Autíčkář vyrazil na Barum Rally 2022

Celé to začalo už na letošním Gumbalkanu, kde se naše statečná posádka seznámila s partičkou chlapců z Valašska a mimo jiné obdržela pozvání na zdejší automobilový svátek, slavnou Barum Rally. V průběhu léta jsem se k celému podniku nějakou ne úplně jasnou shodou náhod a řízením osudu přidal i já. Zajistili jsme si novinářské akreditace, abychom byli profi, Markovi jsme potom domluvili akreditaci pro fotografa, abychom měli z akce i nějaké ty snímky, zamluvili hotel a čekali na 26. srpna.

Předesílám, že tahle reportáž bude tak trochu jiná, protože my nejsme právě protřelí reportéři. Jak se ukázalo, zkušenosti s návštěnou takového podniku, jako je rally, nemáme vlastně vůbec žádné, nepočítáme-li výlet s tátou v dobách, kdy mě od řidičáku dělilo celé desetiletí. Takže jsme moc nevěděli, co čekat, ale o to větší byla naše zvědavost a nedočkavost.

Toho rána byl Marek poněkud neklidný. Ještě před tím, než jsme se sešli na domluveném místě kousek za Prahou, se mu podařilo zajistit sobě defekt levého předního kola, celá výprava tedy nezačala úplně nejlépe. Neštěstí nechodí nikdy samo. Viola, která dostala za úkol obstarat z redakční garáže vhodný automobil, nepřivezla automobil. Přivezla dodávku. No co, asi si valašské silničky sami moc neužijeme, ale kvůli tomu se na východ nevydáváme, tak co…

I vyrazili jsme. Cesta po naší hlavní dopravní tepně rychle ubíhala a brzy se už za okny užitkového vozu osobního typu začaly objevovat typické cihlové stavby Zlína. Rychle jsme si odbyli registraci, Marek podepsal papír, kterým zprostil organizátory závodu odpovědnosti za veškerá smrtelná zranění, která jako fotograf během mise utrpí, dali jsme si na střeše Zlína šálek kávy a vyrazili do Otrokovic prozkoumat servisní zónu.

A tady pro nás naše dva dny na rally vlastně začínají. V areálu pneumatikárny Continental se usídlily jednotlivé týmy a byla zde skvělá příležitost prohlédnout si auta dříve, než budou pouhými šmouhami cválajícími krajinou. Jedna věc mi nebyla úplně jasná – všechna ta auta právě dorazila, mechanici je před závody důkladně připravovali a nastavovali, tak proč je většina z nich teď rozebraná a někdo se v nich vrtá? Je to samozřejmě show pro diváky a jak se brzy ukáže, diváci si ji rozhodně zaslouží.

Ale bylo to skvělé. Mohli jsme si skutečně zblízka prohlédnout každé auto, často nahlédnout i do jeho útrob, tohle se vám na okruhových závodech jen tak nepoštěstí ani s VIP vstupenkami. Všichni ochotně předváděli své speciály, všichni se usmívali, bylo vidět, že kdo je automobilovým nadšencem, ten je tady mezi svými. Skvělá byla i šíře startovního pole. Od mohutně modifikovaných žigulíků přes auta jako Citroën Saxo či BMW 3 Compact až po nabušené Fabie R5 či Focus kategorie WRC, bylo tady úplně všechno. Za srdíčko mě samozřejmě chytly především Fiaty 124 Abarth a Alpine A110, ale bylo jasné, že o přední příčky tu bude bojovat někdo jiný.

Do startu večerního shakedownu zbývalo stále ještě spousta času a naši zlínští průvodci se rozhodli nám tento čas vyplnit návštěvou svého kamaráda, který v obci Rataje nedaleko Zlína renovuje ve své dílně veterány. Přátelé, to bylo něco pro mě. Servisovat předválečná auta vyžaduje docela jiný přístup, než je tomu u aut moderních. Tady má všechno své zákonitosti, své postupy a svůj čas. Žádné zbrklé vyměňování dílů. 

Velkou část součástek, které při opravách starých aut potřebujete, si musíte vyrobit. I proto tahle dílna spíš než autoservis připomíná dílny, ve kterých prvorepublikoví výrobci skutečně tvořili své automobily. Do obce Rataje se určitě ještě vrátíme, bylo by škoda takový automobilový ráj odbýt jen krátkou zmínkou v rámci tohoto článku.

Přiblížil se večer a my se vracíme do Zlína. A tady začíná něco, co jsem vůbec nečekal. Já vím, že Barum Rally je pro místní obyvatele něco jako svátek, ale tohle mě přesto překvapilo. Celé město doslova žije závody. Věčně nazlobení obyvatelé jiných měst by se jistě dožadovali dodržování nočního klidu a láteřili by, že jsou cesty zatarasené a vůbec že by všechna ta auta zrušili. Zlínští obyvatelé na nic z toho ale nemají čas. Zlínští obyvatelé jsou na ‘Barumce’. Všichni do jednoho. I s novinářskými akreditacemi máme problém probít se blíž k trati a ani se nechceme cpát víc dopředu, protože mnozí místní fanoušci tu kempují už dlouhé hodiny, aby měli zaručené dobré místo. 

