Audi A6 e-hybrid: Zapomenutý hráč vrací úder

Náskok díky technice - to je heslo, které si značka Audi zvolila jako své motto. A je třeba jí přiznat, že nikdy nešlo jen o nějaký marketingový blábol. Taková skutečně byla a – jak si dnes ukážeme – stále i je filozofie značky. Zatímco úhlavní rivalové, tedy značky BMW a Mercedes-Benz, šly vždy spíš tradiční cestou s pohonem zadních kol, jak se v prémiovém segmentu sluší a patří, Audi nikdy nebylo dinosaurem a nebálo se pohonu předních kol ani pokročilé čtyřkolky Quattro.

Pro mnohé byl však právě tohle problém. Auto bez klasické koncepce se mohlo zdát málo prémiové a z Audi se tak stával až ten třetí vzadu. Tady se musím ingolstadtské značky trochu zastat. Bylo to právě Audi, kdo přinesl mnohé technologie včetně pevného a přitom lehkého skeletu s použitím velkého procenta hliníku. A bylo to Audi, kdo precizností zpracování kabiny nastavoval standardy.

Doba se ovšem posunula a s ní i definice prémiových automobilových produktů. Poskládat kabinu tak, aby nikde nic nevrzalo a nepřečnívalo, už dnes umí téměř každý, to dnes zákazník prostě očekává. Lomcování různými kusy interiérů při všemožných recenzích ve snaze najít něco, co snad není dobře přidělané, tak na různých youtubových kanálech působí až směšně. Jenže co s tím? Co je vlastně známkou prémiového auta?

Pár let zpátky to byly technologie. Moderní komunikační rozhraní, konektivita, asistenční systémy, ale i komfortní prvky výbavy. Jenže i to je pryč – ventilované sedačky či vyhřívaný volant dnes nabídne každé druhé auto a sady asistentů v limuzíně nejvyšší třídy se příliš neliší od toho, co nabídne obyčejná Octavia. Jak tedy přesvědčit zákazníka, že má smysl si připlatit nemalé peníze a pořídit si třeba takovou Audi A6 v provedení e-hybrid? Přesně to si dnes ukážeme.

Zde před námi stojí Audi A6, jeden z pilířů značky. A je to A6 e-hybrid. To je důležité zmínit, neboť ve stejných vodách loví i  A6 e-tron, moderní elektromobil, který je i přes podobný design a jméno naprosto svébytným modelem a s naší „spalovací” A6 nemá po technické stránce vlastně vůbec nic společného.

Elegance v detailech

Nová A6 vsadila (oproti například BMW) na umírněnější design. Auto není nijak nápadné či extravagantní, ale přesto působí majestátně a moderně. Příď s uzounkými světlomety a rozměrnou maskou má v sobě dokonce i jistou agresivitu.
Naopak záď s plynule klesajícím C-sloupkem a světelnou linkou napříč dělá dojem většího vozu, tady si méně zkušený pozorovatel A6 snadno splete s vrcholnou limuzínou A8. Však délka již o jeden milimetr přerostla pět metrů. Jednoduché linie Audi doplňují jako šperk její světlomety. Grafiku, tedy světelný podpis zadních i předních denních LED světel, si můžete volit z hned sedmi variant a překvapivě dobře to funguje. Ten malý detail může hladkým tvarům přidat trochu toho dramatu nebo naopak podpořit jemnou eleganci.

Známkou dobrého designu je u testovaného auta použití relativně malých kol. Osmnáctipalcové ráfky s na dnešní poměry vysokou pneumatikou by z jiných vozů nadělaly neforemné hroudy železa, ale tady to není žádný problém. Celkově mi A6 připadá vyvážená a elegantní a musím přiznat, že je pro mě v současném automobilovém světě, který jako by už nevěděl, kudy se dál vydat, její normálnost příjemným překvapením.

Snad jen s laky karoserie se Audi mohlo trochu více odvázat. To, co vidíte na testovaném voze, je prosím pěkně zelená. Vážně, to černé auto je ve skutečnosti zelené, potřebujete ale intenzivní sluneční paprsky, abyste v temném povrchu A6 onu barvu spatřili. Pro vaše okolí to bude asi černé auto.

