„Pořád to nemůžu vstřebat, protože tenhle Dakar byl fakt těžkej,” přiznala Ollie poslední den závodu v krátkém rozhovoru s Mílou Janáčkem. „Kolikrát jsem brečela a nemít s sebou fyzio, tak jsem úplně rozbitá. Ale jsme třetí ve skupině, a to jsem teda nečekala. Nikdy bych si netroufla říct, že jedu na bednu.”
Je dobojováno, sečteno a vyhodnoceno. Olga Roučková a Jiří Kopřiva se Samuraiem získali celkové 51. místo a třetí příčku ve své kategorii H0. Ondřej Martinec a Gabriel Žúbor s Land Cruiserem celkové 37. místo a pomyslný titul nejlepší české posádky. Je až k nevíře, že závěrečné etapy včetně maratonské se obešly bez jakýchkoliv větších poruch či karambolů.
Stage 10 probíhající 11. ledna odstartovala ‚písečnou‘ část závodu. Rub al-Chálí, v překladu „Pustá končina“, což je čtvrtá největší písečná poušť na světě a závodníkům nabídla nekonečné surfování po dunách.
„Neskutečný duny dneska, Samíkovi to chutnalo!” pochvalovala si Ollie. „Až nám bylo líto, že dnešek končí. Jsme v absolutní pustině, kde nám pořadatele přichystali ubytování v Berberských stanech. Tohle je Dakar!”
Nazítří 12. ledna, kdy přišla Stage 11 , nadšení zase trochu opadlo. Písku a dun už bylo až moc. „Nejhnusnější etapa Dakaru,” komentovala uplynulý den Ollie. „128 kilometrů v dunách rozježděných tak, že jsme nebyli schopni na některé waypointy dosáhnout. Strašně mě to mrzí, jeli jsme hranu, ale dnes se nám to celkově nepovedlo. Na druhou stranu jsme v etapách nechali vše a rvali se s každým kilometrem na sto procent.”
Do Stage 12 se 13. ledna startovalo už za svítání. Posádky čekal náročný den se dvěma navigačními testy v dunách a dvěma vteřinovými testy. Poprvé však kamiony startovaly až za osobními auty, což pro osobáky znamenalo výhodu nerozježděného písku. Jezdci měli před sebou další maratonskou etapu bez asistence mechaniků, jen s tím, co si vezou v autě. Jelikož pořadatelé změnili plány na poslední chvíli, některé posádky čekala mrazivá noc bez stanů i spacáků.
Dvanáctou etapu shrnul navigátor Gabriel Žúbor: „Hned ráno nás čekala dlouhá navigační etapa vedená přes duny různých barev. Čím dál tím víc nám pořadatelé zrychlují etapy, už lítáme v průměru okolo osmdesáti. Zatím bojujeme statečně a těšíme se na zítřejší poslední den.”
Ollie si písečnou horskou dráhu vysloveně užívala: „V téhle etapě jsme si vůbec neodpočinuli, furt jsme jeli naplno. Ale mám radost, že jsme ani jednou nezapadli, nemuseli jsme kopat, nemuseli jsme se tahat. Mně ty duny dneska bavily! Jirka, ten už zavíral oči a furt ječel, že se zabijem, ale mě to bavilo. “
14. leden a Stage 13 přinesly poslední závodní trasy. Noc byla krušná i pro posádky, které si potřebné vybavení zabalily. Jak řekla Ollie: „Byla taková zima, že nás to všechny vzbudilo, mně ve čtyři, kluky už ve dvanáct.” Vidina posledního soutěžního dne však dala pilotům i navigátorům mimořádnou motivaci a brzy odpoledne cinkla zpráva: „Máme to, obě posádky jsou v CÍLI [❤️] I díky vám všem fans.”
Na 15. ledna zbyl už jen zhruba stopadesátikilometrový přesun do města Dammám a samozřejmě ceremoniál s vyhlášením výsledků. Ollie shrnula celý závod takto: „5 hodin spánku denně, 13 etap za volantem, 6 x vykopávání z písku, 2 x vyprošťování na laně, 4 kg shozených, 51. místo absolutně, v kategorii H0 3. místo.”
Podívejte se na video z předávání cen
Gratulujeme, Samurajové!
Přejeme příjemnou cestu domů a těšíme se na besedy, na kterých nám vylíčíte svoje zážitky.
18. ledna 2023, 19:00
1
bohužel média tuhle část Dakaru zdatně ignorují, ostatně nejen tu. I v těch hlavních, v autech a kamionech platí že druhé místo je "first looser" a nikoho to nezajímá. Taky jsou tam slovenští závodníci, někdy dost úspěšní a o těch nepadne ani zmínka.
Když se objevila tahle část Classic, říkal jsem si že tam pojede jako srandazávod pár vysloužilců veteránským tempem pro fotografy. Pak se objevil Ondra Klymčiw že to pojede škodovkou. Divný, škodovky nikdy Dakar nejely. Jenže ono to jde, je tam cosi o tom že to nemusí být dakarský auto ale stačí něco co kdysi jezdilo vrcholné rally soutěže. Přesný pravidla si radši najděte, ta škodovka se do toho jaksi vejde. A já tu šílenou věc začal sledovat, což je docela paradox, protože rozhodně nejsem příznivcem starých škodovek. Ale připadá mi to dost bláznivý a dobrodružný a rozhodně to není pohoda nedělního odpoledne, ikdyž by k tomu mohl princip soutěže zavádět. I normální rally je pro diváka věc nepřehledná a složitá a tohle kouzlení s časem, rychlostí a navigací je bizár prvotřídní. Navíc extremní podmínky postihují i klasiky, takže kdykoliv se může stát cokoliv. Což bohužel platí i v případě Ondry Klymčiwa, který hned na začátku rozbil řízení a nabral ztrátu která znemožnila dobré umístění, ikdyž jinak si vedli velice dobře. No uvidíme za rok. Ondra sice říkal že neví, že nechce říkat ani ano ani ne, auto už je moc unavený a cosi kdesi ale známe ho, blázna šílenýho,neodradilo ho ani to že se rozlámal na tři půlky na motorce. Za pár týdnů už začne vymejšlet co dál.
19. ledna 2023, 12:22
0
Je to škoda že média nadala větší prostor pro tuto úžasnou kategorii, každé auto má za sebou neuvěřitelný příběh a určitě by to zajímalo I normální diváky