Hyundai Santa Fe: Velmi dobré knedlo zelo vepřo

Posledních pár let se Hyundai nijak netají snahou postavit se v ringu soupeřům z kategorie prémiových evropských značek. To by ovšem znamenalo opustit škatulku přibližovadel za rozumnou cenu a přesídlit do škatulky civilizovaného evropského standardu.
Santa Fe si pamatuju jako nenáročného pracanta, parťáka lesníků a provozovatelů horských chat, který utáhne přívěs s lodí a nebojí se kdykoli si ušpinit gumy bahnem z močálu. Navíc stojí rozumné peníze, takže mu člověk rád odpustí, že je trochu šeredný. Bejvávalo, bejvávalo…
Pouhá funkce, byť by byla sebefunkčnější, nemá na dnešním trhu šanci. A o segmentu SUV, který by bez krásných lidských hodnot jako image, styl a masírka nikdy nevznikl, to platí dvojnásob. Cíle pro třetí generaci tedy zněly jasně: zachovat využitelnost a dát jí stylovou fazónu v kombinaci se stále běžnějšími elektronickými vychytávkami. Koneckonců, i hospodští už pochopili, že jakékoli jídlo vypadá lépe na velkém talíři a hliníkový příbor zabalený v nejlacinějším ubrousku nikoho neohromí.

Předkrm: Líbivá vizáž  

Když chcete zahýbat se svým statusem na trhu podléhajícím módě a emocím, musíte začít u fasády. Designéři svou práci odvedli na jedničku. Auto by klidně mohlo fungovat jako ilustrace pro heslo ‚Sport Utility Vehicle‘ v naučném automobilovém slovníku. Pro netrénované oko je sice k nerozeznání od menšího Tucsonu, na rozdíl od druhé generace ale nepůsobí vedle konkurentů jako chudý příbuzný. Po stránce designu ‚trojka‘ na evropský standard bez potíží dosáhne a s mírným faceliftem pro rok 2016 si rozhodně zaslouží přívlastek ‚atraktivní‘. Osobně oceňuju i uměřenost. Vypadat dobře je pro spokojený život určitě větší výhra než vypadat výjimečně. 

V hodnocení interiéru se nebudu pouštět do přílišných podrobností, neboť se mi do drápů dostala nižší výbavová verze s manuální převodovkou, dokonce bez příplatkového paketu Success (u volby výbavy se ještě chvíli zastavím později). V kabině se tudíž nekoná žádné prémiové mámení, spíš působí poněkud umělohmotně. Na druhou stranu je všechno uspořádáno tak, že stěží najdete něco, co by vám vysloveně lezlo na nervy. Středový panel je stále ještě spíš korejský než evropský, to už je ale na vkusu každého soudruha – někdo má rád vdolky, jiný zas mnohoúhelníky a zívající vetřelce. 

Hlavní chod: Motor, o kterém nevíte

Nic výjimečného se neschovává ani pod kapotou. Naftový čtyřválec CRDi funguje v modelu už pět let a funguje dobře, není důvod ke změnám. S téměř dvoutunovým vozem si poradí důstojně a zemědělské klokotání si poslechnete jen chvíli po startu, abyste si připomněli, že jezdíte úsporně a máte super krouťák. Síly je dost na to, aby auto utáhlo naložený plaťák, a k tomu si konstruktéři můžou odškrtnout kolonku ‚plní EURO6‘ (a bez čůránek!). Spotřebou nijak nepřekvapí, nenadchne, ale ani nerozčílí, jezdit budete nejspíš za plus minus 8 litrů, aniž byste museli věnovat přehnanou pozornost váze pravé nohy. Dost možná zvládnete jezdit i za méně, zejména pokud máte ve zvyku na dálnici dodržovat legální rychlost. Pokud to ve zvyku nemáte, pak se vám bude hodit informace, že ani se stošedesátkou na tachometru vám posádka nerozkouše potahy strachy a spíš si spokojeně schrupne. 

Šestistupňovému manuálu nemám co vytknout, i když ve voze tohoto střihu by se o moc lépe vyjímal automat. Ale chápu, vysvětlujte to průměrnému českému řidiči, pro kterého je fofrklacek stejnou samozřejmostí jako čtyři kola. Štestí že ruční řazení má Hyundai zvládnuté velmi dobře, dráhy jsou přesné a díky slušnému točivému momentu není nutné soustavně kvedlat jako o život.

Příloha: civilizovaný podvozek

Pohodlné cestování je jednou z nejmarkantnějších změn oproti předchozí generaci. Konstruktéři podvozku už se smířili s tím, že se vůz nebude pohybovat jen po lesních cestách, kde je tak nějak všechno jedno, nýbrž zejména po silnici. A na silnici není na nějaké hopsání a drncání nikdo zvědavý. Přiznejme si bez mučení, že ani ‚sportovní‘ tvrdost není pro cílovou skupinu velkého SUV žádným přínosem. Rodina jednadvacátého století se chce přemisťovat tak, aby si mamka cestou stihla nalakovat nehty a potomci se neomylně trefovali do těch správných míst na svých tabletech. Odškrtnuto, splněno, pohodlím si podvozek Santa Fe nezadá ani s výrazně nákladnějšími konkurenty, a to jak v zatáčkách, tak ve vyšších rychlostech. Ani na silnicích třetí třídy se za svou volbu nebudete proklínat.