Interiér, který netahá za oči

Podobná konzervativní elegance se odehrává i v interiéru. I tady je samozřejmě přítomna moderna v podobě trojice velkých displejů, z nichž dva hlavní slouží řidiči, ten třetí tu je navíc pro spolujezdce. Ale opět se jedná o elegantní nenásilnou implementaci, žádné zběsilé trčící hranaté plochy obklopené pouťovými barevnými blikátky, jak to dnes často bývá. Spolujezdcův displej je do palubní desky citlivě integrovaný, a když jej zrovna nepoužíváte, stane se se svou hezkou stand-by grafikou součástí dekoru.

Řidičovy displeje mají úctyhodné rozměry i rozlišení, jak si dnešní zákazník žádá. A i když i tady tvoří rozsáhlou černou desku obrazovek, díky zakřivení a celkovému tvarování sem hezky sedne a mám pocit, že tvoří naprosto přirozenou součástí designu. Další z mnoha příkladů, kde Audi vyměnilo laciný wow-efekt za prostou eleganci. Nemůžu si pomoci, já to auto začínám mít docela rád.

Abych ale trochu rozbil svůj příval nadšení… Displeje jsou krásné, ale co se odehrává na nich, už tak krásné není. Co bylo špatně na starším systému Audi, který se jako jeden z prvních (nebo možná i úplně první?) chlubil plně konfigurovatelným přístrojovým štítem, kde dokázal zobrazit cokoli od základních ukazatelů po velkou mapu navigace? Paradoxně dnes, když tyto možnosti většina výrobců zdárně kopíruje, od nich Audi zcela ustoupilo. Mapa před volantem je pryč, nastavit si tu můžu jen dva malé boxíky po stranách displeje a ani tady nemám kdovíjakou volnost výběru.

Vůči středovému displeji už nemám námitek. Je velký, přehledný, snadno si tu nastavím přehledy tak, jak chci. Totéž platí i o rozměrném a skvěle udělaném head-up displeji. Zmíněný spolujezdcův displej je potom takovou jednodušší verzí středové radiomapy. Tady může váš kopilot pracovat s navigací, ovládat multimediální systém nebo se i dívat na nějaký ten film. Za jízdy, pokud se displej nenachází v designovém stand-by režimu, není jeho obraz z místa řidiče vidět, nijak tedy neruší – krásná práce s technologií.

Více se asi o kabině A6 nemusím rozepisovat, žádná další překvapení se tu nekonají. Sedadla jsou jako vždy skvělá a úžasně pohodlná, místa ve všech směrech je dostatek. Snad jen jeden malý detail mi utkvěl v paměti – asi proto, že jej při řízení mám stále před sebou – totiž logo na volantu. Je to podobné jako s temným a na aplikaci jistě  náročným zeleným lakem. I logo na volantu současných modelů Audi je komplikovaný díl. To, co tu vidíte, je celokovová destička s intarzovanými hliníkovými kroužky Audi, dokonale zabroušenými do hladkého povrchu. Šperkařsky jemná věc, to muselo dát takové práce… ovšem ve výsledku to vypadá trochu jako samolepka.

Plný výkon a spotřeba 7 litrů

Testovaný kus dorazil v provedení e-hybrid. To sice znamená zvýšenou podlahu kufru a tedy méně místa pro zavazadla, jinak jsou tu ale jen samá pozitiva. Plug-in hybrid Audi je totiž „Náskok díky technice“ se vším všudy. V našem případě jde o slabší z nabídky hybridů o výkonu 299 koní, k dispozici je ještě S-line s celými 367 koňskými silami. I těch téměř tři sta ale víc než bohatě stačí a kouzla hybridního systému Audi tkví v drobných detailech.