A potom to celé vypukne. Na městskou trať vyráží jedno auto za druhým. Mistři volantu vodí své speciály za mohutného práskání z výfuků po trati. Jsme v prostoru startu s dobrým výhledem na železniční přejezd a můžeme pozorovat, jak se který tým vypořádal s nastavením auta. Hned za přejezdem je ostrá pravá zatáčka, auto, které po přeletu přes přejezd odskočí, musí řidiči stabilizovat během pouhých několika metrů. Je to drama. Rychlé škodovky a hlučné Peugeoty létají tratí, show doplňuje jediné Porsche ve startovním poli. A celou přehlídku dovršují vozy v kategorií historiků a legend. 

V sobotu se jako mávnutím kouzelného proutku prudce mění počasí. Ostatně počasí je alfou a omegou letošního ročníku Barum Rally. Ráno přichází prudké lokální bouřky, teploty ale zůstávají nadále tropické. Horší to pro týmy snad ani být nemůže. Ani deset minut před startem nikdo netuší, jaké počasí na rychlostní zkoušce čeká. Valašské silničky a lesní cesty, na kterých se povrch mění snad s každou zatáčkou, jsou už tak záludné, a když se k tomu přidá ještě prvek deště, je o starosti mechaniků postaráno.

Přichází první nehody, některé ‘erzety’ se musí přerušit, jinde je zkouška zrušena úplně. Letošní již jistý mistr Evropy Efrén Llarena, zcela zdemoloval svoji Fabii, motor z auta se odkutálel kamsi do lesa. Ošklivou havárii má i jeden z žigulíků a děsivě vyhlížející náraz do stromu postihne i maďarskou posádku Miklós Csomós a Attila Nagy. Naštěstí se všechny havárie obejdou bez vážnějších zranění. Hvězda domácího publika, v tuto chvíli ještě jen devítinásobný vítěz Barum Rally, Jan Kopecký, očividně dopoledne v souboji s počasím tahá za kratší konec provazu, když volí nevhodné pneumatiky, rychle se ale do závodu vrací a odpoledne již všem soupeřům začíná solidně ujíždět.

Na odpoledne se přesouváme do Slušovic. O zdejším zázraku socialismu jsem samozřejmě slyšel již mnohokrát, vidět však na vlastní oči honosné ruiny asi nejpodivnějšího družstevního podniku, obří brutalistní budovy ředitelství či banky pomalu zarůstající vegetací uprostřed ničeho je zážitek. JZD Slušovice vlastnilo mimo jiné i testovací okruh, kde se svého času proháněly tajné prototypy rally-speciálů Audi skupiny B, tedy není divu, že jedna z rychlostních zkoušek probíhá i tady. 

Usazujeme se na skvělém místě u ostré vracečky, která přivádí závodníky na panelovou cestu a následně ke dvojici skoků. Jezdci tady mají plné ruce práce, v jednom místě je od okolních stromů dělí jen pár centimetrů a to na každé straně. Není divu, že odtud nejedno auto odjíždí bez zpětného zrcátka. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, že mě rally přímo na místě nebude tak bavit. Víte, jak to se závody je, sedíte někde u trati, auta se kolem vás jen mihnou a na to nejzajímavější se podíváte až doma ze záznamu televizních kamer. Ale atmosféra Barum Rally tomu všemu dodává takový náboj, že našeho výletu nelituji ani na okamžik.

Když kolem nás prosviští i historické vozy a kategorii legend uzavře za mohutného povzbuzování fanoušků rozvášněný Trabant, je na čase dát Valašsku sbohem a vydat se zpět do Prahy. Celkovým vítězem se již podesáté stal Jan Kopecký. Druhý skončil Filip Mareš, třetí Simon Wagner, všichni tři se Škodou Fabií Rally2 Evo. Druhé místo si nejprve držel Václav Pech a jeho skvělý Ford Focus RS WRC, po zapadnutí do bláta však mohl děkovat divákům, že mu pomohli s vypětím všech sil vytlačit fordku zpátky na trať. Bylo z toho nakonec ‘jen’ osmé místo, ale i Pech do cíle nakonec dojel. 

Ostatně poděkování divákům – to je asi to hlavní, co jsem si z celé soutěže odnesl. Barumkou žije celé Valašsko, v každé vesničce, kterou jsme projížděli, stáli podél cesty hloučky místních a vyhlíželi závodníky při přejezdech mezi rychlostními zkouškami. Přestože se tu najednou hromadily spousty automobilů diváků a přestože byla silniční síť silně oslabena, protože oněch pár silniček, na kterých se závodí, zkrátka pro ostatní dopravu chybí, nebyl to pro nikoho žádný problém. Nikdo nenadával, nikdo netroubil, organizace byla příkladná a diváci jedním slovem skvělí. 

Závěrem tu mám ještě náš osobní vzkaz. Moc děkujeme Romanovi a Jirkovi, že se o nás tak vzorně ty dva dny starali, ukázali nám okolí Zlína a provedli nás i samotnou rally. Pánové, moc díky!