Aston Martin Valhalla na návštěvě v Praze

Plug-in hybridní ústrojí s výkonem přes 1000 koní v placatém hypersportu, aerodynamika propracovaná do nejmenších detailů, pozice za volantem podobná monopostu formule 1 a zrychlení na stovku za 2,5 vteřiny – a tohle všechno na rozbitých středočeských okreskách, které jako kdyby z oka vypadly úzkým silničkám hrabství Warwickshire – tak tohle má být Valhalla, nový model britského Aston Martinu.

Když mi z Aston Martinu přišlo pozvání na kafe, že tu prý mají něco zajímavého, neváhal jsem ani vteřinu. Valhalla, byť jen na 24 hodin, navštívila pražské dealerství značky, tu věc je potřeba vidět naživo.

Značku Aston Martin asi netřeba příliš představovat. Tahle britská legenda tvoří jedny z nejkrásnějších aut. Automobilka si prošla svým vývojem, měla lepší i horší období, zásadní zlom však přišel v devadesátých letech, kdy Aston Martin představil světu svůj model DB7. Tohle auto přineslo zcela nový designový jazyk a vytvořilo tvář značky, kterou si vozy Aston Martin drží prakticky dodnes.

Jednoduché hladké linie, spousta elegance, čistý design. Aston Martin tu svou image auta pro pravého britského gentlemana postavil na první místo a nevím jak na vás, ale na mě to tedy určitě funguje. Aston Martin je pro mě definicí toho nejlepšího cestovního auta, tohle jsou GT, jak mají vypadat. A ne, není to jen spojením s agentem 007.

Dalším důležitým milníkem v novodobé historii značky je potom rok 2013. Jako téměř každý malosériový výrobce si i Aston Martin musel hledat spojence. Značku vlastnil Ford, ten z ní však vystoupil v roce 2007 a od té chvíle si jde Aston Martin svou vlastní cestou, v onom roce 2013 však navázal strategické partnerství s německou automobilkou Mercedes-Benz. Aston Martin díky tomu získal přístup k pokročilým palubním systémům a dále potom k motorům.

Fandové značky a tradicionalističtí petrolheadi nad tím pochopitelně pláčou, kudy chodí, protože to je další z mnoha svatokrádeží motorismu, pravdou však je, že osmiválce od AMG se dokonale hodí pro modely Aston Martin, spousta síly už od nízkých otáček nahrává charakteru těchto grand tourerů. Aston Martinu se ale hlavně díky této spolupráci uvolnily ruce. Nákladný vývoj elektroniky a hybridních systémů teď může zůstat u Mercedesu a v Aston Martinu si mohou mnohem víc hrát.

A přesně tady jsou počátky aut, která se přece jen dost vzdalují základní řadě uhlazených elegantních GT Aston Martinu. Před časem to začalo šílenou okruhovou bestií Valkyrie. Tohle auto se nijak nepodobá dosavadní produkci značky. A vlastně ani jakémukoliv jinému produkčnímu autu, Valkyrie je závodní prototyp s karoserií tak lehkou, jak jen to jde, a tvarovanou čistě jen optimálním prouděním vzduchu, kterému se jako zázrakem podařilo získat homologaci pro běžný provoz.

Pravdou ale je, že Valkyrie, pojmenovaná po válečnicích ze severské mytologie, je autem skutečně určeným pro závodní okruhy, mimo ně si tohle auto příliš neužijete. Od toho je tu novinka, označovaná někdy i jako “syn Valkyrie”, další auto od Aston Martinu se jménem pocházejícím ze severských mytických příběhů. Dámy a pánové, tohle je Valhalla.

Předně si musíme vyjasnit jedno – Valhalla je zcela svébytný model, příbuznost s Valkyrií je tu spíše v ideové rovině. Zatímco okruhová střela má pod kapotou dvanáctiválec vyvinutý společně s firmou Cosworth (mimochodem nejsilnější atmosférický motor v sériovém autě vůbec), Valhalla si za základ pohonu zvolila vidlicový osmiválec od AMG. A tady zdůrazňuji to, že tenhle motor se stal skutečně jen základem techniky, on tu totiž nezůstal kámen na kameni.

Samotný dvojitě přeplňovaný čtyřlitrový osmiválec má tak nyní výkon 828 koní a je jen jedním z prvků hybridního (ba dokonce plug-in hybridního) systému. Dále je tu jeden elektromotor v převodovce a další dva elektromotory vpředu. Když to všechno posčítáme, máme tu 1079 koní. 1079 koní! A k tomu ještě 1100 Nm točivého momentu. Z nuly na sto tak tahle věc vystřelí za 2,5 vteřiny, maximální rychlost dostala omezovač na 350 km/h. Fakt, je tam omezovač!

Samotná čísla jsou ale jen malým dílkem do téhle geniální konstrukční skládačky. Tohle auto je o vrcholném inženýrství. Zatímco Valkyrie má všechna svá kouzla zacílená na závodní okruh a schopnost být tu nejrychlejší ze všech, Valhalla chce umět víc. Po dni stráveném ostrými jízdami na okruhu totiž Valhallou můžete odjet domů a cestou se stavit v supermarketu pro mléko a rohlíky. Tohle auto má být stejně zábavné na závodní trati jako na vaší oblíbené silničce.

