Citroën umí snít. Realita ho ale pravidelně bolí. Tyhle koncepty to dokazují

Konceptuální vozy mají ve světě motorismu zvláštní místo. Nejen že umožňují značce hrát si do takové míry, jakou jí sériová auta nikdy nenabídnou, ale také díky nim může ověřit reakci svého publika na plánovaný vývoj vzhledu a technologií ještě předtím, než by případný přešlap přespříliš bolel.

Asi není automobilky, která by koncepty nevytvářela. Velmi se však mezi nimi liší, jakým způsobem je používá. Třeba domácí Škoda běžně ukazuje auta poměrně blízká sériové produkci. Stejně tak Audi je něčím podobným známá. A nejinak se rozhodl i Jaguar u F-Typu nebo třeba Alfa Romeo s Brerou.

Pak jsou ale značky, které na to jdou opačně. Světu předvedou úžasné, velmi pokrokové vozidlo, zcela odlišující se od současné produkce. Tak se třeba Mazda pochlubila modelem Shinari, aby ukázala, jak bude vypadat její designový jazyk Kodo. Veřejnost pak s očekáváním sleduje, do jaké míry se takové auto promítne i do reality běžného provozu.

Jedním z výrobců, kteří pomocí všemožných konceptů často naznačují, jak bude vypadat budoucnost jejich modelové nabídky, je francouzský Citroën. Ten moc rád sní a vytváří opravdu odvážné kreace. Takové, které by nejeden fanoušek vážně rád potkával na cestách. Jenže zrovna u dvojitých šípů bývá probouzení se do reality mnohdy docela bolestivé.

Zástupci automobilky mluví o předobrazu auta, které bude. A ono poté i je — nelžou. Jen ten výsledek, ve srovnání s původními nápady, často stojí dost za starou belu. Produkční auto je nemastné, neslané a vlastně nevyniká vůbec v ničem.

Jistě, úkolem konceptu je zaujmout, úkolem sériového modelu je prodávat se. Takže je potřeba brát prvotní kreace s rezervou. Jenže já si i tak někdy říkám, že by snad těch zajímavostí inženýři mohli zapracovat trochu víc. Zvlášť když mluvíme o automobilce s tak bohatou historií nekonvenčních řešení. Tak jsem se rozhodl, že vám nějaké takové koncepty, co snily a snily, až se těžce srazily s realitou, ukážu. Jdeme na věc.

Citroën Numéro 9 

Začnu rovnou zhurta — konceptem velkého, luxusního shooting braku s názvem Citroën Numéro 9. Automobilka ho představila v roce 2012 jako předobraz dalšího velkého pokračovatele vrcholných limuzín značky. Toto auto mělo tenkrát pokrokový hybrid spojující benzínovou 1.6 THP s elektromotorem. Oplývalo fascinujícím, expresivním designem přesně těch tvarů, jaké by mělo mít. A hlavně bylo vybavené hydropneumatickým odpružením.

Všichni, kterým značka ještě nebyla jedno, se těšili. Všichni snili, jaké to bude. A pak zazvonil budík. Bolestivý budík. Místo fascinujícího Citroënu třeba s označením C9 přišlo DS 9 — cingrlátková verze Peugeotu 508 v provedení sedan, která s konceptem měla společný tak maximálně ten hybrid. Fascinující nebyla, expresivní také ne (pakliže tedy přehlédneme „umělecké čačky“) a o koulích si mohla nechat jen zdát. Achjo.

Citroën Oli

I další koncept Citroënu sliboval parádní věci, kterých… jsme se příliš nedočkali. Vůz pojmenovaný Oli z roku 2022 sice neměl nikdy za cíl ukázat konkrétní model, ale odhaloval, jak budou obecně vypadat citroëny příštích dní. A musí se nechat, že naznačil vážně nadějnou budoucnost plnou tvrdých, ostrých tvarů, mohutných proporcí a zcela nového světelného podpisu. Skoro jako by z linek měly sjíždět druhé Jeepy, jen mnohem víc cool.

