Pravidelní čtenáří Autíčkáře pravděpodobně tak nějak tuší, že mám docela rád autobusy. Není se tedy čemu divit, že Sprinter se čtyřmi řadami sedadel skončil na test u mě. Tahle nejvyšší, ale jinak poměrně krátká karoserie, je oblíbená i u různých “vanliferů”, kteří ji upravují do obytné verze. Právě s vysokou střechou se v ní totiž jde pohodlně postavit a projde se tu v klidu i dvoumetrový čahoun. Kromě minimalistického bivakování jde ale v takto koncipované dodávce také pohodlně přepravovat větší množství lidí v řadách za sebou. A právě k tomu slouží dnes testovaná verze Tourer.
Předurčení tohoto vozu je jasné – hotelový taxík, případně mikrobus na svoz zaměstnanců k továrně a podobně. Do dlouhého Sprintera bez úprav karoserie lze na přání namontovat až šestnáct míst (3-3-3-3-4), tady jsem měl v rámci zachování způsobilosti pro skupinu B osazeno devět sedadel (2-2-2-3) a zbyl tu i vcelku rozměrný zavazadelník, který bez problému schvátil i nesložený velký kočárek.
Redakční kolega Honza Křeček si z trendu rodinných dodávek dělá už pár let legraci – do jisté míry oprávněně. Samozřejmě je naprosto logické, když si osobní mikrobus pořídí šesti a více členná rodina, poslední dobou už se ale Transporter, případně Vito počítá pomalu jako povinná výbava i u dvou dětí. Logicky tak pro mnohodětné zbývají extra velké vozy. Iveco Daily, Peugeot Boxer, nebo třeba právě dnes testovaný Sprinter. Z hlediska uživatelského komfortu je to vcelku dobrý nápad. Trojici dětí lze rozsadit samostatně do jednotlivých řad, tudíž se pak nehádají o sedadlo u okna, u každého z nich pak zbývá “servisní” místo osaditelné rodičem. Ten může procházet pohodlně uličkou z místa spolujezdce až dozadu bez nějakého krčení a ohýbání.
Na druhou stranu, s výškou skoro tři metry (2,67 má auto samotné, necelých 30 cm přidává klimatizační jednotka) vám zůstane zapovězená drtivá většina podzemních garáží, Parkování na sídlišti a u obchoďáků také nebude vzhledem k půdorysu fullsize dodávky zrovna snadné a vzhledem k velké čelní ploše je nutné počítat i se spotřebou mnohdy až dvojnásobnou oproti rodinnému kombíku. Nemohu říci, že bych si jako nadšenec do užitkových aut a autobusů týden se Sprinterem neužil, ale na denní ježdění raději zůstanu u kompaktnějšího MPV. A vy byste měli taky – tohle zkrátka není rodinný vůz a asi ani nikdy nebude.
Ačkoli se osobní Sprintery často, obzvláště na bližším i dálnějším východě, objevují v různých opulentních konfiguracích plných blýskavého kýče a prošívané kůže, tohle není ten případ. Tourer je komfortem někde na úrovni meziměstského autobusu. Plátěné sedačky jsou poměrně ploché, kromě subtilní područky a sem tam nějakého USB konektoru ale žádný luxus nenabízí. Jejich sklápěcí opěradlo vypadá sice jako dobrý nápad, ale pravděpodobně kvůli Isofixu je spodní část opěráku ještě součástí sedáku a tak se osa, kolem které se sedadlo sklápí, nachází až někde nad úrovní pánve. Sedačka kvůli tomu v “lůžkové úpravě” vytváří nepříjemný schod a tak je lepší ji nechat ve vzpřímenějších pozicích. Ono je to konec konců prý i bezpečnější.
Důležitým komfortním prvkem je tu ale velká přídavná klimatizační jednotka – takový ten hrb na střeše. Chladný vzduch z ní funí stropní konzolí s přídavnými světly na jednotlivá místa vzadu a funguje nezávisle na vzduchotechnice u řidiče. Ta by tenhle rozměrný černý skleník pravděpodobně neměla šanci vychladit (na jarním sluníčku už se dokázal povážlivě ohřát a to teploty v testovacím týdnu nepřelezly dvacítku), ani vytopit v mrazech. Izolace vzadu není zrovna přehršel, což má za následek i poměrně výraznou hlučnost při dálničních rychlostech. Na druhou stranu klasické autobusy mají omezovač na stovce a tam je Sprinter ještě příjemně tichý.
K dokonalému autobusovému pocitu mi tu chybí ještě elektricky ovládané dveře. Ty měl mimochodem před šesti (už je to fakt taková doba?) lety testovaný Tourer, kterým jsme absolvovali redakční zájezd do Brna.
Za volantem je to Sprinter, jak ho znám a mám rád. Z velkých dodávek stále to vůbec nejlepší na našem trhu. Ačkoli zde zdaleka nebyly všechny dostupné příplatky, pořád tu mám plnohodnotný systém MBUX, ergonomicky jeden z nejlepších multifunkčních volantů, výhřev sedadla, nebo kvalitní kamery – jednu na parkování s “leteckým” pohledem od horní hrany zadních vrat, druhou suplující zpětné zrcátko. Nákladní Mercedesy jsou sice už pár let bez zásadnějších změn, takže na nějaké velké popisování inovací to není, ale proč měnit něco, co velmi dobře funguje. Navíc dodávky musí stárnout pomaleji, než módními vlnami zmítané osobáky. To je konec konců poznat i při porovnání s tím šest let starým testem Tourera, kterým jsme jeli do Brna – až na elektrické dveře a jiný design kol to jsou prakticky stejná auta.
Verdikt
Sprinter Tourer je fajn dodávka na přepravu většího množství lidí. Nečekejte žádný opulentní luxus, ale spíše robustně postavený omyvatelný nástroj. Tahle verze je pořád spíše náklaďák, akorát zde přepravované komodity potřebují vlastní sedadla. Sprinter jako takový je pořád stejně dobrý a funkční, jak jsme zvyklí a dokonce ani v tomto čerstvém testovacím voze na mě nepípal aktivní hlídač rychlosti, jež jinak znepříjemňuje jízdu už prakticky v každém novém autě. Jako případný rodinný vůz sice Tourer potěší přemírou prostoru a jednoduchou přístupností sedadel, ale nevýhody plynoucí z obřího objemu tyto klady zatím zastiňují. Ale počkejme si pár let, není to tak dávno, co nám přišla zbytečně velká i střední SUV. Třeba se časem stane z rodinného autobusu standard (ale spíš ne).
Technické údaje
Specifikace: SPRINTER SELECT Středně dlouhý, Tourer, 419 CDI, 9G-TRONIC, Pohon zadních kol
Výkon: 190 koní (140 kW) v 3 800 ot./min.
Točivý moment: 440 Nm v 1 400 ot./min
Převodovka: automatická devítistupňová
Maximální rychlost: 162 km/h
Užitečné zatížení: 1477 kg
Průměrná spotřeba (udávaná): 12,3 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 12,2 l/100 km
Základní cena modelu: 1 566 251 Kč bez DPH
