Nicméně hezky od začátku. Psalo se léto roku 2016 a na mě už šlo zase jaro. Ne to klasické, nýbrž bazarovo-snílkovské. Lybra sice spolehlivě sloužila, ale abstinenční příznaky, pramenící z nemožnosti měnit a zkoušet nová auta se po roce opět začaly hlásit o slovo. Jenže potřeba chovat se přece jen trošku ekonomicky kvůli blížící se akci jménem svatba, kde bylo očekáváno, že se člověk pořádně vysype z kapes, zatím odsouvala moje přebírání inzerátů pouze do teoretické roviny zpoza monitoru. Zábavné to chvilky i přesto, že hledání potencionálního nástupce nebylo vůbec jednoduché. S mými zřejmě dosti nepochopitelnými choutky se asi není čemu divit.
Uškrcený budget (řekněme kolem nějakých 80t), požadavek na netuctovost, ne-li podivnost, záliba především v Itálii nebo u různě krachujících a na hraně balancujících značek (Saab, Volvo) a do toho potřeba daily dálničních přesunů. K tomu si připočtěte rozmazlenost a komfort z Lybry v téměř vrcholné výbavě Executive, kde si mě zaháčkovaly krom jiného třeba peckové sesle v Poltrona Frau vepři, takže člověk tak nějak podvědomě při prolézání inzerátů začal přehlížet auta možná zajímavá, leč v sociál edišnu. Palčivá otázka “čím nahradit Lybru” už kolegy na klubu nějakou dobu pálí, tudíž se i odsud dala čerpat určitá inspirace. Mile překvapilo, když jsem zde zahlédl i některé sebou nezávisle zvažované modely především od Volva (V70), Saabu (9-5), Roveru (75) nebo Fordguaru (X-Type). Jenže kousky v ucházejícím stavu, výbavě a za rozumnou cenu tak nějak zkrátka po dobu mého pátrání příliš nebyly. Hodně mě ale trápilo, že jsem prakticky hledal to stejné, leč v bleděmodrém. Rozumějte, měnil bych kombík za kombík, nejspíš i opět v naftě. A tak jsem si po nějaké době usmyslel, že změna přijde, až když Tuleň ke koupi bude. Cože, kdože? Nebojte, pořád zůstáváme u aut. To jen cituji první slova mé drahé polovičky, když jsem jí naznačil, že by se mi v garáži líbila Lancia Thesis. Překvapivě nic nenamítala, akorát prý to auto vypadá jak smutnej tuleň. Pracovní název byl hnedle na světě:)
Že jsem Thesise doposud vůbec nezmínil? Inu, představa vlastnictví tohodle podivína se mi sice líbila a po spokojeném provozování auta stejné značky mi přišla jako logický krok o patro výš, ale zdála se mi dosti nepravděpodobná a spíše jsem tipoval, že zůstane v rovině nesplněných přání, stejně jako kdysi třeba E36 M3. Navíc jsem v určitých věcech trošku pověrčivý a tak jsem si říkal, že bude lepší touhu po tomto autě nikde moc neventilovat, abych případnou úspěšnou koupi nezakřiknul, což se vlastně stejně stalo. První solidně vypadající kousek, který se objevil v půlce léta někde poblíž Ostravy, se ze zprostředkované prohlídky vůbec nejevil špatně. I cena kolem nějakých 80 tisíc zapadala do budgetu, jenže den D, respektive S se nezadržitelně blížil a uvalením peněz na svatební hostinu za kus čtyřkolového plechu bych asi riskoval útěk nevěsty rovnou od oltáře, pokud bych ji k němu vůbec dovlekl. Netrvalo dlouho a ostravský Thesis zmizel z inzerce. Pár dní na to jsem v jeden hezký slunný den utekl z korporátu o něco dřív, abych si užil odpolední vyjížďku na kole a co nevidím! Brada mi padá, když přesně tenhle konkrétní kousek vidím zaparkovaný na sídlišti u nás ve městě. Kupec se totiž jako naschvál rekrutoval z řad našeho desetitisícového zapadákova. Takhle to vypadá, když se Vám osud snaží něco naznačit. Jenže co?! Zda ve smyslu: "Jó, tak na tohle auto se budeš vždycky akorát koukat!“, anebo "Dal jsem ti ho rovnou pod nos, aby ses konečně taky rozhoupal!". Se smutným povzdechem jsem pokračoval v pátrání a během léta ještě obhlídl další dva Tuleňe, z nichž první vypadal moc hezky, jenže stál v bazaru a už na něj byla údajně složená záloha, takže jsem byl připuštěn pouze k prohlídce zvenčí. Ten druhý byl pro změnu chytře nafocený, zbědovaný vrak, přesně jak se na polozmrdy v brněnském Auto Šerý sluší a patří. Zabitý čas.
