Dacia Bigster Extreme 4x4: Dacia, jaká tu ještě nebyla

Musím se přiznat, že k Dacii jsem měl vždycky takový zvláštně ambivalentní vztah. Na jednu stranu naprosto chápu, proč tady je, co dělá a komu to prodává. Jejich mise je vlastně obdivuhodně jasná: dát lidem auto, které plní účel, nezruinuje rozpočet a nenaštve tchána. A soudě podle prodejních čísel posledních let… no, evidentně to dělají sakra dobře. Jenže já jsem si k nim nikdy cestu tak úplně nenašel. Upřímně – ta jejich přiznaná lacinost v některých detailech mě prostě vždycky trochu škrábala na duši. Asi je to můj osobní problém, ale já se prostě rád obklopuju věcmi, které na mě působí o něco hezčím, hodnotnějším dojmem. A s Dacií jsem zkrátka ten pocit nikdy neměl; jejich auta mi tak úplně neseděla. Bigster je ale trochu jiná písnička. V tomhle modelu je vidět, že se v Dacii začíná rodit malinko odlišný přístup než doposud – a musím uznat, že zatraceně zajímavý. Ale to si rozebereme v dalších odstavcích.

Co se vzhledu týče, Bigster asi nikoho úplně nešokuje. Vypadá v podstatě jako Duster, jen o číslo větší a sebevědomější, což je logické – Duster totiž nakopl nový designový jazyk celé značky. A nutno uznat, že je to jazyk, kterému začínám docela rozumět. Dacia díky němu působí stylověji než kdy dřív: takový zvláštní koktejl „outdoorového drsňáka“ s kapkou městského šmrncu. A kupodivu to funguje skvěle. Jak Duster, tak Bigster vypadají, jako by byly připravené vyrazit na dobrodružství – klidně i jen k nejbližší IKEA, ale stylově.

Co mě ale překvapilo nejvíc: Bigster není jen „natažený Duster“. Když se člověk začne vrtat v detailech, zjistí, že dveře mají jiné rozměry, karoserie jinou výšku, proporce jiné nasazení. Prostě to není jen Duster po prodloužení zadní části jako harmonika. Dacia si tentokrát dala práci navíc a Bigster působí jako svébytný model, byť je samozřejmě příbuznost na první pohled jasná. Upřímně, čekal jsem jednodušší recept „vezmeme Duster a natáhneme ho“, ale tady je vidět, že si někdo řekl: hele, udělejme to pořádně.

Zatímco vnější vzhled Bigsteru hodnotím jako překvapivě atraktivní – ba až pohledný, troufnu si říct – uvnitř je to trochu jiná písnička. Tady se ta přiznaná „daciovská“ lacinost pořád drží zuby nehty. Všude kolem vás tvrdé plasty, a to ne takové ty noblesně tvrdé, ale opravdu tvrdé na omak i na pohled. A co je horší, nejsou zrovna odolné. Nikdo sice nebude interiér olizovat (doufejme), ale stačí jen zavadit nehtem o dveřní výplň nebo palubku a hned tam máte podpis, který už nezmizí. Je to prostě takový ten typ plastu, který se tváří, že toho zvládne hodně, ale realita je opačná.

Aby to ale nevyznělo úplně temně, Dacia se snaží. Testovaná výbava Extreme přidává měděné detaily. Jasně, pořád jsou to plasty, jen s měděným nástřikem, ale vizuálně to funguje: kontrastní, hravé, docela efektní. Jenže pořád je vidět, že interiér vznikl s kalkulačkou v ruce. Naštěstí nešetřilo se na technologiích. Bigster zvládá všechny moderní asistenty, které dnes automobilový svět vyžaduje a nejlepší na tom je, že je můžete vypnout dvěma stisky jednoho fyzického tlačítka. Ideál!

Příjemně překvapí i multimediální systém: jednoduchý, rychlý, přehledný, bez zbytečné omáčky. A digitální přístrojový štít? Dokáže ukázat mapu z vestavěné navigace i z CarPlay, což je v téhle třídě sympaticky dospělá funkce. Po technologické stránce vlastně není moc co kritizovat. O prostornosti si povíme až v dalším odstavci.

