De Tomaso P900: mechanická extáze na hraně fyziky i zdravého rozumu

Literatura zná spousty příběhů, kdy je hlavní hrdina natolik posedlý svým snem, že zaprodá vlastní duši peklu, jen aby dosáhl nedosažitelného. Všechno jsou to jinotaje a metafory pro mnohá lidská snažení a žádný příčetný čtenář by po jejich přečtení nezačal na internetech vyhledávat kontakt na nějakou pekelnou kancelář, nic takového přece není. Nebo snad přece jen je?

Právě tahle myšlenka se mi objevila v hlavě po spatření snímků motoru speciálu De Tomaso P900. A při čtení dosud zveřejněných parametrů motoru i auta celého se mé podezření na něco ne zcela pozemského jen prohloubilo. Tohle prostě nemůže být pravda.

V minulosti už jsme tu měli pár malosériových výrobců, kteří se i přes nevelký vývojový tým naprosto nesrovnatelný s velkými koncerny pustili do konstrukcí, které dodnes berou dech. Napadá mě v této souvislosti třeba extrémně kompaktní Bugatti EB110, pro které Bugatti vyvinulo unikátní dvanáctiválec. Aby auto mohlo mít pohon všech kol a zároveň nepřišlo o ideální rozložení hmoty ani výkon, byla tahle pohonná jednotka extrémně koncentrovaná, motor byl rozměrově výrazně kompaktnější než jeho obdoby od Ferrari či Lamborghini, přitom však přímo ve svých útrobách obsahoval i převodovku. A také měl čtyři turba a vyšší výkon než cokoli široko daleko.

Ve srovnání s dnešním příběhem to ale není vůbec nic. Nový dvanáctiválec De Tomaso vypadá, jako by ho nenavrhl inženýr, ale biomechanický sochař z jiné galaxie. A ani samotné De Tomaso P900 není jen auto. Je to manifest proti době, která by nejraději všechno přeplňovala a elektrifikovala. Tady se naopak šlo na hranu fyziky, mechaniky i zdravého rozumu.

Kdysi slavná značka De Tomaso vstala z popela už v roce 2019, kdy se na Goodwoodu ukázal elegantní model P72 inspirovaný šedesátými lety. Jenže zatímco P72 byla nostalgická, téměř romantická záležitost pro silnici, P900 je její temné, závodní alter ego. Čistokrevná okruhová zbraň. Homologace pro silnice? Zapomeňte. Smysl existence? Rychlost, zvuk a mechanická extáze. A hlavní hvězda? Motor.

Atmosférický dvanáctiválec vyvinutý od nuly, bez sdílení dílů, bez kompromisů, bez turbodmychadel, bez elektrifikace. 6,2 litru objemu, maximální otáčky 12 300 za minutu. To je teritorium, kde běžné spalovací motory už dávno ztrácejí dech, mazání i důstojnost. Pro představu: i šílený Gordon Murray T.50 končí o dvě stovky otáček níž. Výsledkem je celých 900 koní. 900 koní z atmosférického motoru!

Číslovka 900 je pro tohle auto důležitá, nenáhodou ji má v názvu. 900 je totiž nejen koní pod kapotou, ale i kilogramů na váze. Čtete správně, tohle auto váží pod jednu tunu. Jen pro srovnání – Bugatti Tourbillon váží více než dvojnásobek.

Samotný dvanáctiválec váží pouhých 220 kilogramů včetně převodovky, což je v kategorii V12 absurdně nízká hodnota. To, co vidíte na jeho snímcích, nejsou pekelné varhany. Nebo vlastně možná jsou, slouží tu ale jako výfukové potrubí. Jeho speciální konstrukce je jedním z tajemství úctyhodného výkonu. Zajímavé je i palivo. Motor je navržen pro syntetické palivo, což z něj dělá zvláštní most mezi spalovací minulostí a uhlíkově neutrální budoucností. Retro technologie s futuristickou vizí – mechanická poezie.

Samotné auto je stejně extrémní jako jeho srdce. S hmotností 900 kilogramů a výkonem 900 koní tu máme poměr zhruba 1 000 koní na tunu. Všechna ta síla se přenáší výhradně na zadní kola. To už není automobilová statistika, ale fyzikální experiment. V kombinaci s aktivní aerodynamikou a karoserií laděnou ve větrném tunelu s parametry blízkými Formuli 1 má P900 dynamiku blíž závodním prototypům než běžným hypersportům.

Karoserie je evolucí designu P72, jen s větším zaměřením na funkci každého záhybu. Obří vstupy vzduchu, aktivní aerodynamika, průduchy odvádějící tlak z podběhů, karbon všude, kam se podíváte. Luxus? Minimální. Tohle je klenot konstrukcí, ne cingrlátky.

De Tomaso plánuje vyrobit pouhých 18 kusů. Každý stojí kolem tří milionů dolarů, tedy přibližně 70 milionů korun. A teď přijde ta nejlepší část: s autem nesmíte na silnici, nemůžete s ním závodit v běžných sériích a vlastně ho nepotřebujete vůbec na nic. Je to čistě okruhová hračka, která se nenechá svazovat žádnými regulemi.

Automobilka k vozu nabízí kompletní ekosystém. Uskladnění poblíž Nürburgringu, servis, mechaniky, logistiku, závodní školení. Vy se jen dostavíte, nastartujete dvanáctiválec a pokusíte se neumřít. Protože vaše duše je už možná taky zaprodaná.

Alejandro de Tomaso, argentinský závodník a podnikatel, který svou značku De Tomaso založil v roce 1959, by se asi divil, jaké monstrum na sobě dnes nese jeho jméno. Dnes De Tomaso funguje jako mezinárodní projekt – italské jméno, německý vývoj, globální kapitál. P900 je tak trochu symbolem celé téhle nové éry. Není nostalgickým návratem, ale radikálním prohlášením, že spalovací motor ještě neřekl poslední slovo. A pokud má odejít, pak s řevem ve dvanácti tisících otáčkách, ne potichu pod náporem baterií.

V době, kdy se auta mění v digitální produkty, působí P900 jako mechanický relikt z paralelního vesmíru. Přehnaný, nepraktický, absurdní – a právě proto fascinující. Protože někde mezi algoritmy, emisními normami a dotykovými displeji stále existují stroje, které nejsou racionální. Jsou emocionální. Divoké. A naprosto nepotřebné. A přesně takové si pamatujeme nejdéle.