Pro vývoj auta je tohle skutečná výzva. Zatímco závodní okruh si žádá maximálně přesné vedení kol, silnice – a obzvláště potom ty britské – si žádají schopné odpružení, které si dokáže poradit i v těch místech, kde jsou kusy silnice náhle vynechány. Ano, to jsou přesně ty typy silnic, které známe i z naší vlasti.

Takže jak na to? Základem je tedy pochopitelně maximálně adaptabilní podvozek. Nastavení Valhally je mistrovské dílo s údajně největší škálou nastavení od relativně komfortní jízdy až po nekompromisní okruhový mód. Aby auto sedělo i ve vysokých rychlostech, potřebuje mít propracovanou aerodynamiku. A tohle je vážně potřeba vidět naživo. Na první pohled totiž sice Valhalla působí jako krásné až uhlazené auto, při bližším zkoumání auta narážíte na jeden aerodynamický kanál za druhým. To auto je prostě děravé!

Jsou tu aktivní aerodynamické klapky umístěné v přídi, zádi potom dominuje aktivní křídlo, které dokáže sloužit i jako aerodynamická brzda. Podlaha auta je tvarována pro přítlak tak, aby ve vysokých rychlostech tlačila auto k zemi dodatečnými až 600 kilogramy. To všechno účelně a řízeně. Jeden příklad za všechny – když se podíváte na práh Valhally, před zadním kolem uvidíte malé jednotlivé plošky – tohle je prvek vytvářející víření vzduchu. Tyhle víry zabraňují okolnímu vzduchu, aby byl vtahován pod auto, kde by snižoval efekt podtlaku, který drží auto u země.

Vpředu Aston Martin použil odpružení systémem push-rod, tedy horizontálním uložením tlumičů a pružin. Díky tomu se uvolnilo místo za kolem, kudy opět může vést další ze skrytých aerodynamických kanálů. Je to fascinující a dokázal bych na to celé mistrovské dílo civět vážně hodiny.

Všechny tyhle aerodynamické zázraky jsou přišroubovány ke karbonovému monokoku. Mimochodem – zemí původu oné základní karbonové pevnostní klece tvořící kabinu Valhally je překvapivě Česká republika. Kabina je to překvapivě prostorná. Konstruktéři se tu snažili přenést zkušenosti a zážitky z monopostu formule 1 do civilního auta. Tomu odpovídá posaz v kokpitu, závodní skořepinové sedadlo tak nemá prakticky žádné nastavování, lze jej posouvat vpřed a vzad, to je ale všechno. Pozice je tu tak, aby kyčle pilota byly přibližně ve výšce pedálů, řidič tu tak vlastně spíše leží. Je to nezvyk, věřím ale, že pro cit a ovládání auta je to dost možná úplně ideální poloha.

Sedačka je těsná, celý kokpit je ale překvapivě prostorný a díky výklopným dveřím zasahujícím podobně jako u modelu LaFerrari hluboko do střechy se sem vlastně snadno nastupuje. Myslelo se i na dostatek místa nad hlavou, aby se sem vešel řidič i se závodní helmou. A co víc, jsou tu i komfortní prvky. A tím nemyslím jen klimatizaci. Valhalla disponuje prémiovým soundsystémem, je tu adaptivní tempomat včetně systému pro udržování v jízdním pruhu, světlomety využívají technologii LED matrix, prostě najdete tu všechno, co můžete potřebovat. Tohle mě v kabině hypersportu, kterým Valhalla bezpochyby je, dost překvapilo.,

Jak už jsem zmínil, Valhallu pohání hybridní ústrojí o výkonu 1079 koní. Samotný výkon je ale jen součástí kouzla téhle věci. Aston Martin tu nenasadil hybrid pro snížení spotřeby či zalíbení se zelené lobby, hybrid tu má své místo z ryze technických důvodů. Elektromotor ukrytý v osmistupňové dvouspojkové převodovce vyhlazuje reakce zběsilého osmiválce. Všichni, kdo měli příležitost se s Valhallou svézt, opakovali jeden silný vjem – to auto zrychluje mocně a okamžitě, a to z jakékoli rychlosti a na jakýkoli převodový stupeň.

Tuto soustavu doplňují ještě dva elektromotory vpředu – každý pro jedno kolo. Tyto motory jsou tak zcela nezávislé a umožňují dokonalé vektorování síly přední nápravy. Na zadní nápravě je potom osazený chytrý elektronicky řízený diferenciál. Kam se podíváte, tam Valhalla jede. A mimochodem – ty dva elektromotory v přídi zajišťují Valhalle i zpětný chod, převodovka tak vůbec nemá zpátečku. Je to vlastně logické, proč to tak nemají všechny hybridy?

Nad vší tou technikou bdí systém IVC (Integrated Vehicle Dynamics Control), takový elektronický mozek všeho. Nejvíce mi to připomíná systémy ve stíhacích letounech, jeden systém tu neřídí jen aktivní podvozek či aerodynamiku, ale má k dispozici všechno. Tu se zapře tlumičem, tam si přidá elektromotorem, tady si přibrzdí zadním křídlem – z Valhally se stal živoucí organismus, který se proplétá zatáčkami jako šelma. Šelma, která je schopná dojet až před Pražský hrad navzdory všem dlážděným ulicím a retardérům.

Aston Martin plánuje vyrobit 999 kusů tohoto zázraku techniky, první kusy si již převzali i zákazníci v České republice. A já jsem rád, že jsem si mohl tohle auto alespoň detailně prohlédnout. Toto je totiž mistrovské dílo a ten milion eur je naprosto přiměřená částka.