Lancer Evo, Lotusy i Citroën C3, který překvapil. Takový byl letošní první Autíčkářův Trackday

Jako již tradičně, i letos jsme pro vás uspořádali oblíbený Autíčkářův Trackday. Setkali jsme se tentokrát 23. 5., opět na našem oblíbeném okruhu ve Vysokém Mýtě. Dnes vám z něj přinášíme report, doplněný časy na kolo a Tomášovými fotografiemi.

Mýto stojí za návštěvu

Když už pro vás pořádáme Trackday, máme takovou tradici si z večera předtím udělat team building v přilehlé Chocni, kam sahají kořeny kolegy Honzy (byť on sám je hrdým rodákem Prahy). Letos to ale nevyšlo, takže jsem místo toho strávil jen osamocenou noc v penzionu přímo v Mýtě, abych druhý den nemusel vstávat příliš brzy.

Nebyl jsem však úplně zklamán. Ano, party žádná neproběhla, ale díky této konstelaci hvězd jsem zase měl možnost se po zmíněném východočeském městě projít a zjistit, že architektonicky docela má co nabídnout. Kdybyste někdy měli cestu kolem, udělejte si malou zastávku. A večer jsem usínal s výhledem na světle modré Ferrari Roma jiného hosta, které mi parkovalo přímo pod okny. Takže… vlastně v pořádku.

Pod slunečními paprsky

Ale to odbočuju. Hlavním tématem je samozřejmě okruh a Trackday! A musím říct, že ten se letos opět skvěle povedl. Přálo nám i počasí, možná až trošku moc. Slunce pálilo celý den, nebe bylo bez mráčku a větřík při své slabosti pomáhal jen trochu, takže jsem si chvílemi připadal spíš jako na dovolené ve Středomoří… akorát že bez toho Středozemního moře.

To však vůbec nebyl žádný problém, jelikož vy, co jste přijeli, jste opět vytvořili skvělou atmosféru. Ať už jste zrovna kroužili, opravovali nebo jen tak přišli poklábosit, znovu jsme se všichni dobře bavili, o čemž nakonec tato akce hlavně je. Za to vám patří velký dík!

Splněný sen

Díky jednomu z vás se mi navíc i splnil dlouholetý životní sen – svezení v Mitsubishi Lancer Evo VIII. Toto auto miluju už od dob, kdy jsem jako náctiletý denně usedal za svůj DualShock 2 a v Gran Turismu 4 v něm vyhrával každý závod. A teď jsem ho konečně poznal naživo.

Musím říct, že je úžasný! Ano, skutečně platí, že si v něm člověk trochu říká, jestli jede v největším supersportu, nebo v nejbláznivějším taxíku, čemuž ještě pomohla žlutá barva konkrétního kousku, ale když cítí obrovský tah nasupeného přeplňovaného dvoulitru a výbornou práci chytré čtyřkolky, jež by se snad nechala přesvědčit i ke skluzům zadnice, je mu prostě krásně.

David proti Goliášům

Podobnou radost jsem měl i ze dvou chlapíků, co pracují v poděbradském servisu Citroënů a k nám přijeli s upravenou C3 první generace. Ta na okruhu docela vyčnívala, a to nejen svou výškou. Majitel si totiž tak dobře pohrál s podvozkem, že i když měla pod kapotou jen základní jedenáctistovku se 44 kW, čímž na rovinkách prostě musela doprava, v zatáčkách tato červená bublina potrápila nejedno BMW.

To si za mě zaslouží ocenění. Vezměte si, že klučina se celý týden lopotí se zadřenými PureTechy, stávkujícím AdBlue v BlueHDi-čkách, nefungujícími multimédii a vrtošivou elektrikou aut PSA a Stellantisu, a přece po skončení pracovní doby, místo toho, aby se pro něj Citroën stal sprostým slovem, jde a vyladí si ten svůj tak, že i František uznale pokývne hlavou. Klobouk dolů!

Těšíme se příště a posíláme časy i fotografie

Zajímavých aut se nám samozřejmě sešlo mnohem víc. Viděli jsme třeba hned tři Lotusy Elise. Opět přijeli věrní „štamgasti“ se svými v podstatě závodními BMW E36 a E92. Přítomné byly i Imprezy, Lexusy, Hondy, Mazdy, Jaguar, Peugeoty 106 a 205, dýmovnice s nápisem A3 na zadních dveřích a mnoho dalších. Zároveň se až na jednu vystřelenou kapotu – holt neuhnula pneumatika, potížnice jedna! – nikomu ani ničemu nic nestalo. Byla to prostě vydařená akce se vším všudy.

