VW Caddy jako obytňák? Proč ne :)

Už několik let jsem koukal na informace ohledně obytných aut, dodávek a jejich přestavbách. Strašně mě lákala představa, že člověk ráno zavře dveře bytu, nastartuje auto a večer usíná někde u vody nebo pod horami. Jenže když jsem se podíval na ceny běžných obytných dodávek, rychle mě to přešlo. I starší kusy se pohybují tak vysoko, že by člověk musel prodat snad všechny orgány, aby si mohl něco takovéhé dovolit. Takže jsem to odkládal a říkal si, že to jednou vyřeším.

Jak jsem se ke Cadyně dostal?

Pak jsem začal řešit něco mnohem praktičtějšího. Potřeboval jsem auto na dovoz a odvoz věcí kolem podnikání – nic velkého, ale něco, do čeho dám materiál, krabice, nářadí. A v tu chvíli mě napadlo, jestli by se ta užitečnost nedala spojit s možností v autě cestovat. Prostě mít jedno auto, které přes týden zvládne práci a o víkendu se promění v jednoduchou malou obytku. A tak jsem začal cíleně hledat VW Caddy – ideálně ve slušném stavu, za rozumnou cenu. Nakonec jsem narazil na tuhle červenou 1.9 TDI a bylo rozhodnuto.

Jak jsem auto přestavoval?

Samotná přestavba byla taková moje malá terapie. Všechno jsem chtěl udělat jednoduché, funkční a pokud možno sám při co nejmenším rozpočtu. Na podlahu jsem dal dřevěné OSB desky a na ně vinyl, aby se to dobře udržovalo. Postel jsem vyrobil z hranolů 45×45 mm a jednoduché smrkové desky – dlouhá je cca 185 cm, široká 70 cm, takže pro jednoho úplně dostačující. Matraci používám tu, na které spím normálně doma. Do boku auta jsem přidal pár panelů z překližky a lamina, kde jsem udělal malá dvířka a prostor na drobnosti.

Celé to není žádný hotel na kolech. Ale právě to se mi na tom líbí. Je to prosté, lehké, levné a hlavně funkční. Mám místo na spaní, něco si uvařím na malém plynovém vařiči, věci si uložím tak, aby nelítaly po autě a když zabouchnu zadní dveře, jsem v podstatě soběstačný.

Jak se s obytnou pididodávkou žije?

Na běžné cestování po Evropě mi to úplně stačí. Za poslední dva roky jsem s Caddy projel kus Rakouska (třeba jezera Wolfgangsee a Attersee), kde jsem spal přímo u vody pod horami. Na Slovensku jsem pár dní jezdil po Nízkých Tatrách a spal vždy tam, kde se mi líbilo. A do Maďarska jsem jel spíš odpočinout – termály, víno, teplé večery a jednoduché spaní v autě bylo úžasné.

Když dnes kolem sebe vidím velké obytné dodávky často v ceně přes milion, vlastně si říkám, že tahle jednoduchost mi vyhovuje víc. Caddy mě dostane tam, kam potřebuji, moc to nežere, díly stojí pár korun a když mě popadne touha zmizet na pár dní pryč, stačí hodit dozadu spacák, doplnit kanystr s vodou a vyrazit. A o tom pro mě malé obytné auto přesně je – o svobodě, ne o luxusu.