Skutečného mistra terénu z člověka udělá jedině zkušenost, teoretickou a praktickou přípravou jí ale můžete hodně pomoct. Třeba na kurzu offroadové jízdy, kde jsou vítáni i lidé terénem nepolíbení – dámy nevyjímaje.
Offroadové expedice jsou v poslední době podobně oblíbené jako karavaning a další motorizované druhy dobrodružného cestování. Stačí se podívat na nabídku orientačních „závodů“ – kde měl před lety monopol dnes už trochu neblaze proslulý Gumbalkán, se dnes nachází několik dalších hráčů a tím možnosti nekončí. Vznikají specializované cestovky pro terénní dobrodružství, ať už ve vlastním, či vypůjčeném autě, a řada lidí se vydává do divočiny na vlastní pěst.
Takový zájem nevyhnutelně spěje k tomu, že se za volantem offroadových vozidel už neobjevují jen skalní fanoušci bahna, kteří si doma po večerech šperkují svůj starý Patrol, ale i „normální“ řidiči, jimž nechybí potřebné finance a ochota zkusit něco nového. Pokud jde o ovládání auta v terénu, mají tito lidé v zásadě dvě možnosti – zmermomocnit své zkušenější kamarády ke sdílení know-how, nebo se zúčastnit offroadového kurzu.
K čemu je dobrý offroadový kurz?
Není žádné překvapení, že takové nalejvárny pořádá i plzeňská společnost Dajbych 4x4, k jejímž zákazníkům nepatří jen profíci z IZS, energetiky a stavebnictví, ale i zmiňovaní nadšenci do cestování v odlehlých končinách.
Obrovskou výhodou, na jakou jinde nenarazíte, je možnost vyzkoušet si celou škálu terénních aut od mechanických manuálních dříčů až po supermoderní modely vybavené veškerou myslitelnou elektronikou. Ideálně to udělejte ještě před podepsáním kupní smlouvy na vyhlédnuté auto, protože zdání klame a do ruky vám nakonec může „sednout“ něco jiného, než jste si původně vysnili.
Další benefit představují zkušenosti zdejších instruktorů, kteří zdaleka nejsou jen instruktory, ale také specialisty na techniku i offroadové příslušenství a zapálenými cestovateli, co se při vyprošťování auta ze svízelné situace nejednou sami vyváleli v blátě. Ke každému „kdy“ a „jak“ vždycky přidají i „proč“, leckdy zdokumentované pikantní historkou z natáčení. Prostě žádná suchopárná teorie a taky žádný stres, dokonce ani v případě, že jste naprosté offroadové jelito – nebo ženská.
Kurz zaměřený převážně na ženy přibyl do Dajbychovic nabídky v letošním roce a důvod je zřejmý. Mezi zdejšími zákazníky tvoří dámy nezanedbatelné procento a za volant rodinného korábu si chtějí občas sednout i na dobrodružných výpravách, nikoli jen cestou do Kauflandu nebo pro děti do školy. Ne že by se ženy neúčastnily i běžných kurzů, pokaždé jsou však v menšině a atmosféra bujícího testosteronu jim ne vždycky sedne. „Někteří chlapi se před nimi totiž dokážou pěkně předvádět,” podotýká v úvodu kurzu na vysvětlenou Tomáš Petrů, který má ve firmě na starost marketing a komunikaci.
Znáte svoje auto?
V plzeňském showroomu se nás toho rána sešlo osm ženských různého věku i profese, avšak s podobnou motivací – získat trochu víc sebejistoty v terénu a stát se plnohodnotnými souputnicemi našich mužských protějšků. Abychom se nestyděly a uvěřily, že na to máme, rozšířila tým domácích instruktorů Simona Horáková, cestovatelka, průvodkyně a majitelka netradičné cestovky Všude doma. A začínáme samozřejmě tochou teorie.
Základní podmínkou úspěšné jízdy terénem je totiž dobrá znalost vlastního auta. Potřebuju vědět, zda mám stálý pohon 4x4, nebo pouze připojitelný, a jestli se připojuje ručně, nebo automaticky. Jaké další terénní pomocníky mám k dispozici. Kdy použít redukční převodovku. Kdy přidat uzávěrku mezinápravového, předního či zadního diferenciálu, a kdy to naopak rozhodně nedělat. Jak funguje asistent pro jízdu ze svahu nebo multiterénní volič režimů. A tak dále, a tak dále. Dozvídáme se ale i ryze praktické tipy, třeba že espézetku je dobré přichytit zip páskem, protože se po brodění v řece těžko hledá, nebo že bahno na autě sice vypadá cool, ale spousta součástek ho neocení a při jeho mytí po zaschnutí nebudeme jásat ani my.
