlám přenocovat, a zachtělo se jim trochu se popást na mých nesnázích s přípravami. Bohužel pro ně a bohudík pro mě se ukázalo, že ovládání střešní nástavby je jednoduché jako facka. Stačí odjistit dva držáky nad místem řidiče a spolujezdce, trochu zatlačit, a stan se postaví úplně sám, přístup do horního patra pak zajišťují schůdky v podobě předních sedadel. Samotný postelový rošt může zůstat připevněný ke střeše, a pak se dá ve spodním patře celkem pohodlně chodit. A protože se nám hlavní večerní program takto smrskl na pár minut, rozhodli jsme se prozkoumat další možnosti obytného vozu.
Vepředu jsou dvě kapitánská křesla, jejichž otočení si žádá určitou míru prostorové představivosti. Uvést v soulad středový tunel, opěradlo, područky a výplně dveří, když se zároveň snažíte držet páčku pod sedadlem, zodpovědnou za točení, není tak docela simply clever. Ovšem když jsme to zvládli my chvilku před půlnocí a po náročné tříhodinové cestě s podvalem a vrakem, neustále se snažícím vykroutit ze zajetí popruhů, zvládne to i děcko po mozkové obrně. Jakmile udělají přední židle čelem vzad, vznikne v kabině příjemné kruhové sezení, kterému chybí k dokonalosti už jen stoleček. Ten je sklopený do svisla a připevněný na pojezdové liště lemující “kuchyňskou linku” – stačí s ním popojet dopředu, zvednout do vodorovné polohy a opřít o nohu. No… vlastně se nejdřív musí trochu poodjet zadními sedačkami dozadu, takže pozor na to, abyste neměli nákladový prostor plný halabala naházeného bince. Pak se totiž sedačkám dozadu nechce a vy musíte celý nákladový prostor přeskládat. Obzvláště záludnou překážku přitom představuje sklápěcí matrace s kovovou konstrukcí umístěná těsně za víkem kufru. Ta je skvělá a úžasná, pokud si přejete vytvořit lůžkovou úpravu i ve spodním patře. Pokud takové plány nemáte, radši ji před cestou nechte doma, na manipulaci totiž není zvědavá a nejméně dva šikovní členové redakce si od ní nechali málem přerazit ruce. To vše jsou ale pouze začátečnické starosti, které při opakovaném používání celého zařízení odpadnou.
Aby se dalo v autě příjemně vegetovat i v nočních teplotách jen lehce nad nulou, zbývalo jediné – uvést v činnost přídavné teplovzdušné topení. Ovládací krabičku vedle cupholderů jsem našla snadno, pro její aktivaci však bylo nutno povolat manuál. Konečně došlo i na trochu nadávání a zlomyslnou radost kolegů. Kromě topení se jednotka stará i o obsluhu dalších funkcí – třeba chlazení ledničky nebo kontroly hladiny vody. V úvodu jsem se dočetla, že při nesprávné manipulaci hrozí udušení a samovznícení vozu, v tomto okamžiku už však nebylo cesty zpátky. Venku se udělala zatracená kosa. Z toho, že stále žiju a píšu tyto řádky, jste nejspíš uhodli, že se topení nakonec povedlo rozchodit. Ve spodním patře se velmi rychle udělala sauna a v horním bylo tak akorát příjemně na spaní. Musela jsem si ještě odskočit do Hamsterova obydlí s kartáčkem na zuby, neboť se ukázalo, že nádrž na čistou vodu je prázdná, a pak už hurá do hajan a modlit se, aby se během noci neozvalo volání přírody. V tomto ohledu stále boduje konzervativní garsonka bez kol, zato s kompletním sociálním zařízením. Ne že bych si nemohla odskočit do domu nebo na zahradu, ale uprostřed noci a rozespalí zkrátka takové věci řešit nechcete… Naštěstí jediné volání, které se v noci ozývalo, patřilo omladině opouštějící bujarý noční život velkoměsta. Pak už se rozhostil klid nejen v ulici, ale i v dokonale zatemněné kabině Mercedesu.