Skok o dva měsíce dál. Svatba za mnou, svatební cesta a nějaké ty další výlety přede mnou (cestování, coby další vášeň mi totiž věčně ukrajuje z auto-rozpočtů), takže finance pořád relativně skromné, stejně jako výběr na českém trhu, který se tehdy rovnal počtu prstů na jedné truhlářově ruce. A to se bavíme o veškerých motorizacích, přičemž já cílil pouze na naftu a to ještě ideálně v nejslabší, desetiventilové variantě JTD a manuálu. Kůže podmínkou. Na rozdíl od většiny jiných aut, která jsem kdy hledal, byly ceny Thesisů v zahraničí z pro mě nepochopitelných důvodů o řád výš než v česku. K tomu představa trmácení se tisíce kiláků za nejasným výsledkem, případě ukrutným byrokratickým bojem, skýtajícím další a další náklady, zatím nebyla nic pro mě. Přesto jsou střelci, kteří se do toho pustili a uspěli. Já pokračoval v pátrání po našich luzích a hájích a mimo jiné se vydal do města rekordů a kuriozit, na jeden kousek s docela lákavou cenovkou (snad kolem 60t), který splňoval veškeré mé požadavky. Nicméně stačil letmý pohled při otevření garážových vrat a bylo jasné, že tohle byl další marný výlet. Co kus auta, to nějaká kosmetická vada, dobitý interiér, motor pořádně netáhl, všechno při jízdě vibrovalo, v kufru voda… Zkrátka další Thesis k pláči, stejně jako jeho majitel, který se po celou dobu tvářil, že je všechno v nejlepším pořádku. Od této chvíle mi bylo jasné, že za podobně lákavou cenovkou se nemá smysl kamkoliv hnát a musel jsem dát za pravdu názorům na Lancia klubu, že zachovalého Tuleňe nejspíše pod kilo neseženu. Někdy v té době navíc znovu zaúřadoval osud, když mi připomněl onu vrtošivou spolehlivost těchhle aut. Onen ostravský Thesis, koupený k nám do města, začal očividně umírat a v době psaní tohohle blogu už takhle odstavený stojí dobrého půl roku a doslova plní manželky pořekadlo o smutném tuleňi.
Nedal jsem si však říct, v pátrání pokračoval dál a někdy během podzimu se dostal do kontaktu s jedním klubákem, který zvažoval rozprodej svého tuleního dua. Tady už to s celkovým stavem a údržbou vypadalo slibněji, jenže do cesty se postavila další překážka, respektive radost – dozvěděl jsem se totiž, že za nějakou dobu budu fotříkem. A jak teď dál? Jak jen si doma obhájit urputné shánění auta, které se vlastně do rozrůstající rodiny po praktické stránce úplně nehodí a ani se spolehlivostí to možná zase tak slavné nebude, tudíž by se mohlo stát, že za tři čtvrtě roku bude člověk pro změnu řešit, jak se toho zbavit? Spousta bezesných nocí mi aspoň pomohla utřídit si myšlenky, takže ve finále byla všechna proti smetena klišéovitou frází „žiješ jenom jednou“. Navíc mi poslední dobou při bazarovém snění způsobují tik v oku takové ty inzeráty s důvodem prodeje zmiňující ohranou frázi "rozrůstáme se, potřebujeme větší" i v případech, kdy se člověk zbavuje nějaké dodávky a další možností je snad už jen autobus. Aspoň si budu moct v praxi ověřit, jak to skutečně je a zda je možné existovat s prckem v sedanu, nebo si taky možná za svůj hejt nasypu časem popel na hlavu a po vzoru většiny ovčanů poběžím zanedlouho pro eMPéVé.
To sem se, koukám, zase rozepsal. Člověk chce napsat pár vět, jak se k autu dostal a nakonec z toho vznikne filozofický traktát o zásazích osudu. Asi je na čase jít spát. Jak to celé pokračovalo dál a zda koupě dopadla, či ne, se dozvíte zase příště.
