Dvanáctihodinový závod Babett, fáze 1.- příprava

Počtěte si, jak se dá postavit jednostopý stroj na závodění s minimem finančních prostředků, základním vybavením, trochou zkušeností a taky toho štěstí. Bude se závodit na Babettách a bude to sranda, slibuju.

Myšlenka postavit se na start dvanáctihodinového závodu Babett se k nám dostávala velmi pomalu. Tak pomalu, jak jen jsme stíhali restaurovat ty naše vykopávky na denní ježdění, a kdy se nám stejným tempem hromadily náhradní díly až do momentu, kdy jsme usoudili, že bychom z nich dokázali složit jednu další dvěstědesítku.

A tak jsme jednoho březnového dne jeli pro rám a začali jí říkat Bestie.

Cílem našeho snažení bylo odjet jeden ročník dvanáctihodinového vytrvalostního závodu a pak se uvidí. Závodění v Pánově má několikaletou tradici. Pravidly se organizátoři inspirovali u Moped Cupu, což velmi pokrokově nastavovalo jasné a rovné podmínky pro všechny. My se rozhodli soutěžit v kategorii Speciál a být svázaní pravidly daleko méně než ostatní v originálních kategoriích.
V podstatě jsme museli dodržet pouze několik původních konstrukčních prvků. Objem motoru 50 ccm musel být zachován, stejně tak použití originálních karterů a originálního převodu, průměr kol 16 palců, válec musel být chlazen vzduchem, palivo pouze natural.

Příprava směsi, konstrukce výfuku, odpružení, brzdy, výztuhy rámu, přídavné chlazení, to vše bylo ponecháno napospas kreativitě a ambicím každého z týmů.

Obecný postup naší práce se od začátku nesl v duchu, že Bestie má být funkční, nikoli hezká. Při vší té nehezkosti nemůže ani cítit bolest, takže k ní nemusíme chovat přehnanou péči. Život nebude mít, pravda, dlouhý ani lehký.

Kdo by byl lačný podpultových rad a zkušeností, toho zklamu. Pouze jsme nasáli z internetu osvědčené úpravy, které už někdo před námi zkoušel.

Že jsme ji skládali úplně od píky, je vidět na fotkách. Jakmile jsme měli nová ložiska v kolech, kola na rámu a rám na zemi, montování se stalo hned o něco zábavnějším. Štěstím se nám dostala do rukou hromada dalších náhradních dílů z pozůstalosti, tak jsme si mohli vybírat z čeho funkčnějšího (a ošklivějšího) dáme do kopy motor. Po jeho sestavení, namontování na rám a otestování funkčnosti jsme se pustili do úpravy válce podle tzv. Maďarské úpravy. Maďarské proto, že po internetu koluje naskenovaná jistá stránka s výkresem válce obklopeným maďarským textem. Maďarsky umět nemusíte, abyste úpravu provedli. Vylisovat vložku válce naopak umět musíte, protože úprava spočívá v rozšíření sacího a výfukového kanálu a to se bez vylisování dělá těžko. Úprava má za následek změnu časování, rychlejší proplach válce během cyklu a posun volnoběžných a maximálních otáček někam do jiné galaxie (teoreticky).

Po úpravě nalisujeme (správně orientovanou) vložku zpět, pošleme k Padalíkovi na výbrus a čekáme, co z toho vlastně bude. S touto úpravou můžeme vyhodit originální karburátor a výfuk do koše a hledat náhradu, která nám všechno to rodeo ukrmí a neudusí.

