10 zásadních designů od Giugiara

Když se zeptáte na jména největších italských designérů, většina lidí ze sebe vysype “Pininfarina… Bertone… a Giugiaro”. První dva jmenovaní už dávno překročili řeku Styx a jejich jméno nesou dále nové generace potomků či designérů odchovaných jejich studii. Jediný z velké trojky, který je stále mezi námi – protože také začal o mnoho později než jeho velké vzory – je Giorgetto Giugiaro. S automobilovým designem začal na začátku 60. let jako učeň u Bertoneho, později odešel za lepším postem a většími příležitostmi do studia Ghia a když skomírající Ghiu pohltil Ford, rozhodl se založit vlastní studio ItalDesign. Minulý týden, po téměř půlstoletí jeho existence, prodal poslední zbytek Italdesignu německé značce Audi, a odchází na odpočinek. Pojďme se podívat, co za svou kariéru stihl vytvořit.

Alfa Romeo Giulia Sprint (1963)

Původní Giulia (která se brzy dočká stejnojmenné nástupkyně) je pro mnoho z nás přímo ztělesněním klasické Alfy. Proto je skoro k neuvěření, že to byl jeden z prvních návrhů, které Giugiaro nakreslil pro studio Bertone v době, kdy byl na základní vojenské službě (kde spíš kreslil auta než “vojákoval”). Už svým prvním dílem ovlivnil automobilový design v celé Evropě a to včetně tak velkých jmen, jako byl třeba Jaguar. Giulia je dodnes vzorem ideálně vyvážených proporcí a ladných tvarů.

Maserati Ghibli (1967)

Studio Bertone přineslo Giugiarovi první úspěchy, ale neskýtalo dostatek prostoru růst. Odešel proto do skomírajícího studia Ghia, aby se stal “velkou rybou v malém rybníce”. Nebo spíše krysou, která si spletla směr a skočila na potápějící se loď. Ani talentovaný designér už nedokázal zastavit úpadek firmy a následný odkup koncernem Ford, ale Giugiarovy výtvory představovaly poslední předsmrtný záchvěv kdysi tak slavného jména. A nejoslnivějším mezi nimi bylo štíhlé GT jménem Maserati Ghibli. To se nejen stalo nestárnoucí klasikou, ale také dalo Giugiarovi odvahu osamostatnit se a založit vlastní studio, Italdesign Giugiaro.

Isuzu 117 (1968)

Než Ghiu převzal Ford, vzešla z Giorgettova rýsovacího prkna ještě jedna překrásná věc. Zakázka z Japonska dala vzniknout štíhlému kupé Isuzu 117, jehož ladné tvary se vymykají všemu ostatnímu, co tento výrobce produkoval. Zdařilost designu dosvědčuje i fakt, že pouze lehce pozměněné linie Giugiaro o pár měsíců později implementoval i na výkladní skříň Fiatu – model Dino, osazený šestiválcem z Maranella. Isuzu 117 vydrželo ve výrobě dlouhých 15 let a za jeho nízkou prodejností stála pouze velmi vysoká cena atakující nejdražší japonský vůz 60. let, Toyotu 2000GT.

Alfa Romeo Alfasud (1972)

Návrhem pro Alfu začala nejen Giugiarova kariéra jako taková, ale i jeho samostatná éra. Právě od slavné italské automobilky přišla první velká zakázka – a když píšeme velká, myslíme doopravdy velká. Studio Italdesign dostalo za úkol zabalit do přitažlivého kabátu přelomové dílo rakouského konstruktéra s českým jménem Rudolf Hruska, kterým byl malý rodinný vůz zcela nové koncepce. Jeho vpředu umístěný plochý motor poháněl přední kola, a splývavá záď (byť ještě nebyla výklopná) předznamenávala vzhled evropských rodinných vozů v následujících desetiletích.

Volkswagen Golf I (1974)

Nudná německá krabice? Na první pohled možná. Jenomže navrhnout působivý supersport není ani zdaleka tak těžké, jako dát ladné tvary a elegantně vyvážené proporce praktickému rodinnému vozítku. Giugiaro to s prvním Golfem dokázal, a zároveň dal definitivní podobu evropskému rodinnému vozu, jehož hrubé obrysy načtrl Alfasudem. Novince sice v době uvedení na trh nikdo nevěřil, ale nakonec se stala více než důstojným nástupcem prastarého, vzduchem chlazeného Brouku.

