Autíčkářův týden: Závodní Rolls-Royce a kombi od Alfy Romeo

Rolls-Royce představil elektrický závodní vůz

Jakkoliv je představa závodního Rollse absurdní, v minulosti k ostrému nasazení několika aristokratických korábů skutečně došlo. Sice přišly o většinu pověstné důstojnosti a vlastně ani nic moc nevyhrály, byla to nakonec jen snaha, která zůstala v obecném povědomí. Nyní má závodní historie další kapitolu. Britsko-německý výrobce se spojil s experty z March, aby dal vzniknout tomu nejdražšímu v dané závodní skupině. Základem nekompromisního stroje je hliníkový prostorový rám, osazený ručně vyráběnými panely karoserie. Jak je u tohoto výrobce obvyklé, vůz těží z bohaté historie své mateřské země. Světle modrá barva a decentní ploutve odkazují na rekordy pokořující Bluebird odvážného Donalda Campbella. Stříbrně se lesknoucí kapota připomíná jeden z prvních modelů vůbec, šestiválcový 1924 Rolls-Royce 20 HP Barker Tourer. Interiér je, jak se na závodní vůz renomované značky sluší a patří, oděn do béžové kůže a navrch ozdoben světle modrým kontrastním prošíváním. Ačkoliv to doteď podle popisu vypadá na jednu z četných hraček pro bohaté šejky, důvod vzniku sportovního vozu z Manchesteru je mnohem zajímavější.

První z četných odlišností od předražených sběratelských komodit je maskot usazený na kapotě. Klasickou Spirit of Ecstasy nahradila mnohem výjimečnější soška, důvěrně přezdívaná „králíček“. Pod kapotáží nezůstal z firemní filozofie kámen na kameni. Zkratku V12 vystřídala podobná, avšak významem značně odlišná iniciála 12V. Tušíte správně, Rolls je elektrický. Maximální rychlost podle oficiálního vyjádření dosahuje necelých 13 km/h. Že by to stačilo sotva předškolákovi? To je právě celá pointa onoho sporťáku. Žáci z The March Church of England Primary School  osedlají ten nejdražší a dost možná i nejhezčí stroj ve své třídě. S odkazem na rčení „Co se v mládí naučíš…“ schvalujeme závodění od útlého věku. Jen asi ne každý má hned na základní škole k dispozici na míru postavený závodní vůz od Rolls-Royce.

Na Fiatu 500 docházejí místa k čalounění kůží

V životě každého nadšeného řidiče se vyskytne alespoň krátký moment, kdy zatouží usednout do kůží čalouněné sedačky. Veškeré výhody a nevýhody použití částí mrtvých zvířat k potažení sedadla zůstávají často až do poslední chvíle onomu roztouženému řidiči utajeny. Než rozpoutáme debatu zhrzených majitelů kožených interiérů, předpokládejme, že jedním z argumentů pro jejich pýchu je jistý pocit výjimečnosti, který s sebou ono řešení přináší. Právě o výjimečnosti a kůži je i následující automobil. Retro kompakt Fiat 500 právě prošel omlazovací kúrou, aby nadále těžil z neutuchajícího zájmu o vozy ohlížející se zpět do minulosti.

První vyrobený kus modernizované řady se od svých sourozenců neliší pouhým číslem šasi. Bílý kabriolet s červenou střechou byl oděn do té nejlepší krémové kůže, jakou v Itálii mají. Jen poněkud netradičně se kvalitní hovězina vyskytuje na autě z venku místo zevnitř. Alespoň kousek tohoto netradičního materiálu se objevil snad na každém panelu karoserie. Aby bylo výjimečnému vzhledu učiněno zadost, zpětná zrcátka jsou polepena folií imitující mahagon a na výklopném zadním čelu se uhnízdil piknikový košík. Že jde o originální počin, o tom není sebemenších pochyb. Otázkou zůstává, zda to na už tak designově komplikované vozítko není trochu příliš. Celkový dojem působí přinejmenším esteticky komplikovaně. Jak bude světlá kůže snášet vlivy podnebí, zůstává záhadou. Černé čalounění by nejspíš klimatu odolávalo zdatněji, avšak Fiat by pak vypadal v lepším případě jako panda velká, v tom horším jako Mickey Mouse. Naštěstí se celá italská eskapáda odehrává z dobrého úmyslu. Jedinečný kousek bude vydražen ve prospěch nadace pro lidská práva.

