Smutný osud rallyové legendy

Již koncem srpna roku 1956 bylo jasné, že na svět přišla jedna z největších automobilových osobností, které se svět rally stal osudným. Od mala byl veden k závodění svým otcem a bratrem, řídit se naučil v pěti letech a tak se ve svých devatenácti letech poprvé zapsal mezi závodníky rally a to s vozem Simca Rallye 2 na regionálním finském „Rally tisíce jezer 1975“.

Na svém kontě měl 3 vítězství v rally a 9 účastí světového šampionátu, titul mistra světa už si ale vybojovat nestihl.

Henry Toivonen se v roce 1956 narodil finskému závodníkovi rally Paulimu Toivonenu, který se v roce 1968 stal evropským šampiónem rally pro Porsche a bratr Henriho byl profesionálním závodníkem. Henri měl tak už od malička velké vzory. Začínal se učit na běžých motokárách a než usedl za volant závodního vozu, měl za sebou, díky svému otci, velice zajímavou průpravu.

Jeho rallyová kariéra započala rokem 1975, kdy se na domácí závodní trati zůčastnil závodu „Tisíc jezer“. Po boku spolujezdce Antera Linqvista usedl za volant vozu Simca 1000 Rallye 2. Tato malá, závodně upravená verze běžné Simcy 1000 s pohonem zadních kol byla vyráběná v letech 1973-1977. Ve čtyřmístném voze je motor uložen podélně za zadní nápravou. Jedná se o řadový čtyřválec, výfukové hadičky jsou vedeny na druhou stranu než sací. Model Rallye 2 už disponoval dvěma horizontálními karburátory Solex 35 PHHE 4 a Henriho vůz tak dokázal vyvinout výkon 135 koní.

V polovině závodu ale automobil začal projevovat značné poruchy a nedostatky a Henri byl tak distancován a ze závodu musel odstoupit. Údajně byla onou velkou závadou prasklá olejová vana.

O dva roky později se Henri znovu zúčastnil závodu a dosáhl pátého místa ve své kategorii. Tentokrát ale závodil s vozem Chrysler Avenger, se kterým porazil celou plejádu silnějších vozů a slavnějších evropských závodníků,jako například Wittmann. Chrysler Avenger byl speciálně upravený faceliftový model 4 místného sedanu Hillman Avenger s motorem vpředu o objemu 1.6 litrů a pohonem zadních kol. Svět si tak poprvé všimnul mladičkého Fina s velkým talentem.

Následující rok, tedy 1978 se zúčastnil dvou závodů na Mistrovství světa v rally s o mnoho větším vozem Citroën CX 2400. Oba závody bohužel nedojel. První v Akropolis, opět kvůli technické závadě vozu, v Portugalsku pak kvůli nehodě. Závody ho ale posunuly vpřed a Toivonen tak započal svou závodní kariéru ve světě rally.
Svými výkony ohromil tisíce lidí a pro jeho domácí finskou rally “Tisíce jezer” mu bylo nabídnuto soukromé Porsche 911 a pro svůj premiérový start na britské Lombard RAC Rally dostal k dispozici polotovární Chrysler, které se zůčastnil koncem roku 1978, hlavním soupeřem mu byl Čech se Škodou 130 RS a Toivonen skončil na devátém místě.

Roku 1979 se Henri zůčastnil několika větších anglických, evropských ale i světových rally s různými vozy, například se soukromým vozem Chrysler ale také s Fordem Escortem RS.

V roce 1980 Henri Toivonen oficiálně započal svou kariéru rallyového závodníka, když zvítězil na Arctic rally, finském šampionátu rally. Díky tomuto vítězství a zkušenostem z předešlých závodů obdržel smlouvu se závodním týmem Talbot Competition. Po vítězství odjel do Británie, kde se účastnil spolu s novými kolegy z Talbotu Guyem Frequelinem a Russellem Brooksem Open Serie a startuje s vozy Talbot Sunbeam Lotus na World Rally Championship. Toivonen měl velmi bujný a divoký způsob jízdy a tak většina jeho závodů vedla k haváriím či vyloučení ze soutěže. V Portugalsku mu prasklá poloosa zabránila ve vítězství a na Rallye San Remo 1980 dojíždí tak na páté pozici. Na konci sezony pak ve 24 letech zvítězil v britské RAC rallye 1980, pro kterou změnil spolujezdce za Paula Whita. Vítězstvím se tak stal nejmladším vítězem závodu WRC, titul se ho držel až donedávna, kdy ho porazil mladičký 22letý závodník Jari-Matti Latvala.

V sezóně 1981 byl přihlášen k většímu programu WRC a měl opět nového spolujezdce Freda Gallaghera, který se později stal spolujezdcem v Toyotě Celica Twincam Turbo . Toivonen podepíše smlouvu s týmem Talbot na celou sezonu toho roku, což se ale později ukázalo jako nesprávný čin, když nastoupila skupina B. Ta ve své době neměla konkurenci a úprava pravidel znamenala, že vozy RWD 2 již na tyto automobily nestačila. Navzdory nedostatečnému výkonu vozu se Henrimu podařilo dojet na druhém místě na San Remu a v Portugalsku. Výborný výkon podal i na Rally Monte Carlo 1982, kde skončil pátý. V celkovém hodnocení mistrovství světa si pak dojel pro sedmé místo.

