From Hell and back

Nebude to tak zajímavé, jako Espatrip, ale zážitek to konkrétně pro mě byl. :) Nebudeme se pro jednou věnovat technice Citroënů, ale o Citroënech to určitě bude… Modifikovaný název písně od skupiny Sabaton se pak s lehkou ironií hodí.

To si jednoho únorového víkendu 2015 tak přemýšlíte, kam vyrazit letos na dovolenou. Dovolená skrz zájezd, někde za hotelem ležet na lehátku, jak zatoulaná velryba, to mě nikdy nebralo. Jet někam autobusem nebo vlakem? No fuj, mi naskakuje husina. Letět letadlem? Tak to se raději naučím chodit po vodě. Tak nezbývá, než zase autem. :) A teď kam? No jasně, autíčkářská akce bude nejlepší. Ale EuroCitro bylo rok před tím a že bude i letos, to asi ne. Po krátkém pátrání se našla akce zvaná Citromobile, což je burza náhradních dílů na Citroëny s tím, že je to částečně i Citroën sraz. Po pár konzultacích s kamarády Citroëňáky bylo rozhodnuto. Koná se vždy první květnový víkend nedaleko Amsterdamu. Ale koho s sebou? Co třeba sestra a kamarád, který je pro každou špatnost? Navíc ode mě v minulosti koupil Xantii a k Citroënům měl relativně blízko. Ale jelikož je burza jen na sobotu a neděli, má to cenu letět tisíc kilometrů tam a tisíc zpátky a dva dny cesty celkem na tři dny čistého času na místě? Ne, protáhneme to do Schönenburgu na Maginotovu linii přes Belgii a Lucembursko, pak si to střihneme na jih do Salzburgu na Orlí Hnízdo a pak přes Linz domů.

Oči byly velké, ale naskytl se jiný problém a to konkrétně s místem. Do XMka se ve třech na týden nenaskládáme (do toho jedna holka, samí chlapi by se ještě vešli :D) a jestli chci kupovat i nějaké díly na veteránka, tak to jsme v pr…Otec mi nabízel VW T4, ale při pomyšlení, že na Citroën sraz přijedu VWčkem, to mi běhal mráz po zádech. Navíc ta cesta v trestné lavici… Neberte to špatně, Transporter T4 je velmi povedené auto, ale ani Multivan v nejvyšší výbavě prostě neschová, že to je pracant a tak se na pohodlí tak úplně nehledělo. A tak jsem se rozhodl pro rakev. Na XM jsem měl doma nevyužité příčníky, tak by stačila jen ta rakev. Když jsem zjistil, že půjčení rakve na týden by stálo jako koupit starší rakev, k tomu ještě "zabité" peníze za zálohu a to by mi ta rakev nepatřila, honem jsem to zavrhl. Po nějaké době se přišlo na starší, ale pěknou rakev a dokonce i v sousedním městečku, takže se nemuselo pro ni cestovat daleko.

Mezi tím jsme s kamarádem študýrovali cestu do Amsterdamu, jestli to vzít horem či spodem a nějaké zajímavosti po cestě. Celá trasa měla měřit 2540 km. Byl i plán se po Citromobile podívat i do Normandie (ach jo, ta úchylka na druhou světovou…), to se ale zavrhlo kvůli časové náročnosti, pokud bychom to brali po bočních cestách nebo nákladnosti kvůli vysokým dálničním poplatkům ve Francii. Holt musí stačit Schönenburg. Jelikož se burza plánovala na 2. a 3. května, v plánu bylo vyrazit večer 30. dubna, mít nějakou dobu na aklimatizaci a někam se podívat.

Týden před odjezdem jsem si vzal auto na dílnu, abych ho kompletně zkontroloval a neponechal nic náhodě. Udělal se olejový a filtrový servis (pomalu se blížil interval) a zjistilo se, že brzdy jsou skoro na pokraji životnosti, tedy se vyměnily. Přece jen, když bude komplet naložené auto, tak jsem chtěl, aby to řádně brzdilo. :) Není to sice správně punkový, ale než viset s autem 700 kilometrů od baráku kvůli závadě… Jelikož vozím s sebou nářadí, výraznější problém by to nebyl a hromadu věcí bych si na silnici opravil alespoň na dojezd, ale proč to riskovat? 

Nadešel Den D, čtvrtek 30. dubna. XM praskalo ve švech a tak se přesně v 18.00 vyrazilo na cestu. Zkoušel jsem přes den trochu zaspat, ale nebylo to úplně to pravé ořechové. Přes Benešov a Prahu směr D8 a Drážďany. Na německé hranice jsme dorazili okolo deváté večerní. Přes obchvat Lipska jsme dojeli až ke Kolínu nad Rýnem. Celkem mě děsila ta hradba blikajících červených světel na obzoru, což, jak jsme zjistili, jsou větrné elektrárny. Bylo to ale děsuplné. U Kolína na mě okolo třetí celkem přišlo spaní, využili jsme tedy odpočívadla a na dvě hodinky se prospali. Tedy spolujezdci spali i tak, ale já si odpočinul též. Sestra nerada řídí v noci a kamarád není extra vyježděný, tak jsem mu to nechtěl půjčovat bez dozoru. Cestovali jsme pomalu, na tempomatu bylo nastavených 110 km/h, především tedy kvůli spotřebě a rakvi. Na Nizozemských hranicích jsme se objevili okolo 9 ráno. Hned nás ale uvítalo překvapení, nějak moc se to tak štosovalo. Do kempu v Haarlemu jsme dorazili kolem oběda. Trochu problém nastal, když jsme se snažili se špatně anglicky mluvícím "domácím" domluvit, že jsme měli rezervaci a on stále dokola tvrdil, že má plno. To se ale povedlo, rukama, nohama, všechno jde. :)