I proto se těšíme, až se potkáme znovu. Věříme, že letos nám to ještě jednou vyjde na podzim. V dostatečném předstihu vám dáme vědět, pokud to klapne. Do té doby si můžete prohlédnout fotky a naměřené časy, najdete v galerii. Ahoj příště!

Tomův objektiv v paprscích slunce

Já jsem se vydal za svým sobotním programem hned z rána.

Záměrně nepíšu „na cestu do Mýta“, protože jsem svůj Saab nejprve nasměroval směrem na nedaleké Ústí nad Orlicí. Zde se totiž konal sraz těchto vozů, které si stále drží svoji rozsáhlou komunitu. Holt občas to tak je, že mi vícero akcí koliduje v jednom termínu.

Skrze geografickou dostupnost jsem se rozhodl, že chci zčásti zvládnout i tohle. Smysl pro povinnost (čtěte: „Tome, jsi organizátor a fotograf na jiné akci!“) mi však nedovolil zůstat déle než úvodní hodinu. I tak jsem stačil udělat menší galerii fotek, pokochat se přítomnými vozy a prohodit pár slov s účastníky.

Cesta z Ústí hezky ubíhala, v rádiu jsem si pouštěl své oblíbené písničky, než mi kousek před Vysokým Mýtem narušil můj veget za volantem Jaromír telefonátem a otázkou: „Tomééééé? Kde jsi?“ Jako kdybych neavizoval, že přijedu později. Schválně ho tak tahám lehce za fusekli, že teprve teď jsem vyjel z Brna. Veselý tón ze sluchátka se rázem změnil na skleslý a lehce nervózní. „Neboj se nic, za chvíli jsem tam!“

Takže hned po příjezdu jsem vytáhl aparát, prohodil objektivy a začal popobíhat po okraji trati.

Vlastně to byla vesměs celá moje náplň dopoledního stintu. Až mě kolem jedné hodiny odchytl Jarda s postojem malého kluka, který si chce vyprosit na rodičích zmrzlinu, počítač, psa…: „Nafotíš mi prosíííím Citroeeeen?“

Zde by se hodil emotikon obličeje, co má ruku opřenou o čelo… Jsem „ten rodič“, co neumí říkat „NE“.

Odjeli jsme tak na nedaleký plácek k železniční trati, kde jsme fotili a natáčeli C5 Aircross, který měl v tu dobu právě Jarda na test. Článek teprve vyjde.

Po návratu na okruh jsem pokračoval ve svém pobíhání s fotoaparátem, abych zachytil momentky, které můžete vidět v galerii. Snad to úsilí za to stálo, protože mi v průběhu došla baterka i místo na kartě. To se mi vlastně ještě nikdy nestalo.

Jinak k samotné akci…

Za mě se povedla. Pohodová atmosféra, slunečný den a krásně různorodá skladba účastníků na trati, jak to máme na Autíčkáři rádi – od obyčejných daily vozů přes víkendovky až po okruhové speciály.

Kromě výše zmíněných Lotusů, BMW, Lexusů nebo Lanceru EVO, do kterého jsem se taky vetřel, páč Vítek je KAMOŠ, mě rovněž bavila účast splašeného Citroenu C3. Zajímavý pohled byl i na mrkvičkovou Octavii s nálepkami „Vegan Turbo Power“ a snad poprvé jsme měli na trati i Teslu. Prý to na tom okruhu funguje docela dobře.

Ke konci akce se v depu objevili i moji rodiče, kteří se vraceli z onoho Saab srazu. Po krátkém rozhovoru, který byl původně nejspíš zamýšlen jako sranda, jsem ukradl své mamince klíče od jejího auta a vydal se s ním na trať. Tak má na památku pár fotek a video ze zatáčky před cílovou rovinkou. :-)

Někdy mezitím mi stihl můj had nasazený v rajské zahradě, alias Jaromír, pokreslit mého Saaba popisovačkou. Opět předvedl svůj talent a důvtip, takže mi mistrně napsal na sklo číslo #1z24, které mělo všechny přítomné upozornit, že se zde nachází jeden z mých údajných 24 Saabů. Malůvka na čelním skle byla podobně rozsáhlá jako u Františkovy Miaty s peprnou a pekelnou číslicí #666.

No… Až na to, že jsem byl přehřátý od sluníčka a Jaromír mi po většinu dne dělal jen příkoří, to byl nádherný den.

Snad bude takový i náš podzimní trackday.

Díky všem, co jste přijeli. :-)

EDIT: Úplná galerie fotek je ZDE.

Pokud máte sami nějaké fotografie v albu, tak nám hoďte odkaz do komentářů. Rádi je sem přidáme.