Po té už se ale přesunul k týmu Opel Motorsport, který řídil Dave Richards, tehdejší vítěz mistrovství světa jako spolujezdec, dodnes je to jeden z nejdůležitějších lidí Subaru WRC. Toivonen svůj první závod pod Opelem odjel s vozem Opel Ascona 400 jako třetí. Nejvýraznějším úspěchem tohoto roku bylo vítězství v Manx International Rally, kterou vyhrál při jeho zdejším vůbec prvním startu. Stal se tak prvním jezdcem, kterému se to podařilo a bylo to jeho první a jediné vítězství na asfaltové soutěži.

Následující sezónu na Mille Pistes Rally ve Francouzském regionu Camargue závodil se zcela novým modelem – Opel Manta 400. Výkonnější závodní verze se čtyřválcovým motorem vpředu a výkonem 275 koní. Čemuž tak bylo především díky dvojici karburátorů Weber DCOE 50. Vůz také disponoval pětistupňovou manuální převodovkou, dvoulamelovou spojkou, samosvorem, 50ti litrovou nádrží a tlumiči Bilstein. Byl to sice velký krok vpřed, ale výkonově byl vůz stále pozadu. Henri se to snažil nahrazovat svou soutěživostí a zápalem, ale výsledkem bohužel bylo jen více nehod. Ani tento vůz se tak nedokázal vyrovnat vozům skupiny B, jako Lancia 037 nebo Audi Quattro. Asi v polovině soutěže organizátoři rozhodli, že s okamžitou účinností zakazují hodnocení aut skupiny B do celkových výsledků.

Rokem 1983 Henri podepsal smlouvu o startu s Porsche 956, jeho jediný závod se konal v Mugellu, kde dojel čtvrtý.
Rok 1984 znamenal ukončení spolupráce s týmem Opel Europe a také dohodu o pilotování Porsche 911 S na European Rally Championship . I přes dlouhodobé zdravotní problémy se zády končí Toivonen na mistrovství druhý.

V průběhu této sezóny ale konečně přichází vytoužená nabídka od Lancie a s nádherným vozem Lancie Rally 037 ještě stihne odjet tři závody v Portugalsku, Acropoli a v rodném Finsku. První dva závody havaruje a ve Finsku dojíždí jako třetí, i to ale stačí k získání kontraktu na celou další sezónu u Lancie. Henri Toivonen měl doposud smůlu na vozy,které už nebyly výkonově na špici,ani vůz Lancia 037 už nestačil na speciály Peugeot 205 a Audi Sport Quattro, především kvůli pouze jedné poháněné nápravě,byť měla motor přeplňovaný kompresorem. Lancia už sice připravovala nový speciál Lancia Delta S4 s pohonem všech kol a výkonem 550 koní ,dopovaný kompresorem a turbodmychadlem zároveň. Auto mohlo údajně zrychlit z 0 na 97 km/h za 2,3 sekundy, na štěrkové cestě. Nicméně ale nasazení vozu se kvůli „dětským nemocem“ stále oddalovalo. Henri byl ale bojovník a i přes handicap vozu dojíždí šestý v Monte Carlu a třetí v San Remu. Na Costa Smeralda Henri vážně havaruje, narazí do zdi, zlomí si tři krční obratle a 4 měsíce je tak odkázán na lůžko, možná to bylo první vážné varování osudu.…

Nová sezóna 1986 odstartovala a vše se zdá být na nejlepší cestě,Henri je uznáván jako obrovský talent a k dispozici má vynikající vůz.Vítězí hned na Monte Carlu opět s novým spolujezdcem Američanem Sergiem Crestem. Delta tak ukázala svou třídu a dokonce ani vozy jako Audi EVO 2 Quattro nestíhaly její tempo. Měl pro Deltu S4 velice dobrý cit a dokázal tak složité auto ovládat nejlépe. Při příštím rally v Portugalsku ale domácí Joaquim Santos ztratil kontrolu nad svým Fordem RS200, které se v zatáčce vrhlo do davu. Nehoda zabila tři diváky a zranila více než 30. Toivonen se po nehodě spolu se všemi ostatními závodními týmy rozhodl odstoupit, ale Lancia odmítla odchod do důchodu. Toivonen uvedl, že "tým Lancia nepřijme nic než vítězství."

Osudná Tour de Corse
1.května 1986 začala světová rally na velmi úzkých a kroucených horských cestách kolem ostrova Korsika. Toivonen na rally dorazil s chřipkou, bolestmi v krku a vysokou horečkou, nicméně i přes to se závodu rozhodl zúčastnit kvůli ztrátám mistrovství světa z předchozích tří závodů. Henri vítězí v každé rychlostní zkoušce s náskokem přes dvě minuty. Pak ale přichází osudná RZ 18. Na sedmém kilometru Lancia nevysvětlitelně opouští trať a v kotrmelcích se řítí do propasti, kam dopadá na střechu. Autu se po kutálení na útesech roztrhla hliníková palivová nádrž a auto exploduje. Ač se nad havárií okamžitě zvedl černý dým a kouř, v okolí nebyl nikdo z traťových komisařů ani diváku a Henri tak včetně svého spolujezdce zůstal uvězněn v sedačkách na pospas plamenům.

Na konci rychlostní zkoušky o havárii nikdo nic nevěděl. Až poté, co se Lancia neobjevila na konci soutěžní vložky podle plánu, uvědomil si tým, že je něco špatně. Když na místo havárie dorazila skupina záchranářů, bylo již pozdě. Na kraji silnice leželo jen ohořelé torzo vozu. Zbytky auta byly tak spálené, že technici a inženýři Lancie nebyly schopni určit příčinu havárie. Henri Toivonen i se svým navigátorem Sergiem Crestem uhořeli a automobil se jim tak stal osudným.