Alfa Romeo by měla vyrábět více kombíků

Alfy Romeo nejsou jen rychlé sedany a svůdné kabriolety. Do světa stěhovavých vozů se italský výrobce pustil již v osmdesátých letech s modelem 33 Station Wagon. Kombíkovou verzi bylo možné doplnit mechanickou čtyřkolkou, která s pomocí plochých motorů typu boxer dokázala překonat terén, nedostupný dnešním SUV. Podobným směrem se ubírala modernější řada 156 v provedení Crosswagon. Byla vyšší než ostatní varianty a se šnekovým diferenciálem mezi nápravami dělala radost každému, kdo se rozhodl opustit pohodlí hladkého asfaltu. Nebyla to však jediná možnost, jak převážet náklad pod znamením hada. Opačným směrem v evoluci se vydala 156 Sportwagon 3.2 Selespeed. Potentní Busso doplňovala sekvenční převodovka, přímo převzatá z vývojového programu formule 1. Na takto bohatou historii by byla škoda nenavázat, obzvlášť v případě plánované modelové ofenzivy. Může se italské kombi s pohonem zadní nápravy prosadit v ekosystému, kterému dominují němečtí dravci? Souboj s Mnichovskou trojkovou řadou, případně s Ingostadtským čtyřkovým Avantem je na spadnutí. Obdoba Crosswagonu s poctivě mechanickým pohonem obou náprav, by v případě vznětové varianty byla trefou do černého. Přesněji řečeno trefou přímo do slabin povýšeně odtažitého Allroadu. Oficiální zdroje ohledně možných karosářských variant taktně mlčí. Nezbývá než doufat, že jen takticky zvyšují napětí. Takové kupé, případně kupé-kabrio, nebo vůbec nejlépe pořádný roadster by ve verzi s šestiválcem od Ferrari úspěšně infikoval tapety počítačů nejednoho automobilového fanatika. Nezbývá, než se těšit, co dalšího mají Italové v záloze.

Nesmrtelný Defender si prodlužuje život

Land Rover Defender má za sebou poměrně bohatou historii. Začínal jako víceúčelový traktor s řízením uprostřed, aby se zakrátko stal tažným koněm Británie. Odolnost a skvělá prostupnost terénem jej předurčovaly k použití v armádě, na polích a především na expedicích. Zkrátka kam nedojel Land Rover, nedojelo ani nic jiného. Expediční verze se postupně objevily na každém kontinentě a v mnoha případech představovaly vůbec první vůz, jaký kdy primitivní domorodci spatřili. Není divu, že se z užitkového vozu rychle stala legenda. Podobně jako gelandewagen, i Defender  stále častěji oslovuje klienty, kteří nikdy nevyužijí jeho terénní potenciál. Mít odolného Brita se rychle stalo in, z čehož těží zejména četné stádo různě smělých úpravců. Když před rokem přišlo rozhodnutí o ukončení výroby, početní příznivci se zděsili. Nejspíš se všichni rozhodli jeden kousek koupit, dřív než bude výrobnímu programu konec. Koncern JLR pod tlakem stabilních prodejů své rozhodnutí zvážil a přislíbil, že výrobu protáhne až do února následujícího roku. Defender pověstný svojí mechanickou nesmrtelností se nově prokázal být odolný i z hlediska marketingového.

Tesla S dostala šílený mód

Elon Musk je šikovný podnikatel, schopný těžit i z oborů, ve kterých ostatní krachují. Poté co založil PayPal a vesmírnou organizaci SpaceX, rozhodl se expandovat do světa automobilů. Revoluční Tesla Roadster zvedla image elektromobilů do nečekaných výšin a model Tesla S dokázal, že i  s elektromobilem lze bez potíží žít. Jednou z věcí, kterou se futuristická automobilka odlišuje od konkurence, jsou i pravidelné upgrady, chcete-li takové drobné facelifty. Mimo možnost upgradovat firmware o nové funkce je možné držet krok s vývojem jednotlivých komponent prostým vyměňováním modulů. Poslední upgrade přinesl větší kapacitu baterií, čímž se prodloužil už tak slušný dojezdu o 10% a nově přibyla i obdoba sportovního tlačítka. Použitím zdokonalených pojistek a konektorů baterie z materiálů vesmírného programu je nyní možné přenést z baterií na motor mnohem větší proud než doposud. Výsledek je ohromující. Z nuly na sto se přes dvě tuny těžký sedan dostane za 2.8 vteřiny a legendární čtvrtmíle je pryč během necelých 11 vteřin. Tesla se tak směle pohybuje ve vodách obývaných něčím mnohem dražším a plnokrevnějším. Být majitelem splašeného elektromobilu, udělám si výlet do Prahy, jen abych za sebou nechával zděšené řidiče Ferrari F12. Třešničkou na dortu je provedení tohoto příplatkového systému. Tam kde ostatní výrobci suše strčí tlačítko „Sport“, Tesla konkuruje volbou „Ludicrous“, což volně přeloženo znamená absurdně rychle. Jak se budou cestující v tomto režimu cítit? Stačí se podívat na scénu z bláznivé komedie Space Balls, kterou byl jeho název očividně inspirován…

Driftující E30 pro schlazení

Teploty atakující pouštní oblasti centrální Afriky jsou na denním pořádku, a pokud nebohému chodci vydanému na pospas rozmarnému počasí nedojde všechen pot, zcela jistě s ním seknou rychlé změny tlaku. Na nebi se střídají rakovinotvorné paprsky blízké hvězdy s kroupami ničícími vše, co není ukryto v bezpečí garáže. Pokud tedy sedíte v neklimatizované kanceláři, máme pro vás, naši čtenáři, vítané zchlazení. BMW E30 máme mi Autíčkáři moc rádi. Vlastně tak moc, že ho jednomu z našich redaktorů ti ostatní tiše závidí a dělají, že mají stejně radši ameriky. A co je v parném červenci více osvěžující než sníh a nestárnoucí tvary klasické trojky? No přeci nestárnoucí tvary klasické trojky pod nánosy sněhu. To mi připomíná, proč se vlastně vždycky těším na zimu, když si ostatní kupují nafukovací lehátka a zkoušejí plavky.