Než se nám vrátil válec po výbrusu, krátili jsme si čas prolézáním šrotišť a sběrných dvorů a hledáním těch adekvátních náhrad. Mohla by se náhodou někde válet taková postarší motorová postřiková konev a na ní namontovaný takový ne úplně marný karburátor Dellorto SHA15 (pozn. k tomu minimu finančních prostředků, mrk mrk). Modří už vědí. Označení 15 je průměr difuzoru v milimetrech, oproti originálu s průměrem 12 mm se zvětšil průřez o nějakých pětapadesát procent a to slibuje slušnou krmi pro válec. Nicméně s originálním kolenem jsme pořád na bodu nula a tady není jiné rady, než se plácnout přes kapsu a objednat zakázkové koleno sání od Piokit a tím si odškrtnout jednu ze tří nejdražších položek na seznamu.

Stavba Bestie už nějaký ten pátek probíhala a v práci už si z nás dělalo srandu celé půlpatro konstruktérů (druhá půlka neví, jak funguje dvoudobý motor, tak jen tiše závidí). Jednou se objevil Franta z druhé haly se zkušeností k dobru, že on má taky Babettu a ta jeho mu tak strašně řvala, až musel vyměnit výfuk. Tím zdrojem hluku nebyl jiný výfuk než úpravci Babett velmi žádaný Hikone bez tlumicí vložky. Za litr slibovice už se milý Hikone hřál opřený o topení v té správné dílně a čekal, až na něj přijde řada.

Upravený válec už je po výbrusu zpět v dílně a nám to nedá, abychom ho ještě nezajetý alespoň na chvilku neotestovali bez zátěže na stojanu se vší tou parádou dílů, co jsme stihli posbírat. Po chvilce přemlouvání se startováním jsme byli odměnění něčím neuvěřitelným. Vypadá to jako Babetta, ale točí jako kroska! WTF? Co jsme to jako stvořili?

Mlha v dílně byla tak hustá, že by se dala krájet, stejně jako naše euforie. V tento moment jsme věděli, že základ tam je, a že MÁ koule. Vavříny nás jistě neminou! Ale nohama zpátky na zem, zbývá nám doladit ještě zbytek soustavy.

Co se snadno řekne, hůř se dělá. Válec po výbrusu potřebuje zajet v mírném (rozuměj non-bestiálním) režimu. Montujeme zpátky originální karburátor a výfuk (kam že jsme je to vyhodili?), do nádrže lijeme neGretovské množství oleje a spolu s povinnými prvky výbavy jako jsou světla a zrcátko vyrážíme na vedlejší cesty testovat vlastní vůli netahat moc za plyn.

Babetta disponuje technologií odstředivých spojek. Model 210 má odstředivé spojky tři. Tři sady. Jednu pro startování, další pro rozjezd a první rychlostní stupeň, poslední pro druhý rychlostní stupeň. Vše řazené automaticky – odstředivou silou. Úplný popis jejich funkcí by vydal na nejednu bakalářskou práci, tím vás teď nechci zatěžovat. Náš problém začal v momentě, kdy volnoběžné otáčky naší zajeté Bestie se všemi nabastlenými tuningovými proprietami daleko převyšovaly otáčky původní, na které byly konstruovány rozběhové pružiny. V praxi se tato skutečnost projevuje vskutku vtipně: když při volnoběžných otáčkách na stojanu zabrzdíte roztočené zadní kolo, chcípnete motor.

Naštěstí má komunita úpravců mopedů neuvěřitelně početnou základnu a naše Bestie dostává nový prvek výbavy a to tužší pružiny rozběhových spojek, krásně lakované do bíla. Rozjezdy se tím stávají také vcelku zajímavými, až to jednoho nutí přiléhávat na řídítka. Spolu s vysokými maximálními otáčkami velmi brzy zjišťujeme limity brzd a podvozku. Podvozek řešíme transplantací zadních stavitelných olejových tlumičů z mého modrého Šemíka a přední vidlice novějšího typu se silnějšími (celých sedmnáct milimetrů!) kluzáky z Markovy Červené. Z nepěkné zelené Bestie je Bestie ještě nepěknější zeleno červená.

Zbývá se jenom pomodlit. Uběhl skoro rok a půl a víc úprav nestíháme. Je čas balit, do startu zbývá sotva týden.