Luxusní Lexus Driving Experience 2022

Díky své lásce k japonským vozům jsem dostal příležitost zúčastnit se Lexus Driving Experience na autodromu v Mostě. Dovolil jsem si sepsat pár poznámek o autech, které jsem měl možnost vyzkoušet, ale je to pohled čístě subjektivní, ovlivněný aktuálnimi podmínkami, specifiky velkého okruhu a stavem konkrétního vozu, bez snahy o objektivitu, takže věřím, že nezůstane od odezvy – sázím hlavně na GR kliku :-)

Den začal perfektní snídaní a krátkým briefingem, a vůbec celý den byl ze strany Lexusu ukázkově pohostiný, ve stylu omotenashi.

Dopoledne ještě pršelo, ale protože první auto na test byl GR Yaris, tak to byly ideální podmínky. Měl jsem štěstí, že jsem vedl vláček a Adam Eliáš na sedadle spolujezdce mi víceméně nechal volný prostor, takže jsem mohl jet, jak mi strach o cizí auto a povinně zapnuté ESP dovolilo. Na tohle auto jsem se vlastně těšil možná nejvíc – pár kamarádů ho má a nemůžou si ho vynachválit, ale já se v něj zatím nesvezl ani jako spolujezdec. Nedávno jsem si uvědomil, jak je pro mě důležitý zvuk, a ten je za mě v pořádku. Sice to není bublání subařího boxeru, ale zvukový projev mi přišel trošku zvláštní, ale fajn (a příp. to jde poladit). Ač jsem měl ideální podmínky, kvůli ESP jsem si nemohl auto užít úplně naplno. Líbilo se mi, že záď se začíná odstavovat pěkně čitelně a plynule. Na první šlápnutí měl překvapil gumovější nástup brzdového pedálu při prvním brzdění, ale to byl jen nezvyk, protože pak už mi přišlo všechno naprosto v pořádku. Měl jsem pocit, že GR Yaris padne pěkně do ruky a jeho ovládání mi přišlo naprosto intuitivní. Co bych viděl jako potenciální problém je menší rozvor, který může překvapit nečekaně rychlou přetáčivostí a vyžadovat precizní korekce, a dále nutnost jet rychle, aby si člověk skutečně jízdu užil. Protože se nepovažuju za dobrého řidiče a na okreskách nerad jezdím “zbytečně” rychle, tak mi to přijde, že to není auto pro mě. Potřebuju dostupnější emoce. Něco velmi podobného bych ale mohl napsat snad o každém novějším sportovním autě, tedy že na vytřískání emocí z jízdy je potřeba nesmyslná rychlost. Konec breku starého bílého muže, a šup do dalšího auta.

Šestiválcová Supra. To auto je bezpochyby velmi schopný stroj, jen se mi vůbec nelíbí :-( Testovací otloukánek byl ale v bojových barvách Gazoo Racing, což skrylo některé nepěkné linky, takže aspoň ze předu a z boku se na to dalo dívat. Svezení mi přišlo dospělejší než v GR Yarisu, líbil se mi pohled na kapotu, Supra líp brzdila (v Mostě jde o hrubý brzdný účinek z vysokých rychlostí, na okresce může být rozhodující dávkovatelnost), a odstavení zádě mi přišlo ještě plynulejší – možná to bude ten efekt vyššího rozvoru, a způsob funkce diffu v Yarisu. Tohle auto si umím představit ve dvou specifikacích. Šestiválec s automatem na drcení na okruhu. Třeba v Brně by se ten čtyřválec asi vyloženě trápil. Kdybych chtěl ale Supru na okresky, pak bych bral čtyřválec s manuálem. Na takové auto by se dalo nahlížet jako na dospělejší BRZ/GT86. I cena bude myslím konkurenceschopná, když to porovnáme s tím, kdyby si chtěl někdo Toyobaru dodělat pomocí kompresoru nebo turba.

Na obědovou pauzu si pro nás Lexus připravil překvapení, a měli jsme soukromou akrobatickou show lexusího ambasadora, pilota Petra Kopfsteina.

Po obědě už bylo sucho, a zasedl jsem za volat Lexusu LC500. Design toho auta jsem nechápal, ale v posledních měsících, jak jsem se začal nořit do světu Lexusu, jsem mu začal přicházet na chuť. Stručně, pětilitrový osmiválec, devítistupňová automatická převodovka, perfektně maskovaná vyšší hmotnost, špičkový luxusní interiér. Může fungovat jako skvělé GT a na okruhu se taky neztratí. Jen mi přijde, že bych na takové auto musel mít asi o 20 let víc. Možná to bude ten krásný interiér, kterého “mladý” hejsek není hoden :-)

Byla možnost vyzkoušet i verzi Convertible, ale s tou jsem měl už krátkou zkušenost, tak jsem jeho testování vynechal. Opět, kvůli velmi luxusnímu interiéru jsem měl pocit, že jsem k tomu autu nedozrál. Verze bez střechy je kvůli výztuhám těžší než kupé, ale opět o té váze ani při svižné jízdě nevíte. Pěknou recenzi najdete přímo tady na Autíčkáři: https://www.autickar.cz/clanek/lexus-lc-500-convertible-zalezi-na-kazdem-momentu/

Pokud jsem Supru označil za dospělejší Toyobaru, tak hračka pro ještě větší kluky se jmenuje RC-F. Tohle kupé od Lexusu bylo připraveno rovnou ve své vrcholné specifikaci Track Edition. Tu poznáte podle karbonových doplňků, což je jen část úprav, které vedly ke snížení hmotnosti. Co už nepoznáte na první pohled je Torsen místo elektroniky. A když už jsme u té techniky, stejně jako u LC500 jde o atmosférický pětilitrový osmiválec, se sedmistupňovou automatickou převodovkou. Interiér není tak luxusní jako v LC, ale stále velmi pěkný a kvalitně zpracovaný. V autě nás vozil Kuba Rejlek a vůbec se s tím nemazal. Celodenní ostré ježdění na okruhu tenhle konkrétní kus vydržel už vloni (dva dny), a bylo jen potřeba vyměnit obložení karbonkeramických brzd, jinak autu nic nebylo, nikde nic nevrže, a vypadá to, že je tedy skvěle připravené přímo z fabriky na okruhové řádění. A zároveň dokáže fungovat jako příjemné GT, což je unikátní kombinace. Recenzi najdete opět přímo zde na Autíčkáři: https://www.autickar.cz/clanek/lexus-rc-f-track-edition-beranek-v-rouse-vlcim/

Závěrem se sluší poděkovat Lexusu za skvělou akci. A protože moje zkušenost s těmito auty byla krátká, těžko hodnotit stav brzd atd., a velký mostecký okruh má svá specifika (na okresce může být všechno jinak), tak budu rád, když dáte do komentářů vědět, co si o zmíněných autech myslíte vy!