Tenkrát poprvé a Autíčkářův trackday

Rok se s rokem sešel a Maxik je finálně splacen. Pro nezasvěcené – Maxik je familiární označení naší Mazdy MX-5, kterou už tedy máme lehce přes 5 let. Za ta léta nás s partnerkou povozil různě po Evropě, nádherných roadtripech a byl i při tom, když jsme si řekli “Ano”.

Jenže jak už to tak s příchodem další životní radosti bývá, časoprostoru na roadtripy v posledních dvou letech značně ubylo. V nepřímé uměre s tím jsem pozoroval, že pro letošní sezónu přibyl výběr organizovaných trackdayů, kde lze vybrat už i víkendové termíny. K tomu se pneu blíží důchodovému věku. A narozdíl od vládních špiček jsem pevně rozhodnut, že čas odchod pneu do důchodu nebudu prodlužovat. I když mají přebytek vzorku! Každý autíčkář pak určitě pochopí, že se mi letos konečně povedlo zúčastnit víkendového trackdaye, vlastně hned dvou.

Písek

Poprvé to bylo na okruhu v Písku, jel jsem sám – pěkně organizovaná akce, nádherné červencové počasí. A na památku taky hezké fotky (a pro vozy bez střechy povinná přilba). Okruh se mi líbil, škoda jen, že nepřišel instruktor, který byl na akci (alespoň údajně) domluven. Chápu, že někdy to prostě nevyjde. Inu, nastal čas na samovzdělávání. To tedy proběhlo už před samotnou akcí doma – videa z okruhu, ideální stopa, blogy jak se připravit na trackday atd. A tak začínám zlehka, po ohřátí auta zkusím dvě ostřejší kola, poté dochlazuji. Jako “znalec” mám sebou měřič tlaku pneu a tak upouštím. Překvapivě neupouští všichni. Většina přezouvá. Nebo rovnou přesedá do vozu přivezeného na podvalu. Ani přes to si nepřipadám nepatřičně. Je vidět, že i pár dalších lidí je tady stylem “jak jsem přijel, si to odjezdím a pak taky zase odjedu”.

Další stint se na to snažím tlačit o něco víc, DSC (ano, zapnuto) zabírá stále častěji a já tak dávám další pauzu. Říkám si, že tedy zkusím ty asistenty vypnout. Přecejen, je to jedno stisknutí tlačítka, které kolikrát stisknu omylem kolenem při nasedání.

A tím se dostávám do dalšího stintu. S vypnutými asistenty. Ostatně, není to tak dávno, co jsem ještě jezdíval Coltíkem, který žádné asistenty neměl. Ani to ABS. No, co si budeme povídat. Hodiny na sebe nenechaly dlouho čekat. Zřejmě jsem ten den byl jediný, kdo se tam takto otočil. Dvakrát. Alespoň, že na různých místech.

Další uklouznutí se mi už ale daří ustát a lehké sklouznutí na si na nájezdu na rovinku pouštím úmyslně. A to se projevila moje povaha – když něco dělat, tak to dělat pořádně! A začail jsem na to tlačit víc. Když jsem dvě zatáčky levá-pravá projel (opravdu nechtě) gymkhana stylem, přičemž jsem čumákem jemně políbil pneumatiku položenou v apexu zatáčky, usoudil jsem, že je nejvyšší čas to pro dnes ukončit a zajet si v klidu na oběd.Osobně mi na tomto okruhu přijde, že 4 hodiny na ježdění jsou zbytečně moc. Dvě by byly ideální.

Autíčkářovo Vysoké Mýto

Od prvního trackdaye uteklo pár týdnů, během kterých jsem si psal s kámošem, se kterým občas vyrazíme na takovou tu víkendovou vyjížďku (znáte to – nejbližší místo, kam si z Prahy skočit v sobotu na brunch je přece Klínovec). Taky nikdy na trackdayi nebyl a ukazuje se, že bychom oba mohli mít dostatek family points, abychom mohli vyrazit na Autíčkářův trackday v Mýtě. Protože family pointy mají omezenou platnost, rychle potvrzujeme registraci a doufáme v příznivé počasí. To si z nás nakonec trochu dělá srandu – ranní přejezd do Mýta celý proprší. Už během zastávky ale kontrolujeme meteoradar a vypadá to, že bychom nakonec mohli mít štěstí. A zde je potřeba zdůraznit, že organizace Autíčkáře byla (je a bude) skvělá a počasí bylo zařízeno na výbornou! A co nepokazilo počasí, zlepšil ještě samotný trackday. Aut bylo poměrně málo, na trať se dalo bez problému vjet kdykoliv aniž bychom si tam nějak zavazeli. A okruh mě vyloženě nadchnul! Žádné pneumatiky v zatáčkách jako v Písku, okruh také o něco rychlejší a širší, s použitelnými “obrubníky”. Až jsem se místy pozapomněl a zůstal na trati o něco déle než se pneu líbilo, což bylo rychlo poznat – prostě to ve stejné stopě najednou nedrželo a ke slovu se hlásilo DSC. Vždy, když už jsem se chystal, že jej vypnu, tak mě zrovna udrželo na trati v místě, kde bych si jinak udělal výlet do trávy. Bohužel jsem tak asistenty za celé dopoledne raději nevypnul. Příště ;-)

Zvažoval jsem sepsat nějaký obsáhlejší report z Mýta, ale to už by se toto slohové cvíčení značně natáhlo. Navíc bych nerad konkuroval místním mistrům slova, kteří určitě zmíní vtipně uřvaný speciál z rána- Ten vyvolal úsměvy doprovázené nesouhlasným pohybem hlavy ihned po vjezdu na trať. Ono ty hlukové limity nejspíš mají nějakou toleranci, ale tamto už bylo zkrátka přes ;)

A co dál?

Dilema. Maxik přes zimu určitě dostane nové pneu. Podvozek už má taky najeto skoro 200k km, k tomu 13 let věku. A tu nastupuje dilema. Aktuální origo podvozek mě v Mýtě vlastně příjemně překvapil (sedělo mu to určitě více než Písek). Stavitelný podvozek, který bude primárně fungovat na silnicích a má patřičnou homologaci (požadavek, který eliminuje většinu dostupných a ověřených řešení), je cenově poměrně dost vysoko. Kvůli 1-2 výletům na okruh za rok nejspíš dosti neefektivní investice. Navíc mi je i trochu líto Maxika příliš trápit. Varianta vyměnit pouze tlumiče za nové origo bude nejspíš cenově nejlepší a účel taky splní.Sám jsem zvědavý, v jakém rozpoložení mě zachytí příprava na další sezónu.

No a aby tato hromada textu měla nějaký závěr – Pokud jste na tom podobně – že léta sledujete různé autíčkářské pořady a weby, rádi se svezete a po oku pokukujete po možnosti svézt se na okruhu, pak mám jen jedno doporučení. Zkuste si to! A Autíčkářův trackday je ideální událostí, kam se vydat.