Začněme ale parametry, když už jsem je zmínil. 220 kW neboli 299 koní poskytuje zážehový dvoulitr společně s elektromotorem. Ten sám o sobě nabídne 143 koní a jako každý správný elektromotor je poskytuje všechny prakticky stále a ihned – tohle bude důležité, až se dostaneme k ryze elektrické jízdě. Výkon se přenáší na všechna kola přes sedmistupňovou automatickou převodovku a stačí ke zrychlení na stovku za pouhých šest vteřin (nebavíme se o žádné nadupané verzi, tohle je hybridní základ!).  Spotřeba přitom zůstává i při zcela vybité baterii okolo sedmi litrů na sto kilometrů. Maximální rychlost činí tradičních 250 km/h, jak se v Německu sluší a patří.

Kromě nádrže na benzín si s sebou Audi A6 coby plug-in hybrid vozí energii také v baterii. V tomto případě je to celých 25,9 kWh, z toho 20,7 kWh je k dispozici pro čistě elektrický provoz. Zbylých 5 kWh si auto nechává pro své vlastní hospodaření a je to právě tahle energie, která zajišťuje, že Audi má stále stejný maximální výkon i další jízdní parametry dokonce i v případě, že stav baterie na přístrojovém štítu ukazuje čistou nulu. A kde je ten náskok díky technice? 

Za prvé jde o odladění celého systému. Přechod mezi rekuperací a konvenčními kotoučovými brzdami je nepostřehnutelný, a to v jakémkoli režimu jízdy. Nástup síly je vždy okamžitý a plný, nikdy jsem nepocítil onu tak častou “turbodíru” hybridů, tedy okamžik, kdy se na pokyn plynového pedálu celý systém přešaltrovává z elektrického módu do plného kombinovaného výkonu. Audi prostě vyrazí okamžitě vpřed.

Druhá věc je elektrický dojezd, jehož tabulková hodnota činí přes sto kilometrů. Jasně, slibem nezarmoutíš, jenže to není případ A6. V týdnu testování panovaly teploty pod bodem mrazu, Audi však přesto hlásilo dojezd 95 kilometrů i se zapnutou veškerou komfortní výbavou a vyhříváním všech otopných prvků v kabině na maximum. Udávaných 105 kilometrů tak á-šestce nemám problém věřit, ba co víc, trochu Audi podezřívám, že za ideálních podmínek by klidně dojela i dál.

Ještě než se podíváme na jízdní vlastnosti, musím pochválit nový WLTP cyklus. Jo, slyšíte dobře, chválím normu. Ponovu se totiž výrazně prodloužila její virtuální testovací trasa. V praxi to znamená, že hybridy už musí s kůží na trh a nepomohou si tím, že první půlku trasy odjezdí bezemisně bez ohledu na to, že vytřískají celou baterii.
Jak se to projevuje na palubě A6 e-hybrid? Auto již po nastartování (pokud si to tedy vysloveně nepřejete a v nastavení nestvrdíte zakliknutím příslušného políčka) nefunguje defaultně jako elektormobil, ale od prvních kilometrů se snaží maximálně efektivně kombinovat oba pohony.

Tím odpadá běžná trampota PHEV modelů, totiž že si doma hezky nabitou baterii roztržitý uživatel úplně zbytečně a bez valného ekonomického významu vyplácá hned na prvních dálničních kilometrech a do městského provozu, kde by elektřina udělala největší službu, už přijíždí s nulou na displeji. Teď už nemusíte myslet na přepnutí auta do hybridního režimu – od startu se v něm nachází automaticky. 

Jak tedy jezdí?

Výkonu tedy máme dost a s energií se tu neplýtvá, to je všechno hezké. Zároveň však cítím, jak nad mými řádky usínáte. Takže už dost čísel, jdeme to celé vyzkoušet v praxi. Jde se jezdit. Testovaný kousek jsme získali ve velmi hezké a rozumné konfiguraci. Jistě, mohla tu být obrovská drahá kola kompenzovaná neméně drahým vzduchovým odpružením, ale nic z toho tady nenajdeme. Podvozek se ladil hezky postaru a opět musím před inženýry Audi smeknout pomyslný klobouček. 