BMW M1 (1977)

První a dosud jediný supersport od BMW rozvinul ostré a geometrické tvary do supersportovního absolutna. M1 se stala v portfoliu mnichovské automobilky bájným jednorožcem všech fanoušků a hlavní architektura karoserie byla ještě několikrát zopakována jinými supersporty z 80. let. M1 měla na svou dobu vynikající aerodynamický odpor, na rozdíl od jiných placatých vzezření z ní byl docela rozumný výhled a dvě loga BMW netypicky umístěná na stranách zádě prý byla instalována proto, aby si BMW lidé nepletli s Ferarri…

Lancia Megagamma (1978)

U Volkswagenu sice v úspěch Golfu téměř nikdo nevěřil, ale nakonec automobilka (možná díky své tehdejší zoufalé situaci) našla dostatek odvahy k tomu, aby novinku uvedla na trh. Když Giugiaro přišel s návrhem podivné krabice jménem Megagamma, usoudili hlavouni v čele s tehdejím šéfem Umberto Agnellim, že takovou podivnost nebudou lidé kupovat. Kdo by také chtěl bednu na kolečkách, když může mít ladný italský sedan? Jak se ale ukázalo nedlouho poté, když na trh s razancí supernovy dorazily Renault Espace v Evropě a Plymouth Voyager v Americe, praktickou bednu na kolečkách chtěl leckdo. Ale když už u fiatu nedokázali nastoupit na vlnu MPV, využili Megagammu alespoň jako základ malého Fiatu Uno, jehož vysoká, prostorná a přitom aerodynamická karoserie zcela převrátila dosavadní trendy.

Fiat Panda (1980)

Těžko byste hledali nějaký žebříček nejstylovějších aut, který by nezahrnoval původní Fiat 500. A těžko byste hledali nějaký, který naopak obsahuje původní Fiat Panda. A možná je to chyba. “Pětistovka” je sice možná na pohled roztomilejší, kulaťoulinkatější a vůbec taková, že byste ji nejradši podrbali za světly, Panda vypadá jako krabice. Ale čím víc se na ní díváte, tím víc si uvědomujete, že je to úplně geniální krabice. Jde o dokonalé cvičení na téma co nejvíce prostoru a praktičnosti s co nejmenší cenou, hmotností a spotřebou. Není tu nic navíc, ale přitom tu nechybí nic opravdu podstatného a žádná linka není jinde, než by měla být.

Maserati 3200GT (1998)

Většina Maserati z osmdesátých a devadesátých let nevypadala zrovna jako důstojní nástupci štíhlých a elegantních GT ze šedesátých a sedmdesátých let. Poněkud disproporční hranaté krabičky, které byly navíc poháněny malými oturbenýmii motory se sklony spáchat brzkou sebevraždu. Když ale značku převzal koncern Fiat, rozhodlo se jeho vedení, že se Maserati musí vrátit k dřívější ladosti a stylu. Povolali proto Giugiarovo studio ItalDesign, které stvořilo překrásné kupé 3200 GT. Díky němu se Maserati vrátilo zpět na mapu superluxusních značek – a nebýt jeho, značka s trojzubcem by dnes dost možná ani neexistovala a rozhodně by nemohla plánovat velkolepou ofenzivu s modely jako Ghibli nebo Kubang.

Giugiaro Gea (2015)

Posledním velkým konceptem, který ItalDesign vytvořil za Giugiarovy vlády, byla autonomní luxusní limuzína Gea. Rozmáchlý, okázalý sedan s přepychovým inteirérem představuje protipól automatického auta od Google – beztvarého blobu, kterému chybí dokonce i volant. Gea je předzvěstí světa, ve kterém i auta bez řidiče mohou být přitažlivá a vzbuzovat touhu je vlastnit, zatímco Google se snaží mířit ke sdíleným vozítkům bez charakteru a stylu. Doufejme, že se tato poslední předpověď Giugiarovi vydaří stejně, jako byly předzvěstí věcí budoucích auta jako Golf či Megagamma.

Pod čarou – Zastava Yugo (1983)

Nejen krásná a skvělá auta patří k významným počinům Giorgia. Jako kandidáta pod čarou jsme si nechali Yugo. Produkt závodu v Kragujevaci v bývalé Jugoslávii a dnešním Srbsku. Yugo vzniklo jako licenční Fiat 127, přičemž všechno dobré Jugoslávci vyměnili za strašné až otřesné. Přesto Yugo motorizovalo Balkán a vydalo se i za oceán, kde jeho 140.000 kusů šířilo slávu bolševického autoprůmyslu tak pompézně, že se dostalo snad do každého žebříčku nejhorších aut všech dob, který vznikl…

Pro designový styl je někdy důležitý osobitý styl designéra, jindy zase aktuální móda. Podívejte se s námi na  10 aut (a jedno letadlo) s tvary láhve od koly