Léto s větrem ve vlasech.

Když jsem začínal uvažovat o prodeji mého Mini S, přemýšlel jsem jaký další automobilový sen bych si mohl splnit. V daném rozpočtu jsem si mohl pěkně vybírat, nejvíc mě lákala
vidina kočky z Coventry – Jaguara XJ-R, popřípadě nejakého roadsteru. Na výběr toho bylo opravdu spoustu, ač mělo auto sloužit jako daily, co se týče praktičnosti nejsem náročný. Výběr jsem po mnoha kalkulováních zúžil na dvě auta – Bmw z4 a Porsche Boxster. Techniku Bmw dobře znám, tam mě nemohlo nic překvapit. Pouze motory m54 občas trpí zvýšenou spotřebou oleje. S Porsche to bylo složitější. Jeho vozy vévodí tabulkám spolehlivosti, nicméně u 986 je strašák jménem IMS. A motor na Boxstera není úplně levný. Primárně jsem šel tedy po Z4 – zejména s M54B25 a M54B30.

Zhruba dva týdny před prodejem Miniho, jsem v Německu objevil kounfiguraci podle mého gusta.
Černá Cosmosschwarz Z4 3,0 od soukromníka, navíc se sportsize. Cenovka byla 9000 tisíc euro, což mi přišlo slušné. Měla najeto cca 170 tisíc. Prostě idální kousek… Co se ale nestalo, když jsem měl peníze za Mini v ruce? Byla pryč. No nic hledal jsem dál, kousek se Sportitzemi jsem nenacházel ani přes 10 tis euro. Týden na to se objevil další kus. V inzerátu bylo psané 'top zustand' – znáte to. Najeto 160tis, cena 9500 euro Po telefonu zněl prodejce solidně. I když v inzerátu psal festprice, slevil ještě 200 euro. Na fotkách vypadala opravdu krásně. Neměla sice Sportsitze, ale kombinace červeného interieru a černé barvy se mi opravdu líbila. Byl duben, ve 3 ráno jsme se s tátou vydali do pětset kilometrů vzdáleného Dortmundu. Auto bylo domluvené na 8:30 ráno, přijeli jsme s časovým předstihem. Prodejní hala působila solidně, prodejce se zaměřoval zejména na 4x4 Ameriky.. a nejen ty jak jsem se dozvěděl uvnitř. Majitel přijel stylově – ve žlutém značně upraveném a vyvýšeném Wrangleru. Po otevření haly jsem si připadal jak malý kluk v hračkářství. Mini GP, Dodge Viper,
klasické Mini, Bentley Turbo R a mnoho dalšího. Uprostřed toho všeho 'moje' Z4. Chtěl jsem auto vidět denním světle. První problém – vybitá baterie. Prodejce přispěchal s nabíječkou. Po nastartování mi byl jasný hned problém, v motoru něco rachotilo. S autem jsme vyjeli ven. Další zklamání – auto bylo otřískané od kamínku (nárazník, kapota, blatníky – na černé to jde opravu hodně vidět). Interier byl od psa… tedy od chlupů s poškrábanou kůží, i v kufru (což nechápu, protože z4 nemá žádný otvor kterým by mohl dýchat :D ). Po otevření kapoty jsem se pídil po příčině rachtání, byla to Disa klapka- na těchto motorech občas odchází. Diagnostika ukázala také více problémů. Zavřeli jsme kapotu a vydali se na testovací jízdu.Na ní jsem po výjezdu ze města nemohl udržet rohlík od ucha k uchu. Motor fungoval krásně, stejně tak podvozek. Po příjezdu jsem se dal do diskuse o autě s prodejcem. Uvařil nám kávu a sedli jsme si vedele Vipera. Diskuzi jsem začal tím že mě mrzí 'zatajení' celkového stavu. Řekl jsem mu že domluvenou cenu to auto určitě nemá (což byl fakt, za ty peníze bylo na výběr spoustu kousků). Adekvátní cena by byla o dost nižší. S čímž nesouhlasil.