A6 představuje ideální poměr mezi komfortem plavné limuzíny a jistotou, kterou očekáváte od manažerského sedanu s třemi stovkami koníků pod kapotou. Auto se vrhá do zatáček s jistotou a řidiči dává zpět pocit absolutní kontroly. Velký vliv na to má i řízená zadní náprava, která v nízkých rychlostech pomáhá skutečně úctyhodné menévrovatelnosti, a to nejen prostým zmenšením poloměru otáčení, ale i tím, jak lehce vybočující záď v ostrých odbočkách například na parkovištích krásně obkrouží obrubníky bez rizika poškození kol. Ve vyšších rychlostech systém kola natáčí souhlasně s předními a auto tak získává na stabilitě a plavnosti. Celé to funguje naprosto báječně.

A tím se krásně vracím k úvodu tohoto článku – k tomu, co je dnes znakem prémiového auta. Nejde jen o samotnou přítomnost pokročilé technologie, jde především o její naladění. Třeba takové LED matrix světlomety si dnes můžete objednat do leckterého městského hatchbacku, ale mít je odladěné tak, že vykrývají protijedoucí auta s dokonalou přesností a zároveň se starají i o takové detaily, jako aby řidiče neoslňovalo vlastní světlo odražené od reflexních dopravních značek, to je preciznost, která dělá z obyčejného auta prémiové.

Právě tato preciznost je značce Audi vlastní po celou dobu její historie a díky ní není „náskok díky technice” žádným přeháněním. Má to vůbec nějaký háček? Co třeba cena? 

Samozřejmě, za kvalitu se platí, tak to prostě je. Postavit si skvělé Audi tak, aby peněženka nekrvácela, si vyžádá trochu času. Narozdíl od jiných značek si německý prémiový trojlístek stále drží poměrně širokou míru individualizace. Tam, kde si u Japonců zvolíte jednu ze čtyř úrovní výbavy, design kol a odstín laku, Audi nabízí nepřeberné množství možností a výbavy na přání. Ceny rozhodně nejsou lidové a příliš aktivní zaškrtávání zvedne cenu klidně o třetinu. 

Když budete naopak trvat na „ceně již od”, jakou vídáte na plakátech, můžete skončit s hodně osekaným kouskem vhodným spíše pro fleetové zákazníky. V případě testovaného auta ale české zastoupení Audi ukázalo, že existuje zlatá střední cesta. Vůz s ceníkovou cenou okolo dvou a čtvrt milionu korun se obešel bez zbytečných cingrlátek (jen ty červeně lakované třmeny brzd, které skrz design kol prakticky nejsou vidět, asi trochu zbytečné jsou…), nic podstatného na palubě ale nechybí. Jsou tu veškeré asistenční systémy i komfortní prvky, které zájemci o auto této třídy očekávají, a zbylo i na prémiový audiosystém Bang & Olufsen. A to je při dnešních cenách vlastně fér nabídka za skutečně prémiově postavený vůz.

Verdikt

Audi A6 ve své hybridní verzi představuje silnou konkurenci vlastnímu sourozenci, elektrické A6 e-tron. Za rozumný obnos peněz přináší uživatelskou přívětivost silného benzínového motoru, ke které přidává díky elektrifikaci efektivitu, jakou jsme si ještě před pár lety neuměli představit. Jak jinak popsat třistakoňovou zážehovou pětimetrovou limuzínu, která jezdí bez problému se spotřebou pod sedm litrů na sto kilometrů?

Audi mě nadto nadchlo svým designem. Po všech těch křiklavých experimentech napříč značkami je tu konečně zase jedno čisté elegantní auto, které napotřebuje kola o velikosti 22 palců, aby nevypadalo směšně. Díky za to. Jediná výtka tak vede k novému palubnímu systému, který představuje z nepochopitelných důvodů krok zpět právě v tom místě, kde Audi ještě nedávno určovalo trend. Co je to ale proti věčnosti? I tak je tahle A6 skvělým společníkem.

Technické údaje

Motor: 1984 ccm zážehový čtyřválec + elektormotor
Výkon: 220 kW (299 k)
točivý moment: 450 Nm 
Převodovka: 7st. automatická
Poháněná náprava: 4x4
0-100 km/h: 6 s
Nejvyšší rychlost: 250 km/h (140 v EV režimu)
Průměrná spotřeba dle WLTP: 6,7 l/100 km
Základní cena: 1 759 700 Kč
Cena testovaného vozu: 2 262 500 Kč