Těžko na cvičišti…
Po vyzbrojení informacemi nezbývá, než se vyzbrojit auty a vyrazit na cvičiště, tedy do nedalekého offroadového areálu, kde firma pořádá předváděcí jízdy nebo novinářské akce. K dispozici budeme mít Toyotu Land Cruiser 76 i 78, Toyotu Hilux a Ineos Grenadier, v nichž se jednotlivé skupinky postupně vystřídají. Zdejší trať není nijak dlouhá, ale obsahuje všechny typy „překážek“, s nimiž se člověk v terénu může setkat – prudké výjezdy i sjezdy, hrbolatou pasáž s pořádným křížením náprav a také bahnitou jámu, to vše hezky mezi stromy, aby se člověk musel mít stále na pozoru. Jen jednu věc tu díky instruktorům, kteří trať dobře znají, nacvičovat nemusíme, přesto jde nejspíš o tu nejdůležitější. Důkladná prohlídka cesty před autem. V místech, která člověk nezná, je zkrátka čas od času potřeba vylézt z auta a přesvědčit se o bezpečnosti průjezdu na vlastní oči, případně na vlastní klacek, jímž se prošťárá dno velké kaluže kvůli přítomnosti kamenů nebo větší hloubky, než jaká je na první pohled patrná.
Všechna auta jsou na přírodní nástrahy perfektně vybavená, každé však vyžaduje jiný přístup. Automat řidiče zbavuje velké části nutných úkonů a umožňuje mu soustředit se na volbu optimální stopy a rychlosti, osobně bych už do terénního auta nic jiného nechtěla. Starosvětský manuální Land Cruiser ovšem zase vyniká působivým výkonem šestiválce, který auto vytáhne do každého svahu bez túrování, a obrovskou porcí charakteru. Při každém střídání diskutujeme, jaké auto bychom si vybraly a proč, vymýšlíme další pomyslné kombinace, které by nejlépe spojily vlastnosti, jež nám vyhovují.
A když máme osaháno všechno, co se dá, přemisťujeme se na větší hřiště do offroad parku Dobřany. Rozlehlý areál nabízí ještě prudší kopce, ještě brutálnější křížení a ještě hlubší bahnitou jámu, nechybí ani pasáže s mohutným bočním náklonem, na nichž se přesvědčíme, že auto vydrží mnohem víc než nervy člověka za volantem. To koneckonců platí i o výjezdech a sjezdech – na kopec, který se za oknem auta jeví téměř kolmý, se všechny přítomné stroje vydrápou jen s trochou námahy navíc.
Když se něco nepovede
Ať máte sebelepší auto, dříve či později nastane situace, kdy se nehne z místa. Pak přichází na řadu vyprošťování a jeho základy nesmí na offroadovém kurzu chybět. Fundamentálním nástrojem k osvobození auta není nic extra sofistikovaného – je to obyčejná lopata. Tou lze odházet písek nebo naopak přihodit nějaký ten materiál, který pomůže kolům získat ztracený grip, třeba štěrk, kamení nebo drť z větví. Další stupeň představují vyprošťovací rošty a až v nouzi nejvyšší přichází na řadu naviják. Aby dobře a bezpečně splnil svůj úkol, potřebuje nejen specifické zacházení, ale i další pomocníky, třeba kotvicí a prodlužovací kurtu, v některých případech i kladku, která umožní korigovat směr nebo snížit zátěž navijáku. Použití navijáku si máme možnost vyzkoušet se sadou těch nejlepších pomůcek od Warnu a ARB.
Pravidel je tolik, že mě jímají pochybnosti, zda budu schopná všechny ty úkony v případě potřeby replikovat, ale všechno mám naštěstí sepsané v šikovné offroadové příručce, kterou jsme všechny dostaly spolu s certifikátem o absolvování kurzu. Během závěrečného posezení máme čas na stručné zhodnocení všeho, co jsme se naučily, a sdílení celkových dojmů.
Spokojenost účastnicím sálá z tváří, a jak jedna po druhé shrnují, co jim dnešní den dal, mluví mi z duše. Pokud jde o nové informace, jsem spíš průtokový ohřívač než databanka, ale něco z toho, co si člověk na vlastní oči, ruce a nohy vyzkouší, se v hlavě přece jen uchytí. Všechny jsme se přesvědčily o tom, že dobrá auta zvládnou i zdánlivě nezvládnutelné a člověk za volantem nemusí být bohem obdařený génius. Všechny do jedné jsme taky ocenily skvělou atmosféru, v níž se žádná nebála zeptat se třeba i na úplnou pitomost. Teď už jen zbývá, aby stejnou ochotu a vstřícnost jako zdejší instruktoři projevili i partneři přítomných dam, až posádky vyrazí na cestu. Věřím, že to klapne.
Jenom jedna věc mi pořád vrtá hlavou – charakterní Land Cruiser 76 s automatem, nebo radši Grenadier s kompletním moderním komfortem?
