Ute: Vymírající druh

Biologové tomu říkají endemit čili organismus, který se vyskytuje jen v určité oblasti a nikde jinde na světě. Většině lidí vytane na mysli klokan nebo koala, petrolheadi ale vědí, že Austrálie má i svého motorového endemita.

Po svém vyhynutí v USA v osmdesátých letech se utes, neboli kříženci pickupu a osobního auta, nikde jinde než u protinožců, kde taky vznikli, nevyskytují. Alespoň ne v „plnotučném“ provedení. Technicky vzato totiž do této kategorie spadá i Škoda Felicia Pickup nebo obdobná varianta Dacie Logan. V Jižní Americe dokonce existuje několik dalších mutantů vzniklých naroubováním korby na nic netušící kompaktní hatchback evropského původu. Tyhle věci ale vypadají spíš jako výplod duševně chorého vědátora a kdyby uměly mluvit, nejspíš by v hrozných bolestech jen zasténaly prosbu o ukončení svého trápení.

Zvrhlá přitažlivost

Tím se dostáváme k rozdílu mezi divným a divně přitažlivým. Australský ute je taky podivným křížencem, ale na rozdíl od ostatních současných příslušníků svého druhu jeho divnost hraničí se zvláštním půvabem. A přiznávám se, že ve mně se to po návštěvě Austrálie začalo zvrhávat v intenzivní obsesi.

Když člověk vidí nádherně nízkou a dlouhou linii korby Holdenu Ute ladně přecházející v dvoumístnou kabinu a kapotu skrývající šestiválec nebo V8 od GM, nemůže se ubránit slovům „To chci. Možná ještě nevím proč, ale chci.“

 

Vpředu byznys, vzadu party

Ono vlastně nedá tolik práce najít si důvod, proč ute chtít, ba dokonce nutně potřebovat k životu. Vždyť je to dokonale praktické spojení skvělých vlastností, ultimátní crossover. Silniční auto s pohonem správné nápravy a použitelným podvozkem, vůz schopný nadělovat úsměvy při řízení a zároveň naložit klidně i balík slámy.

Přední půlka auta nabízí eleganci a pohodlí sedanu, zadní praktičnost pickupu.

Dobře, háček je možná v tom, že náklad může zmoknout nebo skončit v rukou zloděje a když se zakryje, nákladový prostor rázem není tak ohromný. Je to ale úplně jedno, protože utes jsou hrozně cool. Mnohem víc cool než americký trucky, co vedle nich vypadají jako přerostlá koza.

A to ani nemusí být řeč o ostrých verzích. Do HSV Maloo se montuje motor LSA o objemu 6.2 litrů, který pohání rychlé Cadillaky nebo Camara a jeho 400 kW dokáže měnit gumu v dým bez větší námahy. Nejrychlejší ute of Fordu, Falcon XR6 Turbo, má „jen“ čtyřlitrový řadový šestiválec s turbem, který poskytuje důstojných 270 kW, i to by ale mohlo stačit na poměrně dynamický odvoz kovošrotu.

 

Co se pokazilo?

Takže utes mají hromadu charismatu a lepší jízdní vlastnosti než terénní pickupy. Jejich nespornou výhodou je navíc nižší spotřeba i pořizovací cena. Srovnání aktuálních modelů Ford Falcon Ute a Ford Ranger se základními motory ukazuje, že překvapivě příliš neztrácejí ani v hmotnosti přívěsu, jaký utáhnou a nákladu, který uvezou. Nakládání věcí na nižší korbu je taky určitě snazší. Přesto se australský silniční pickupy definitivně odebírají do věčných lovišť. Jak je to možný?

Je to ten samý fenomén, co pozorujeme i v Evropě – lidi prostě chtějí SUV místo menších, levnějších a úspornějších osobních vozidel. Petrolheadi můžou brečet jak chtějí, snažit se pochopit nákupní chování lidí jinak smýšlejících je ale zbytečné, ať už je jazýčkem na vahách pocit bezpečí, nadvlády na silnici nebo jen rádoby reprezentativnější image. Taková prostě dnešní doba je a tak jako současný český zákazník BMW bůhví proč dá přednost X6 před pětkovým kombíkem, ten australský, chce-li Ford s korbou, volí Ranger raději než Falcon Ute. Elegantní Holden Ute je zase vytlačován opuchlým truckem Colorado.

V případě Fordu byla dalším hřebíčkem do rakve globální strategie „One Ford“, se kterou se prostě taková lokální specialita neslučuje.

Konec se blíží

Tak se stalo nevyhnutelné a v roce 2016 přichází soumrak australských endemitů, posledních „pořádných utes“. Modrý ovál letos v říjnu balí kompletní výrobu Falconu a s ním celou australskou produkci. Holden plánuje konec výroby Commodoru včetně ute verze na následující rok.