Série racionálních rozhodnutí

Někdy na přelomu let 2017/2018 se na místním webu objevilo vlákno ve fóru s o co méně říkajícím názvem, o to více inspirujícím obsahem. Kubajzovo nekonečné dilema, pokud si dobře pamatuju, vedlo k závěru, že Miata je takřka nutnost. Inu, bez ohledu na to, k čemu se pravidelný autor uchýlil, ponořil jsem se do vod bazoše, sauta a mobile.de. Úzký rozpočet nepřesahující 80 tisíc, včetně předpokládaných prvotních investicí, mě ujistil, že okrsky můžu drtit tak maximálně za zvuku Echoes of France v podání Django Reinhardta, spíše než čtyřválcovou symfonií Takao Kijima.

Jedním jsem si však byl jistý: potřebuju cítit vítr v zádech a čerstvý vzduch (čti věčně podrážděné levé oko) ve tváři. Večery u bazoše však vystřídala příprava ve zkouškovém období. Někdy v půli dubna jsem se u piva bavil se známým, který byl nadšený ze svého BMW E36 320i cabrio. Vyprávěl mi, jak se poohlížel po MX-5, ale jistý servis na východě Prahy mu doporučil, že do sta tisíc je lepší se dívat po E36, nejsou tak shnilé a může v tom vozit děti. Jedním dechem mi otevřel oči, ta tam byla jinba ittai. Potřeboval jsem bavoráka.

V půli června, ve vrcholícím zkouškovém, mi ten známý zavolal, že jeho kamarád bude prodávat své E36 Cabrio 318i. Řekl jsem si, že se na něj zajedu podívat, za to nic nedám, bral jsem to jako odměnu za úspěšně složenou zkoušku. Dílem náhody mě zkoušel velice přívětivý docent a já dostal jedničku, moji první. Den na to jsem ujížděl směr kraje Gustava Mahlera. O motorizaci a nemocech E36 Cabrio jsem načetl v mezích možností mnoho. Zejména o problematické motorizaci M43b18, úniky oleje kolem rozvodů, problémy se servem, korozí ale hlavně, problémy se střechou. Pečlivě jsem prošel auto a všechny problémy jsem si u zmíněného auta v hlavě odškrtal. Pak jsem však usedl do kožených sedaček nasál „typickou vůni devadesátkových bavoráků“ (necejtí to jen Krab), zmáčkltlačítko stahování střechy, která se s pocukáváním složila dozadu. Otočil jsem klíčkem a v uších mi začala hrát „Last Nite“ od „The Strokes“. Na prohlídku jsem přichrochtal v rotačce se 66 kW snu českého chalupáře, 85 bavorských kilowatů bez střechy mne uchvátilo. Bylo jasno, moje první auto jsem si převzal 1. 7. 2018 za cenu více než příznivou. (Příznivou pro makovce, co kupuje kabriolet na začátku sezony).

Deset dnů na to se mi rozsypala střecha, od lásky k autu mě to však neodradilo, s veškerými dotazy ohledně oprav se totiž lze směle obrátit do internetových diskuzí. Facebooková skupina BMW E36 je reinkarnace komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Kdežto skupina BMW E36 Cabrio je oáza přátelství a porozumění. Za příští dva roky jsem s autem najel úctyhodných 6 000 km, kdy se mi na autě, vyjma střechy, vlastně nic zásadního nepokazilo. Když tedy vyvstala potřeba servisního zásahu, snažil jsem se to opravit sám. Jistě, opravy byly náročné, zejména časově, a často jsem si v hlavě jak mantru odříkával legendární Opravu Lakatoše. Ideálním přikladem je výměna kabinového filtru u modelu bez Klímy. O to větší radost jsem měl, když jsem něco opravil a mohl po víkendu ve stodole vyjet se staženou střechou za zvuku Stand up od Prodigy a svět byl zase krásný, připadal jsem si jako bych z popela vzkřísil bájného Fénixe.

Zhruba rok a kus po nákupu Cosmosschwarz kundolapu jsem potkal mou Femme fatale, překvapivě to nemělo co dělat s hadrákem, ale spíše s z kopřiv povstalé 323f “Plechcup speciálu” zaparkovaného poblíž. Vlastně s hadrákem nemám spojený jediný ehm, “úspěch”, zřejmě jsem místo Vervy 100 měl spíše investovat do zlatejch řetězů a pánvičky na stranu, anebo s tím aspoň jezdit, je to jedno s druhym, jak říká Tvrdej Bob. Mimo jiné jsem si začal všímat, že se moje auto objevuje i v kinematografii, jen si nejsem jistý, že mají autoři správnou představu o běžných vlastnících E36 v Cabriu, skoro jsem se urazil.

Letos v létě mi vše začalo vrtat hlavou a bylo jasno, bávo musí do světa, (kámošům jsem ho po pěti pivech nutil už v srpnu 2018). Na přelomu července a srpna jsme se s pár kamarády ocitli v Berlíně, přirozeně jsme při výběru ubytování šli hlavně po ceně, mělo to jednu nevýhodu v podobě hmyzích spolubydlících. Byť jsme žádné černé pasažéry domů nedovezli, došlo mi, že si chci užít auto i na výletech a že není na škodu mít kde přespat. Mimo jiné k tomu závěru i přispělo několik deštivých dnů ve stanu v létě s přítelkyní.

Zadání tedy znělo jasně: šestiválcového kombíka s manuálem ve kterém se dá vyspat a nesmí to být bávo. Málo válců bylo jedním z hlavních důvodů ukončení bavorského eposu.

Kam mě mé kroky vedly dál nastíním v dalším příspěvku.

PS,: 6000 km = 7 Kč na 1 km, když odečtu od kuppní ceny cenu prodejní, to neni tak hrozný, ne?