Po postavení stanu jsme se trochu prochrupli, ještě mě tam tedy při stavění stanu zastavil pán s Xsarou Picasso, že mám nádherné XM a že má podobné doma. Zajímavé ale bylo, že neznal motorizaci, že to měl prý jako uloženku. Navečer už nás ale chytaly roupy. Původně jsme chtěli do Amsterdamu dojet druhý den po burze autem, ale to jsem si řekl, že bych také mohl pít. Jelikož asi kilometr od kempu byla dráha železnice, tak zkusíme místní hromadnou dopravu. Když jsme tam došli, trochu jsme propadli panice. Jejich automaty berou pouze mince nebo jejich obdobu OpenCard. My se před tím snažili mincí zbavit na čerpačkách. Přece jen jsme to ale dali dohromady. V Amsterdamu jsme si pak prošli všechny možné atrakce, které poskytuje. Červenou uličku, nápis I love Amsterdam i československou hospodu, na kterou jsme narazili náhodou. Akorát coffee shop jsme vynechali, neboť všude bylo plno. Posledním vlakem jsme se pak vydali zpět.

Druhý den ráno jsme si pobalili saky paky a vyrazili autem na Citromobile. Hned na vjezdu separovali Citroëny a ostatní auta. Ještě než jsme zaparkovali jsem měl oči na vrch hlavy. Tolik Citroënů C6 a Traction Avant na jednom místě jsem neviděl za celý život. Při procházení se samozřejmě našly i takové poklady jako GS Birotor, M35 Prototype, 2CV Sahara, XM Multimedia a jiné skvosty. Na burze jsem pak začal šmejdit nějaké díly na své GSko. Plus ještě kamarád, který pořádá GS srazy chtěl koupit některé díly, které jsou u nás skoro nesehnatelné. Odpoledne po sobotní burze jsem zjistil, že můj rozpočet na díly už byl vyčerpán. Dost mě to štvalo, nekoupil jsem vše, co jsem chtěl, ale zas na druhou stranu, hromadu věcí jsem tam ani nenašel, na GS tam toho moc nebylo. Navečer jsme se opět vydali do Amsterdamu. První den byl rozkoukávací, druhý jsme si celkem užili. Ale také sobotně večerní Amsterdam byl podstatně nabouchanější. Zpáteční cesta vlakem se trochu zašmodrchala, když jsme si neuvědomili, že Haarlem má dvě vlakové zastávky a nasedli do vlaku, který pokračoval až na tu druhou. Prošli jsme si tedy asi 6 kilometrů večerním Haarlemem.

Jenže do toho se stala neočekávaná situace. Začal mě v sobotu bolet zub. Zatím lehce, ale v neděli se to začalo mírně zhoršovat. V neděli jsme si dali odpočinkový od víru velkoměsta a zajeli se podívat k moři, které bylo nedaleko. V pondělí ráno jsme pak chtěli vyrazit směr Belgie do Bruselu přes Rotterdam. Docela nás překvapilo, jak moc tam jsou i na dálnicích zácpy. To nás tedy provázelo velmi často, když jsme přejeli Nizozemské i Belgické hranice. Ovšem v pondělí ráno už byla bolest zubu celkem velká. Sestra to odřídila alespoň do Bruselu, kde jsme se podívali na Atomium, sehnali místní druh Brufenu a bohužel přes Norimberk vyrazili odpoledne do Čech. Sestra to odřídila, kamarád dělal mitfáru a já chrápal na zadních sedačkách a jedl Brufen jak lentilky. Cesta celkem ubíhala, akorát u Frankfurtu nad Mohanem byla na dálnici nejspíš bouračka a protáhli celou dopravu přes místní obec na další nájezd. Na české hranice jsme dorazili po jedné hodině v noci a do Tábora pak kolem třetí hodiny ranní. 

Na jednu stranu je škoda, že se nepovedl roadtrip v celém rozsahu, na stranu druhou to ale mělo výhodu v tom, že ze zbylých peněz jsem si 14 dní na to pořídil XM V6, takže alespoň nějaká "malá" satisfakce. :) Nebylo to špatné, v budoucnu plánujeme něco podobného. Buď opět na Citromobile nebo v roce 2019, kdy nejspíš bude pořádán nějaký větší celosvětový sraz ku výročí 100 let od založení automobilky Citroën. Docela se těšíme…