Řízení auta v Japonsku - blog 1

Tak, po nějaké době zde přidávám blog (ještě nějaké přidám). A hned přidám mou osobní řidičskou zkušenost ze Země vycházejícího slunce. Blog bude na 2 části v první části si rozebereme jak jsem se k tomu dostal, co je potřeba mít za doklady, plánování, zamluvení, studování, to co je třeba udělat z domova. Druhá část blogu bude o samotné cestě Japonskem.

Jak jsem se k tomu dostal? No jednoduše – vždy jsem chtěl Japonsko navštívit a tak po šetření peněz a uvážení možností, jsme si s přítelkyní na podzim roku 2024 řekli, že pojedeme na dovolenou do Japonska. Termín duben-květen 2025. A jelikož máme rádi dobrodružství a nějakou dobu už cestujeme i po Evropě a naší České republice jinak než běžní turisti (půjčená na rychlo předělaná dodávka z práce, momentálně na autě náš střešní autostan), tak přece nebudeme i tam jako běžní turisti a v časovém plánu dovolené (celkem 3 týdny), si vyčleníme 5 dní na projetí malého kousku Japonska obytnou dodávkou.

No co je k řízení v Japonsku potřeba? Kromě platného pasu (jinak vás tam nepustí), tak je potřeba si nechat vystavit mezinárodní řidičský průkaz. Tento krok je třeba udělat osobně na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, kde je třeba přinést vlastní průkazovou fotografii (3,5 x 4,5 cm), a za poplatek 50,-Kč vám na úřadě ihned vystaví mezinárodní řidičský průkaz – jeho platnost je 1 rok od data vydání, takže při plánování cesty do zahraničí na to pamatujte. Ještě pro jistotu si můžete vzít i svůj Český řidičský průkaz, nenašel jsem zdroje potvrzující, že by byl třeba, někde jsem se dočetl, že by ho policisté mohli ke kontrole chtít, někde sem zase četl, že je nezajímá, já jsem si ho pro jistotu vzal, ta jedna plastová kartička už mi kila navíc v zavazadlech neudělá.

Plánování, pročtení internetu, zamluvení obytné dodávky, znalost dopravních předpisů.

Velice důležitý krok, a to je plánování kam se teda v Japonsku vydáme. Řeknu to tady já, a uslyšíte to od hodně lidí, kteří se Japonskem zabývají, nebo ho už navštívili. Půjčení auta v Japonsku nemá moc velký smysl. Veřejná doprava je zde na excelentní úrovni – přesná, čistá, rychlá, bezpečná (naše hromadná doprava je na velice dobré úrovni, ale Japonsko to je jiná dimenze, a já zarytý Autičkář, jsem si hromadnou dopravu v Japonsku užíval, a dovedu si představit v této zemi nevlastnit auto). Pokud plánujete se pohybovat po velkých městech (Tokio, Osaka, Kjóto atd.), tak byste většinu času strávili v dopravní zácpě, neměli kde zaparkovat a za dálnice zaplatíte hodně peněz a ve výsledku nic neuvidíte.

Takže vybírejte body zájmů, které jsou mimo tyhle města a je k ním složitější přístup hromadné dopravy. Výhoda obytné dodávky je ta, že bydlení vozíte s sebou, takže nemusíte řešit hotely, ubytování, jízdní řády atd.

Náš plán byl následující, u Tokia si půjčit obytnou dodávku, zajet do oblasti Nikkó, pak na jednu věc v prefektuře Gunma (překvapení do příštího blogu), Nagano (což je velké město, ale hodilo se nám to do plánu), dojet k Japonskému moři, a pak to stočit zpět dolů k hoře Fudži a pak vrátit auto zpět do Tokia. Celkem cca 1000km, v plánu bylo více věcí, ale čas na cestách to moc neumožňoval (více v příštím blogu).

Plán by byl, teď je třeba si zamluvit auto, v našem případě obytnou dodávku, a pokud si někdo už někdy půjčoval obytné auto, tak ví, že tyhle auta se musí půjčovat hodně dopředu a že na letišti takové půjčovny nejsou (na rozdíl od půjčoven normálních aut, ty jsou v Japonsku i na těch letištích).

Naštěstí je internet a pro projetí článků, youtube videí a recenzí nám nejlépe vyšla firma Samurai Campers, která má své půjčovny v Tokiu, Osace a Fukooce. Tato firma má velkou flotilu velikostí půjčovaných aut, od zcela typických Japonských kei car, po větší MPV až po velké obytné vozy (na Japonsko velké, nějaké Adrie, Hymery a jiné velké obytné vozy v Japonsku nehledejte). Samozřejmě jsem chtěl autentický zážitek, tak jsem prahnul po kei car se zvedací střechou, kde by se dalo přespat ve dvou lidech (normální kei car je svou velikostí fakt pro 1 osobu). No k tomu nedošlo, protože i když jsme dané vozidlo hledali v listopadu 2024, tak ten kei car se zvedací střechou už byl zamluvený až do června 2025! Takže rozhodnutí padlo na mid-size auto neboli předělané MPV. Vybrali jsem si model Mitsubishi Delica nazvaný THE SNOW MONSTER. Tady jedno velké pozor, tato firma negerantuje dané zamluvené vozidlo, ale danou kategorii, takže, když si od nich zamluvíte mid-size auto dostanete mid-size auto, ale ne daný typ vozidla, na překážku to není, v podmínkách to psané mají, ale dokáže to překvapit při předání vozu. Po zamluvení je třeba zaplatit zálohu, která činní 20.000,- Jenů což je při aktuálním kurzu 3120,-Kč. Po sléze tak měsíc před předáním je třeba doplatit celou částku za půjčení vozidla – my jsem ho měli půjčené od 23.4.2025 do 28.4.2025 neboli 5 dní, a na těch 5 dní vyjde půjčení vozidla na 100.092,- Jenů neboli 15.614,-Kč kde je zahrnuto i pojištění vozidla (stačilo doplatit 80.092,- Jenů, 20.000,- Jenů byla záloha). Firma komunikuje v angličtině, takže není žádný problém s komunikací.