Největší Dacia na trhu umí překvapit i komfortní výbavou. Bigster totiž přebírá prvky, které ještě před pár lety byly pro Dacii něco jako sci-fi. Dvouzonová klimatizace? Ano. Elektrické víko kufru? Taky ano. Takové ty drobnosti, které umí zpříjemnit život a které člověka přimějí říct: „Hele, tohle už není ta úplně původní Dacia.“ Samozřejmě, nečekejte laserové světlomety nebo LED Matrixy; tady máme obyčejné LEDky a dálková světla stále halogenová. Ale popravdě, kdo by to u Dacie čekal?

Co se prostoru týče, Bigster je na tom překvapivě dobře. V podélném směru je místa dost, jak vpředu, tak vzadu. I dospělý člověk si vzadu sedne bez toho, aby musel skládat kolena pod bradu. Je to zkrátka plnohodnotné rodinné auto. Jediné místo, kde poznáte, že Bigster stojí na relativně malé platformě Clia, je vnitřní šířka. Tři dospělí vedle sebe vzadu? Ne. To si nechte na větší SUV. Tady je to spíš o čtyřech lidech v pohodě a pátý jen na kratší trasu.

Kufr ovšem potěší. Je pravidelně tvarovaný, hluboký a zvládne prakticky všechno, co rodina potřebuje, od kočárku až po týdenní výpravu k moři. A jako příjemný bonus může být pod podlahou plnohodnotná rezerva, což je dnes skoro jednorožec. Pravda, kvůli ní nefunguje systém přepážek v kufru tak, jak by měl, protože podlážka nejde správně poskládat. Avšak ruku na srdce – mít skutečnou rezervu je v dnešní době cenější benefit.

Motorizace testovaného Bigsteru je tak trochu kapitola sama pro sebe, už jen proto, že vám teď vlastně popisuju kombinaci, kterou si už jako nový vůz neobjednáte. Verze 4×4 s manuálem dnes existuje jen ve skladových zásobách – a jakmile zmizí, máte smůlu. Dacia ji totiž na konci roku nahrazuje novou hybridní „čtyřkolkou“ s automatem. Takže zatímco doteď trpěli všichni, kdo chtěli 4×4 s automatem (protože Dacia nabízela výhradně manuál a na malé platformě to zkrátka jinak neposkládala), teď si zase budou stěžovat ti, kteří chtěli 4×4 a manuál. Život je prostě otázkou priorit a u Dacie obzvlášť. Nové řešení s elektromotorem na zadní nápravě si probereme jindy; teď se držme toho, co máme před sebou.

A manuální 4×4 má své věrné fanoušky i dnes. Bigster jim uměl vyhovět a nebyl to špatný kompromis. Pod kapotou pracuje nový tříválec 1.2 TCe o výkonu 130 koní, spojený se šestistupňovým manuálem, jehož první rychlost je tradičně tak krátká, že supluje redukci. Reálně se tak stejně budete rozjíždět na dvojku a jezdit, jako by šlo o pětikvalt – klasická dáciovská tradice.

Překvapení ale přichází v podobě samotného motoru. Tenhle tříválec je zbrusu nový, technologicky vyspělý a Renault do něj nalil dost prostředků, bude totiž páteří celé nabídky, a dokonce se objeví i ve vrcholných modelech typu Rafale. Takže žádný „neduživý základ“. Naopak: motor je živý, má sílu už od nízkých otáček a překvapí chutí do života. A potěší i spotřebou. Za necelé dva týdny jsem s Bigsterem najel asi 1700 kilometrů, z toho většinu po dálnicích, a to převážně v Německu, kde jsem ho rozhodně nešetřil. Spotřeba se přesto držela mezi 6,5 a 7 litry. Což je – vzhledem k tempu – výsledek víc než sympatický.