Jediné, co mohu spaní v autě vytknout, je, že bylo bolestně krátké. Lůžko o rozměrech 2,05 m x 1,13 m je pro jednu osobu velikášský luxus, v případě potřeby by se zde jistě uložily i dvě. Na každé straně postele najdete lampičku, před pádem do hlubin vás chrání síť. A co je ze všeho nejlepší – matrace s roštem si v pohodlí nezadá s tím, co máte doma. Když bledý úsvit ohlásil nový den, vylézala jsem z pelechu jen s velkým sebezapřením. Teď bych si mohla zapálit sporák, uvařit kafe a zasednout ke čtení ranních zpráv. Kdyby ovšem Honzík touto dobou už nepřipravoval full english s hektolitrem překápka….
Konec zvonec, noc přečkána, úkol splněn. A Mercedes ukázal, že mezi dodávkami jen těžko hledá konkurenci, a to včetně těch obytných. Pominu radiomapu, která nezapře zralý věk, i zmíněné držáky na pití, k nimž je řeba se ohýbat až na zem. To jsou detaily, s nimiž bych neměla problém žít. Marco Polo je samozřejmě vůz určený pro specifickou skupinu zákazníků (s většinovým zastoupením půjčoven). Těžko si ho koupíte jen tak, abyste s sebou měli stan pro strýčka příhodu – už kvůli ceně ne. Je však dobré vědět, že když s tímhle autem vyrazíte na okružní jízdu Evropskými kempy, nebude vás garsonka, kterou si vezete s sebou, v ničem omezovat. Vejdete se všude tam, kam se vejde váš běžný kombík. Cestovat budete v tichu a pohodlí, navíc důstojnou rychlostí. Se spotřebou se nejspíš udržíte kolem deseti litrů, a to i bez potupného plížení v pomalém pruhu mezi tiráky a koňskými povozy. A až vás civilizace omrzí, seknete se systémem a vyrazíte vtříc západu slunce. S sebou máte (skoro) všechno, co potřebujete.
Kterak Jeník cirkus vozil
Vzhledem k tomu, že jsem si kdysi za stravenky pořídil řidičské oprávnění CE, byl jsem oním člověkem, který usedl za krásný volant Mercedesu a popotahoval půjčeným platem s naloženým růžovým oným jak po Praze, tak po dálnici a po úzkých cestách mezi Chocní a Vysokým Mýtem. A musím říct, že jako tažné zařízení má Mercedes snad jen jednu chybu: Není to ten nejsilnější. Tam, kde nedávno testovaný stříbrný bizjet poskakoval jako králíček od světel ke světlům je tento slabší model méně dovádivý, ale i tak není na místě obava, že byste byli brzdou provozu. Nějaká ta tuna navíc zapřažená na kouli není nic, co by vás omezovalo. Automat, který mi nedělal radost v céčku tady funguje lépe a sametověji, výhled je dobrý a podvozek… No podvozek se zdál být ze startu měkký a já se bál věčného narážení do dorazů na pražském tankodromu. Ale byl jsem mile překvapen. Jako by snad kolečka měla nekonečný zdvih. Když už máte pocit, že to každou chvílí třískne do dorazu nebo odskočí, Mercedes prostě jen zatlumí. Ten podvozek samozřejmě není sportovní, to by se vám František, pravidelně docházející do ledničky pro pivo mohl potlouci. Ale je to podvozek jistý, nehoupavý a překvapivě žravý. Vyžere všechny nerovnosti, které mu postavíte do cesty.
Technické údaje:
Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 950 ccm
Výkon: 163 koní (120 kW) ve 4 200 ot./min
Točivý moment: 380 Nm ve 1 200 – 2 400 ot./min
Převodovka: devítistupňová automatická 9G-TRONIC
Maximální rychlost: 192 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 12,3 s
Průměrná spotřeba dle výrobce: 7,9 l/100 km kombinovaná
Základní cena Marco Polo 1 228 000 Kč bez DPH
Celková cena testovaného vozu s příplatky: 1 902 271 Kč bez DPH
15. listopadu 2019, 14:49
0
Choceň jako velkoměsto :D