Plán by byl, vozidlo také, tak je třeba si prostudovat nějaké věci o Japonsku, nejlépe dopravní předpisy.

Nejzásadnější věc z dopravy je, že se řídí na opačné straně, tj. vlevo, řidič tedy sedí na pravé straně vozidla, a to má své úskalí, kromě samotné jízdy vlevo, pokud někdo má importované Japonské auto, moc dobře to zná – jsou prohozené páčky stěračů a směrovek – evropské auto má směrovky vlevo, stěrače vpravo, Japonské auto má směrovky vpravo, stěrače vlevo. Aby v tom nezkušení řidiči (nebo ti co ještě nikde neřídili vlevo), doporučiji si půjčit vozidlo s automatickou převodovkou, ušetří to zmatky (i když převody na manuálu jako u nás, a navíc všechna auta na půjčení mají automatickou převodovku). Výhodou Japonska, narozdíl od Anglie kde se jezdí taky vlevo, že používají metrický systém, takže rychlosti jsou v km/h, takže odpadá přemýšlení a přepočet rychlostí. Většina pravidel je podobná našim s měnšíma odlišnostma – 0 tolerance alkoholu, STOP je obrácený červený trojúhelník –u nás se by to řidič bral jenom jako dej přesnost v jízdě, na křižovatkách kde není světelná signalizace většinou jsou tzv. americké 4-way stop (všechny směry musejí na hranici křižovatky zastavit vozidlo), sloupy světelných křižovatek jsou umístěny naprotější straně silnice (což dodává velice dobrý přehled o dění na křižovatce), kruhové objezdy tam nejsou, nebo jsou zřídka kdy (na žádný jsem na naší cestě nenarazil). Pomalejší rychlosti na silnicích 30-40km/h v husté zástavbě, mimo hustou zástavbu a městech i mimo 50-60km/h na dálnicích 80-100km/h. Placené dálnice, systémem mýta s mýtným branami na zaplacení, nebo elektronickým mýtným (ETC) – jelikož jsem plánoval jezdit mimo dálnice tak jsem mýto neřešil (je to složitější člověk si musí vypočítat, kolik cca zaplatí podle toho kam jede i podle toho jak velké má vozidlo).

Dopravní předpisy máme, další důležitá věc, Japonsko je hotovostní země. I když se to mění, ale na vesnicích pokud si chcete něco koupit, nebo ochutnat místní jídlo, měli byste s kartami problém (v Tokiu a velkých městech není problém a fungujou všechny karty – my jsme měli debetní od MasterCard a Visa a nikdy nebyl problém). Je dobré mít u sebe nějakou hotovost (tu si můžete vyměnit přímo v Japonsku nemusíte u nás, poplatky nejsou vysoké a vyjde to i s poplatky lépe, než kurzy i v dobrých Českých směnárnách), nemusíte mít mnoho peněz, Japonsko není drahá země (jenom se tam moc dobře utrácí peníze :D ), my jsme měli každý pro případ 10.000,- Jenů což je 1516,-Kč a ani to jsme za těch 5 dní neutratili (co šlo platili jsme kartou).

Teď k jednomu nepsanému pravidlo karavaningu, a kempování obecně – kempovat na místě aby nebylo poznat, že jsem tam byl, nebo lépe, v Japonsku obzvlášť – takže, nedělat hluk (Japonci nejsou hluční a dbají na dodržování klidu, je to hodně znát, až je to návykové), nerozdělávat oheň tam kde se nesmí, všechny odpadky si odvést s sebou a vyhodit je až na příslušném místě (v Japonsku trochu problém, ale jde to), pokud se někomu nebude líbit, že tam kempuju bez diskuzí místo opustím a najdu si jiné, a celková pravidla slušného chování. Jelikož máme rádi kempování na divoko (tj mimo kempy), tak je potřeba dbát nepsaných pravidel a jak výše jsem řekl v Japonsku obzvlášť, protože je to velice čistotná a kultivovaná země (přece jenom jsme turisti na návštěvě v cizí zemi a je špatné dělat zlou pověst o naší zemi, tohle platí všude na světě). Avšak ke kempování na divoko a kempování obecně je Japonsko velice přívětivé a bezpečné. Lze využívat kempy, odpočívadla, parkoviště, veřejné toalety, onseny. Vyloženě zakázané to není. To jsem zahrnul do našeho plánu. Doporučiji web (https://thefroggyadventures.com/camper-van-life-japan/) kde jsem se inspiroval i naší cestou, píšou to tam přehledně jasně a srozumitelně včetně mapky odpočívadel, onsenů, kempů.

Poslední věc, zařídit si mobilní data (měl jsem od Sakura mobile). Nainstalovat si mapy (používal jsem google, ale i mapy.com jsou dobré), nainstalovat si aplikaci park4night (tu používám dlouho), vyřídit cestovní pojištění, zabalit kufry.

Tak teď jenom čekat na let do Japonska a pak hurá na cestu a to bude v další části blogu.