Šli jsme do auta, a já hledal nějaká auta v okolí. Jedniné co bylo blízko byl nejlevnější třílitr v Německu. Viděl jsem ho i v inzerci, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Měl najeto 238tisíc, byl stříbrný, a na fotkách to nevypadalo jako kdovíjaká hitparáda – ale měl jednu věc, kterou jsem chtěl – Sportsitze. Při telefonování jsme sedeli v autě, a prodejce černého přispěchal s další nabídkou, byla nižší nicméně pořád neadekvátní. Poděkoval jsem, ale vysvětlil jsem mu že hledám kousek v lepším stavu. Zavolal jsem tedy na ten nejlevnější kousek, ptal jsem se víceméně pouze jestli je auto motorově v pořádku, a jestli je skládací střecha fukční. Řekl
že ano. Vydali jsme se 100 kilometrů na severovýchod. Bazar vypadal slušně a profesionálně… tedy až na pár turků (byli to libanonci). U kanceláře. V kanceláři jsem řekl že jsem volal na Z4, majitelovo syn přispěchal s klíči a auto nám ukázal. Při bližším 'ohledání' vypadalo auto velmi slušně na jeho nájezd. Lak nebyl osekaný od kamínků jako předchozí Ztko, pouze nárazník a to lehce. Až na přední blatník, byl všude původní lak. Celkově bylo ve slušném stavu. Testovací jízda odhalila dvě chyby. Předek při 150 trochu plaval – cože jsem přisuzoval ramenům nebo jejich uložení. Co bylo horší, že při 150 se 'vycvakla' kapota né úplně ale tak jako když zatáhnete za páčku na oteveření. Ihned jsem zpomalil. Přijeli jsme zpět do bazaru. Upozornil jsem na to prodejce, řekl jsem že až tuhle nepříjemnost a 'plavání' je auto v pořádku. Značky bylo možné udělat až odpoledne, tak jsme si řekli že zajedeme na oběd a přijedeme do hodiny. Auto bylo za 7 tisíc, dohodli jsme se na 6800 – obě strany byly spokojené.

Asi tušíte co se dělo dál. Sundal jsem střechu a vyrazil jsem na 600 kilometrů dlouhou cestu domů. Bylo příjemných 20 stupňů. První problém nastal po pár kilometrech. Zase ta kapota, zámek opět povolil. Zkusil jsem ho zaklapnout pořádně. Naštěstí to vydrželo další 300 kilometrů, a jel jsem raději piánko 120-130, při vyšších rychlostech kapota totiž vyskakovala. Zbytek cesty proběhl bez problému, jen jednou bylo třeba kapotu zaklapnout. Otevřené nebe, západ slunce a mojí oblíbenou hudbu ze slušně hrajícího audiosystému… bylo to jako v pohádce. Tímto kochacím tempem spotřeba palubní počítač ukazoval průměr 7,4 litrů.

Po příjezdu jsem opravil zámek kapoty. stačilo ho pořádně promazat vazelínou několikrát zabouchnout. Kapota od té doby nezlobila, a držela i při 250ti. Ještě ten den jsem objenal přední ramena, příčná táhla s čepy, tyče stabilizátoru a uložení strongflex. Dále pak svíčky, olej a otevřené sání. Vyčistil jsem střechu, která byla plná pylu, kůži taktéž a celé auto navoskoval. Pak už začalo už jen to krásné, 5 měsíců bez střechy za doprovodu
řadového šestiválce. Každý den při západu slunce, při východu, po dešti, ve dne a v noci. Za těch pár měsícu jsem najel 8 tisíc (normálně najedu ani né půlku). Každý den jsem měl důvod někam vyrazit, občas jsem ho ani nepotřeboval :). Koncem sezóny jsem začínal uvažovat o prodeji, jelikož jsem neměl garáž. Auto jsem pěkně nafotil, po týdnu se mi ozval pán. Sešli jsme se, auto si prohlídl. Prý už si projel Hondu S2000, nicméně byl to čtyřicátník takže pro něj byla moc uřvaná a tvrdá. Projeli jsme se, po testovací jízdě jsem mu ukázal faktury od všeho co jsem na autě dělal. Až na přední nárazník od kamínků to bylo auto 'bez investic'. Domluvili jsme se na příští týden. V domluvený termín pro Z4 přijel, auto se přepsalo. Bylo to tu, ten pocit když nedržíte v rukou klíčky a vaše auto odjíždí pryč… hrozný pocit.

Co si z celého příběhu vzít?
Nebojte se 'horších' kousků na webu. I když vážíte dlouhou cestu, je dobré říci na auto ne 
(pokud se vám nezdá a prodejce něco zatajil). Mnohdy to vyjde levněji jak koupit špatný kus. Je také dobré mít v záloze jiná auta. Počet najetých kilometrů je jen číslo. Pěkné auto vždy prodáte.

PS: Jago snad letos :))