Až doposud bylo všechno růžové a Bigster byl první Dacia, která mi opravdu začala lézt pod kůži. Jenže jak už to tak bývá, vždycky někde číhá nějaké „ale“. A tady přichází na řadu jízdní vlastnosti. Musím narovinu říct, že tady si mě Bigster nezískal. Soužití v téhle oblasti by pro mě bylo zdaleka nejtěžší. Abych to přiblížil: Bigster jezdí tak trochu jako malý bratranec rámových off-roadů. Ne že by se přímo srovnával s Wranglerem nebo Broncem, ale určité podobnosti tam prostě jsou. Na silnici působí trochu houpavě, trochu neposedně a trochu méně stabilně, než bych u rodinného SUV čekal. Delší převod řízení tomu taky úplně nepomáhá.

Výsledkem je pocit, že místo auta občas řídíte menší jachtu. A to nemusí být nutně špatně – jsou lidé, kteří tenhle styl milují a přísahali by na něj klidně i v městském provozu. Já osobně bych si ale u rodinného SUV představoval o něco vyspělejší a jistější projev. Komfortu má Bigster dost; české výmoly zvládá s nadhledem a tlumí je skoro s noblesou. Jenže jakmile zrychlíte, jistota jde dolů. Karoserie se stále trochu pohupuje, vy musíte sem tam korigovat směr a celkově je jízda taková… neklidná. Chybí tomu ta míra sofistikovanosti, kterou běžně čekáte od konkurence. Na druhou stranu: jakmile opustíte asfalt, Bigster ožije. Polní cesty, lesní trasy, rozbité okresky, tady jste doma. Nic nevrže, nic nepráská, všechno funguje, jak má. Pokud tedy často jezdíte mimo silnici, Bigster vás nadchne. Pokud ale očekáváte vyspělejší silniční projev, mohli byste mít podobně jako já menší problém.

Verdikt

Celkové hodnocení Dacie Bigster z mé strany vyznívá vlastně překvapivě pozitivně. Musím přiznat, že je to první Dacia, se kterou bych dokázal bez problémů žít. Kdybych ji dostal jako služební auto, rozhodně bych se neurazil a troufám si říct, že by naše soužití bylo docela příjemné. Jestli bych za ni ale dal své vlastní peníze? Tady už jsem opatrnější. Bigster totiž přestává být „lidovkou“, jak jsme u Dacie byli zvyklí. A zvlášť pokud chcete lepší výbavu nebo čtyřkolku, začne cenovka poměrně rychle šplhat. Testovaná konfigurace startuje kolem 690 tisíc a s pár drobnostmi jste za hranicí sedmi set. A to se bavíme o variantě, která se právě doprodává. Nová hybridní čtyřkolka, nejprve dokonce i s pohonem na plyn, bude stát ještě víc.

Takže pokud chcete rozumně vybavený Bigster 4×4, připravte si klidně tři čtvrtě milionu. A to už není úplně málo peněz. Paradoxně tak Bigster dává největší smysl v nižších výbavách, když potřebujete jen velké auto a neřešíte, jestli má ambientní osvětlení nebo další „featurky“. V takové konfiguraci se stále drží na hezké ceně a dává velmi dobrý smysl. Pokud si ho ale chcete „vytunit“ k obrazu svému, připravte se na to, že cena poleze nahoru rychleji, než byste u Dacie čekali. Na druhou stranu, pokud bych měl vybírat mezi Bigsterem a čínskou konkurencí, beru Dacii bez mrknutí oka. Působí poctivěji, funguje lépe a celkově vzbuzuje větší důvěru. Takže ano: Bigster se povedl a má rozhodně co nabídnout, jen už to není to typicky levné auto, které jste možná čekali.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1 199 ccm
Výkon: 96 kW (130 koní) ve 4 500 ot./min
Točivý moment:  230 Nm ve 2 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 11,2 s 
Provozní hmotnost: 1428 – 1515 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 6,1 /100 km
Průměrná spotřeba v testu: 6,8 l/100 km
Cena vozu od: 549.900 Kč (Essential, Mild-Hybrid 140)
Cena vozu od se stejným pohonem: 607.900 Kč (Essential, 130 4x4)
Cena testovaného vozu: 746.800 Kč (Extreme, 130 4x4 – pouze doprodej skladových vozů)