Budiž, nemůžu říct, že by v Citroënu nedodrželi, co slíbili. Nové modely jsou skutečně hranatější, ostřejší a mohutnější. Ale když takovou poslední C3, která tuto vzhledovou filozofii poprvé ukázala ve verzi pro zákazníky, srovnáte s Olim, neubráníte se zklamání. Všechno na ní vlastně sedí, ale že bychom se bavili o druhém Jeepu, jen mnohem víc cool? No… to nevím.

Citroën C-Crosser

Dalším konceptem, který přijde na paškál, je Citroën C-Crosser z roku 2001. Ten měl Evropanům naznačit, jakým směrem se značka vydá v tehdy nově se rodící kategorii SUV. A šel na to opět důkladně. Z extrémně prostorného šestimístného cesťáku se uměl změnit v polokabriolet, a případně i pick-up. Díky drive-by-wire technologii se jeho volant i pedály mohly přesouvat z levé na pravou stranu. A podvozek, opět s hydropneumatikou, nabízel pohon všech kol i natáčení obou náprav. Takové bude první SUV značky Citroën… říkali.

Pak přišel rok 2007 a s ním produkční Citroën C-Crosser. A víte jak. Asi nikdo nečekal přesunovací volant nebo řízení obou náprav. Ale minimálně se věřilo, že první prodávaný Citroën třídy SUV bude aspoň… Citroën? Jenže chyba lávky. Dočkali jsme se jen převlečeného Mitsubishi Outlander. Z konceptu si vzal akorát lomení zadního bočního okna (pokud i to nebylo jen „šťastnou náhodou“) a logo se stylizovaným kompasem. Hmm, pecka!

Citroën Hybrid Air

Posledním konceptem z dnešního výběru, který byl zajímavý, ale nezhmotnil se dle snů, je technologické řešení z roku 2013 zvané Hybrid Air. Nepojilo se s konkrétním autem. Představovalo nový druh pohonu. Zážehovému tříválci pomáhala místo elektromotoru soustava kombinující hydraulické čerpadlo a nádrž na stlačený vzduch. Ano, takové auto mělo vážně jezdit na prostý vzduch. Ve městech dokonce mělo 60–80 % cest zvládnout bez kapičky benzínu. Na trhu mělo být už v roce 2016.

Hmm. Je rok 2026, čili o deset let víc. Smím-li se zeptat, kolik jste na silnici potkali Citroënů (nebo Peugeotů, ať vám to udělám snažší) jezdících na vzduch? Spočítali byste to na prstech jedné ruky člověka po amputaci horních končetin, že? Přitom na obrázcích a v showcaru Hybrid Air vypadal tak hotový. Hmmm…

Výjimka — Citroën Pluriel

Tak jako všude jinde, i v historii konceptů značky Citroën existuje výjimka. Ano, kdysi vznikl koncept přelomového, inovativního modelu značky, který působil jako z jiného světa. Který se měl stát novou, pokrokovou realitou. A který se nakonec vážně realitou stal — téměř v nezměněném stavu. Událo se tak v roce 1999, jehož doplnil letopočet 2003 — rok uvedení sériového vozu.

Paradoxem však je, že oním realizovaným šokujícím konceptem je… Citroën Pluriel. Ano, to znamená, že ze všech svých nápadů si Citroën řekl, že zelenou dá autu, které chce být vším, ale pořádně není ničím. Autu, jež o sobě tvrdilo, že v sobě skrývá hned pět karoserií najednou, ale které neumělo pořádně zajistit ani jednu. Autu, které se v různých žebříčcích nejhorších produktů automobilismu trvale umisťuje na předních místech. Babo raď, co si o tom myslet.

Takový je můj výběr konceptuálních Citroënů a jejich tvrdých srážek s realitou. Věřím, že díky němu už chápete, proč se ve Francii krásně sní, ale těžko vstává. Jaký je na celou věc váš názor? Chtěli byste něco dodat? Napište mi to do diskuze.