Dezert: Dvě židle navíc

SUV s pohonem všech čtyř kol už dávno nejsou auta pracovní, ale zejména rodinná. Za příplatek 20 tisíc korun českých tedy můžete svůj vůz vybavit třetí řadou sedadel, která vám umožní převážet celkem sedm osob. Má to smysl? Pokud váš běžný denní program zahrnuje rozvážení dětí na kroužky a současně rodičů po doktorech, nebo máte potomstvo početnější než běžné dva kousky, jděte do toho. Pokud si jenom říkáte, že by se pár židlí navíc mohlo hodit, kašlete na to. Třetí řada sesadel má sice velmi jednoduché skládání a rozkládání, dokonce i místa je na nich vcelku dost (a nechybí ani fochy na pití), nasoukat se do pozice však vyžaduje mladý a pružný organismus nebo intenzivní trénink jógy. Pro děcka vítaná sranda a strkanice, pro vzrostlejšího dospělce poněkud nedůstojné představení přihlížejícím. K tomu se při použití doplňkových sedadel z kufru stává spíš odkládací prostor pro pracovní brašnu, případně středně velký nákup v supermarketu.

Překvapení šéfkuchaře: Konfigurace

Volba výbavy je u Hyundaie dost specifickou disciplínou. Nebo spíš její absence. Zatímco u Genesisu mi politika ‚fplný‘ dávala smysl, u středoproudého modelu jako Santa Fe bych očekávala variabilitu odpovídající výrazně širší cílové skupině. Jenže ono prd. Na úvod si můžete vybrat mezi manuálem a automatem. Zvolíte-li manuál, dostanete auto v podstatě v základu. Připlatit si lze pouze za třetí řadu sedadel a balíček s větším displejem, navigací a xenony. Pokud tedy máte rádi kupříkladu kožená sedadla, musíte se vzdát manuálu. 
Dlužno říci, že zmiňovaný ‚základ‘ nevypadá špatně. Zahrnuje třeba vyhřívaná přední i zadní sedadla, vyhřívaný volant, dost airbagů pro čtyři cestující, samostmívací zpětné zrcátko, parkovací kameru, tempomat a spoustu dalšího. Holobyt si tedy nepostavíte, i kdybyste chtěli. 

Na individualistické vrtochy ale není prostor, ani když si vyberete automat. Za 140 tisíc si můžete dokoupit jen kompletní balíček Executive obsahující ventilovaná přední sedadla, keyless, varování při opuštění pruhu a pár dalších vylepšení…

A teď účet, pane vrchní

Konečně se dostávám k verdiktu. I když to pro mě není snadné, musím říct, že Hyundai Santa Fe je dobré auto. Nic nedělá výjimečně, ale všechno dělá dobře. Není stavěný na extrémní zážitky za volantem, daleko spíš na každodenní použitelnost. A tak je to správně. Cenovka teda úzkostlivé šetřílky zrovna neodpálí, pětiletá záruka však částěčně ukonejší pochybnosti o výhodné investici. Za své peníze dostanou v Santa Fe odpovídající hodnotu.
Neříkám, že si ho máte jít koupit. Ale rozhodně ho můžete s klidem doporučit někomu, kdo shání větší SUV s příjemnou ekonomikou provozu.

Skuteční lidé ze skutečného světa totiž netouží po mimořádných řidičských zářitcích, stejně jako netouží po exotických pokrmech. Nabídka restauračních zařízení je rozlehlá jako ramena Katinky Hosszú, ale když si uděláte malý průzkum, největší kus statistického koláče si stejně ukousnou ti, kdo si k obědu objednají knedlo zelo vepřo. Podivuhodné kulinářské výtvory vám dost možná zajistí michelinskou hvězdu, rozhodně si však u vás nebudou podávat dveře davy lačnících jedlíků – to se bude dít v průměrném pohostinství vedle. Nejpopulárnější knedlo zelo vepřo totiž nezahrnuje domácí knedlíky hebké jako šlehačka, maso z prasat, která se živila prémiovými pomyjemi, ani zelí v biokvalitě. Nejpopulárnější knedlo zelo vepřo je prostě dobré. 

Technické údaje

Motor: čtyřválec turbodiesel 2 199 cm3
Výkon: 197 koní při 3 800 ot./min
Točivý moment:440 Nm v 1 750 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 203 km/h
0-100 km/h: 9 s 
Průměrná spotřeba Zlokočky: 8,6 l/100 km 
Cena: 899 990 Kč