Ernesto Molinari a etiopský motorsport

O Ernestu Molinarim jste s největší pravděpodobností v životě neslyšeli, ale pokud by se vám někdy v Etiopii rozbilo auto a chtěli jste ho doopravdy opravit, asi byste ho dříve nebo později potkali. Jako já. Etiopců je sice něco mezi osmdesáti a sto miliony, ale opravdového mechanika mají jen jednoho, navíc Itala. A je to naprosto dokonalý šílenec, který se domnívá, že to co Etiopie ze všeho nejvác potřebuje jsou automobilové závody. Tak je pořádá. Neodolal jsem navštívit „Addis Ababa City Circuit“ a okamžitě propadl naprosto bizarnímu světu etiopského motorsportu. Je to věc, které pravověrný milovník obskurností a okrajový autířkář nepropadnout nedokáže. Jestli máte slabost pro Plech Cup a Rallye Pařiž Dakar, a jestli máte slabost pro obě věci smíchané dohromady, tady jste na správné adrese. Řečeno s klasikem – tedy Leonardem Di Capriem aka Dannym Archerem – „This is Africa“.

Nejdříve se ale musíme podívat na začátek.

Etiopie jako hornatá země s krutopřísnou přírodou plnou výzev lákala automobilové dobrodruhy od začátku a ve chvíli, kdy se tam objevily první silnice, místní komunity řeků, italů a arménů (dnes bychom je honosně označili za expaty) začaly svoje do terénu naprosto nevhodná auta prohánět po okolí a neformálně mezi sebou závodit. Chtělo to zformalizovat, a zpunktovali to - naprosto překvapivě – řekové.

Tierry Sabine se ztratil se svojí motorkou během závodu Abidjan-Nice v Lybii a tímto nechtěným počinem založil dnes nejslavnější (původně) africký závod – Rally Paříž-Dakar – až v roce 1978. Samotný závod „Cote-Cote“ tedy z Pobřeží Slonoviny na Pobřeží Azurové byl zajímavým osm a půl tisíce kilometrů dlouhým dobrodružstvím, ale kdyby tam Sabine epicky nezakufroval, nikdo o něm už nikdy neslyšel.

Etiopské závody jsou podobný případ. Řekové do toho kopli už mnohem dřív. V koloniálních dobách byly dálkové závody velmi populární a země, která je neměla, jako by nebyla. A první větší se odehrál v Etiopii. Velký nejen počtem účastníků, ale i délkou. První etiopské Highland Rally odstartovalo už v roce 1965 a byla to pecka. Začátky Gumbalkánu bych viděl právě tady. Sešly se nejnepravděpodobnější stroje s podobně nepravděpodobnými posádkami. Od velvyslanců, vojenských přidělenců a místních podnikatelů po dobrovolníky z Armády Spásy, obskurní dobrodruhy a několik opravdových závodníků, na startu se objevilo třicet sedm posádek s automobily, jejichž jedinou závodní úpravou byla v podstatě namalovaná startovní čísla, případně (u některých šťastlivců) jména sponzorů. Závodily brouky od VW, luxusní limuzíny (zvláště působivé jsou fotky brodících se DS) a v podstatě cokoli, co mělo motor a nějaká kola.

Trať tohoto závodu činila (proměnlivě:) 2 – 3000 kilometrů a víceméně kopírovala celou tehdy dostupnou silniční síť v Etiopii: krom kroužení kolem Addis Abeby, všechny ročníky dosahovaly na východě až do Dire-Dawy a na západě do Jimmy, na jihu do Hawassy. V podstatě projížděly celou Etiopií od hranic se Súdánem, přes kmenová území kolem řeky Omo až do Somálska. Dnes nelze celou cestu uspokojivě zkopírovat – a rozhodně ne v časech, kterých tehdy závodníci dosahovali.

Celkově se uskutečnilo deset ročníků závodu (ne nezbytně v deseti letech po sobě:)) a tradice víceméně skončila s nástupem komunismu: režimu v Etiopii zvanému Derg. A to byl v podstatě konec motorsportu v Etiopii, protože soudruzi začali mít úplně jiné problémy – například s jídlem.  

A tím se vracíme na začátek. Právě Ernesto Molinari se zasloužil o znovuzrození motosportu v Habeši: inicioval založení The Ethiopian Motorsports Association (EMSA). Jako typický Ital (tedy narozený v Etiopii, ale Ital jak poleno) chtěl závodit tak, jak se mu dařilo na amatérských závodech v Itálii kam kvůli tomu jezdil a tak vymyslel pro EMSA i první závod v novodobé historii: Addis Ababa City Circuit.

Městský okruh centrem Addis mezi Mezkel Square a Mexico Square má nějakých osm kilometrů a technicky se jedná spíše o slalom s tak trošku Ghymkhanou. V prvních ročnících v roce 2010 a 2011 se jezdil jednou ročně a jak postupně nabíral na popularitě, množství závodů v sezóně se zvyšovalo. Někdy až třeba na tři.

Ale o to nejde: obnovit samotnou tradici a hned závody v centru jednoho nejlidnatějších měst Afriky byl sám o sobě epický počin. Ale vidět to na živo je ještě lepší zážitek. Auta závodí ve čtyřech objemových kategoriích (od nuly do 2000 ccm) a jedná se v podstatě o souboj nákupních tašek. Můžete tak potkat Toyoty Yaris, nesmrtelné brouky (pravděpodobně ty samé jako v šedesátých letech), Corolly, a především kladivo na konkurenci v rámci malých objemů ze záhrobí: Fiat 126.

Člověk se občas nemůže ubránit úsměvu: celé je to sice bizarní, ale to, že motorsport v Etiopii žije je samo o sobě fascinující a závodníci musí překonat o dost větší překážky, než by jednoho napadlo. Maximální sportovní duch a láska k motorismu v pravdě Coubertinovská. Celá Formule 1 se může jít zahrabat, jestli je něco oslavou motorsportu, tak je to tohle.

PB 

Apropo: v roce 1967 na Ethiopian Highland Rally závodila i Volha --- a můžete si koupit modýlek :D https://www.ewrc-models.com/image/17198/