O automobilce Gurgel jste dost možná nikdy neslyšeli. Když si o ní zkusíte něco zjistit na internetu a vyhledávač pozná, že sedíte v České republice, první stránka výsledků bude plná odkazů na sušené, chlazené, nebo mražené hovězí ohryzky, které jsou u nás evidentně oblíbenou psí pochoutkou. Říká se jim totiž gurgel. Co všechno se jeden nedozví, když pátrá po původu divných aut. Ačkoli je Jižní Amerika plná zajímavých automobilových kreací, většinou jde o upravené modely evropských a amerických výrobců. Vlastně to nebylo jinak ani u Gurgel Motores, firmy pojmenované po svém zakladateli João do Amaral Gurgelovi, která začala v roce 1969 vyrábět vozy, jež si díky své – jemně řečeno – neobvyklosti rozhodně zaslouží alespoň krátkou vzpomínku.
Začátky společnosti byly jednoduché a nepříliš rozdílné od jiných zakázkových výrobců po celém světe: sklolaminátové karoserie posazené na podvozcích VW Brouka. Jenže João Gurgel byl vynálezce každým coulem a křehký sklolaminát chtěl nahradit lepším materiálem, který sám vyvinul. Nazval ho Plasteel – Plastic Steel – a šlo o kombinaci sklolaminátu a oceli. Byl lehký, pevný, odolný vůči korozi, všechno vypadalo skvěle.
Teda skvěle – Gurgelovy kreace byly vcelku obyčejné buginy, první vyrobený model nazvaný Ipamena (na obrázku výše) je ještě z klasického laminátu, druhý, pojmenovaný Xavante (níže vyobrazená kreace) už je z Plasteelu. A pokud vám trochu připomíná Kübelwagen, nejste sami – inspirace je tam dozajista patrná. Vůz měl ale v rukávu celkem zajímavou vychytávku – disponoval dvojicí ručních brzd, samostatně na každé ze zadních kol. To znamená, že je bylo možné využívat jako svého druhu manuálně ovládanou uzávěrku diferenciálu, což výrazně zlepšovalo průchodnost terénem. Není divu, že ačkoli byl Xavante koncipován jako plážové vozítko pro volný čas, kupovali si ho zdaleka nejvíce farmáři. Byl totiž levný, jednoduchý, lehký a po polích se pohyboval skoro stejně agilně, jako mnohem dražší offroady s pohonem všech kol.
Brazilský trh tedy potřeboval lehká jednoduchá auta, Gurgel už měl zavedené jméno a prodával se vcelku dobře. Čekáte tedy, že se João vydal cestou postupného zdokonalování osvědčeného receptu? Ale kdeže. Místo toho v roce 1974 představuje Brazilcům toužícím po levném autě zvládajícím rozbité cesty drahý městský elektromobil. Itaipu byl malý, hranatý a měl dojezd asi 60 km. Ale s maximální rychlostí 30 km/h to nebyl žádný trhač asfaltu. Baterie dostupné v Brazílii tehdy nebyly žádná hitparáda, takže se vyrobilo jen pár kusů a projekt brzy skončil. V některých pramenech jsem se dočetl, že Itapu předběhl svou dobu, já ale trochu marně přemýšlím, jaká že doba potřebovala těžký drahý elektromobil, co vypadá jako obrácený kontejner. A pak jsem si vzpomněl na Cybertruck. Takže by možná stálo za to oprášit plány a Itaipu by mohlo dobít showroomy.
V roce 1975 zakázala Brazilská vláda dovoz aut do země a Gurgel se zase jednou trefil do chuti zákaznictva. Nebo spíš – postavil něco, co alespoň vzdáleně připomínalo soudobá světová auta. S přivřenýma očima. Nové SUV Carajás ovládlo 75 % tamějšího trhu a nabízelo benzinové, naftové i etanolové motory. Vypadalo sice trochu jako kdyby se někdo někomu snažil po telefonu popsat rumunské ARO, bylo ale levné a dostupné skladem, což většině kupujících muselo stačit.
Peníze získané z pohádkových prodeju modelu Carajás tak mohly financovat další obskurní nápad. Model XEF je důvodem, proč jsem se o Gurgel vůbec kdy začal zajímat. Směšně kratičký, ale překvapivě široký sedan svým vzhledem trochu napodoboval tehdejší Mercedesy, v přední části zase vidím stopy Fordu Granada. Vůz byl třímístný, sedělo se v jedné řadě, podobně jako v McLarenu F1. Karoserie vozu byla stejně jako u ostatních Gurgelů vysochána z plasteelu, pod kapotou měl vzduchem chlazený motor z brouka, jehož 45 koní tak tak stačilo na městský provoz. Přesto byl ale XEF poměrně drahý, není proto zas tak překvapivé, že dopadl podobně jako malé Itaipu. Prodalo se jen lehce přes sto kusů.
Tou dobou se Gurgel těšil v Brazílii celkem prominentnímu postavení, měl blízko k vládním představitelům, další projekt tak mířil hlavně k místním ozbrojeným složkám a hasičům. Model G-15 sice moc krásy nepobral, byl ale levný, uvezl snad až tunu nákladu a na přání mohl mít otevírací střílnu ve střeše. Design je opět trochu popelnicový, ale s trochou představivosti vypadá jako rekvizita z osmdesátkového dystopického sci-fi. Takže by se dneska opět možná chytil.
Brazilský prezident José Sarney si Grugel nakonec oblíbil natolik, že pod jeho záštitou vznikl model BR-800. Br jako Brasília, samozřejmě. Mělo jít o skutečné lidové auto pro všechny správné Brazilce. Velice levné a zároveň vzbuzující národní hrdost. To v praxi znamenalo, že jste si ho mohli koupit jen v balíčku s akciemi Grugelu, což mělo zaručit nehynoucí loajalitu zákazníků. BR-800 tak bylo sice opravdu levné, ale museli jste si k němu koupit balík akcií v ceně vozu. Takže něco, co většina potenciálních zákazníků nechtěla, nepotřebovala a nechápala. Nápad jistě dobrý, výsledky…ale vždyť to znáte. BR-800 se vyznačoval tím, že v rámci snahy o co nejnižší výrobní náklady nebyl ani hezký, ani moderní, ani moc dobrý. Pár set kusů se ale mezi roky 1988 a 1990 prodalo, protože šlo o nejlevnější cestu k vlastnímu skoro-automobilu.
A pak přišel rok 1990 a konec embarga. Do země se začala dovážet široká škála zahraničních vozů, které odhalily, jak špatné Gurgely ve skutečnosti jsou. Na tamnim trhu se objevil třeba Chevrolet Chevette, který stál 30% méně, než plastikový BR800, dominanci Carajásu ukončila překvapivě Lada Niva, která prý byla levnější, kvalitnější a lépe zpracovaná. Ano – jak špatné špatné muselo tohle auto být, když ho deklasovala Niva z čerstvě rozpadnuvšího SSSR …
A to je v zásadě konec Gurgelu. Automobilka sice existovala až do roku 1994, vyráběla stále maličké BR-800 a jeho inovovanou verzi Citicar, ve světové konkurenci už ale tyto vozy neměly moc šancí. Dnes už jde jen o kuriozní kapitoru brazilského automobilismu, která minimálně některými svými výtvory budí úsměvy a zdvižená obočí.
A ten malý falešný Mercedes, ten bych si někdy docela rád vyzkoušel…
