Cestování po Namibii... bonbónem EcoSportem

Krátce do historie – v 19. století Namibii kolonizovali Němci. Domorodcům byl zabavován dobytek. Kmeny Hererů a Namů se však chtěly Němcům postavit, a tak v roce 1904 proti nim kmeny povstaly. Bohužel to mělo za následek tři roky trvající genocidu. Během povstání zemřelo asi 65 000 z celkového 80 000 Hererů a polovina Namů. Zbývající byli uvězněni v koncentračních táborech (dodnes to není úplně populární téma v DEU), kde museli vykonávat otrocké práce pro Německou říši a velké množství jich zahynulo. Jejich veškerá půda byla císařským dekretem zkonfiskována a rozdělena mezi bílé farmáře.

V roce 1915 obsadila tuto německou kolonii Jihoafrická unie (říkejme tomu dnešní JAR). Bílé obyvatelstvo Jihozápadní Afriky bylo v JAR parlamentu, domorodé obyvatelstvo však jakékoliv právo nemělo. První pokusy o odtržení se objevily až v 50. letech jako odborová hnutí. Po dlouholeté snaze OSN, Západní styčné skupiny a USA, Namibie vyhlásila dne 21. 3. 1990 nezávislost. Do dneška je politicky i ekonomicky provázána s JAR, takže i zde “bílé” farmy nuceně mění majitele (věděli jste, že v JAR bylo na farmách zabito více lidí než padlo vojáků v tzv. bůrských válkách?) a lidé prchají do bezpečnějších zemí (osobně jsem zde žádné nebezpečí nepociťoval, ale ani jsem mu nešel naproti).

Bělošské obyvatelstvo tvoří asi 7 % populace, jde hlavně o potomky Portugalců, Britů, Němců, Francouzů a Nizozemců. 82 % obyvatel jsou křesťané, 75 % je gramotných, průměrný věk je 50 let. Země má nejnižší hustotu zalidnění na světě (2,6 osoby na km2). Služby ve městech jsou na velmi dobré (na africké poměry na špičkové) úrovni, restaurace jsou top (silný vliv JAR), ceny přijatelné i pro nás.

Ubytování seženete online, nebojte se bydlet s místními, je to zážitek, není nic lepšího než se prosit černé mama o nocleh a být přezkoušen z abecedy, zatímco ona čaruje tužkou, jakoby to bylo poprvé. Nicméně pokud se ale vůbec nebojíte, přespání ve stanu se nic nevyrovná. B-teamy mají stany na střeše, naše přízemní Áčko (level odvahy 9/10) pro dva bylo cajk, jen je dobré nepodcenit noční teploty a kvalitní karimatky. To že vás v noci probudí řev nějaké šelmy nebo dupající dikobraz k Africe patří, stejně tak zběsilé nálety hmyzu po soumraku. Kdo asi bydlí v téhle díře?

Mě tohle hmyzí eldorádo nedělá úplně dobře na karmu, takže když s náma chtělo spát asi půl kýble na dlaň velkých můr (kterým svítily fialově oči, true story), začal jsem být apatický a chtěl jít umřít vedle k rodině Jihoafričanů – která seděla vesele kolem dovezeného grilu velikosti kánoe, naboso, bez repelentu a děcka se tvářila, že tuhle sběř jí k snídani. Jak se ukázalo problém byl v červeném víně, protože po přemístění láhve ven se stan vyprázdnil do minuty. Vím, jsem slabčák.

Večerní grilování s Afrikaans nebo koupání pod venkovní more/less open-space sprchou (topíte pod jakýmsi přízemním bojlerem/kotlem a nahřejete si tak vodu), návštěva venkovního private WC jsou zážitky k nezaplacení. Většina kempů je vybavena grilem, pitnou vodou, sprchou a WC (na řetěz, tzn. místo dveří máte řetěz a jste trochu za rohem, chápete… v soukromí), lidi jsou naprosto v pohodě, občas je dobré nespoléhat na možnost nakoupit až na místě (když třeba jako my nemáte ledničku, protože přiletíte sbaleni na 14 dní v batohu) a pak překvapeně koukáte co tam na dně mrazáku zůstalo (nic proti nařezaným kravským lejtkám, ale osobuko na grilu mi moc nejelo). Stejně tak není nutné zkoušet všechny africké výrobky, něco prostě není pro každého. Nám stačila jedna kartuše na plyn, sklopný vařič a drátěný gril, ale Afrikááns mají běžně sbalený celý dům a neváhají jej postavit (Toyoty s nástavbou, vestavbou, markízou, stanem, paravány okolo, grily, lehátka, kajaky… ). Prostě si to umí užít.

Mentálně se připravte na africkou realitu (TIA – This is Africa), protože byrokracie počínající vízem (musíte zaslat plán cesty, mít zabukované ubytování a doložit bonitu na účtu… co kdybyste tam chtěli načeno zůstat, že) vás bude provázet po celý pobyt (úsměvné jsou hlavně tzv. „honesty book“ – při vstupu do areálu/objektu vás leckdy méně gramotný hlídač žádá o nejen/kontatní detaily, bez toho, aniž by je nějak mohl ověřit). Dalším specifikem, pro nás z rozhlehlých českých planin, je velikost téhle země (je 10x větší než ČR).

Opravdu si během plánování uvědomte vzdálenosti, které jsou enormní, většinou po nezpevněných cestách, kde se dá jet buď 20 nebo 80 (v konstantním driftu… neboť pod tuto rychlost se auto nekontrolovatelně rozskáče, takže buď šnekem nebo na srdíčko… a držet půlky u sebe), takže až se budete klepat 20 km rovně po písečné cestě, pak mírně doleva dalších 50 km a pak… ale nebojte, díry a kameny jsou větší než u nás, takže si jich všimnete včas.

Zkrátka si přibalte sluchátka/špunty do uší, oblíbenou hudbu/čtení, respirátory, nafukovací polštáře a stínítka do oken. Do kufru auta se vám bude hodit lepící sada na opravu defektu mimo civilizaci (což bude 90% vaší cesty), jídlo, voda a další nezbytnosti pro přežití v buši.

Letět doporučuji s Němci, ať máte komplexní experience (špás mus sein – takže vás bude bavit hned Herr Pilot, následně povinné pití bladymery s pepřem), přeci jen za 10-11 hod na palubě letadla si užijete všechny nadšené lovce, ex-military, ex-pats a jiné dobrodruhy včt. vás samotných. U nás seděl zjevně příznivec NSDAP, protože jednak tak vypadal, za druhé mu vypadlo pár navštívenek s hodně divným obsahem/fontem a za další na zvolání do_Heil_bronu mu… to už si vymýšlím, byl to určitě hodný strejda, který se byl jen podívat, jak se to dělalo dřív než za WW2.

Na výběr máte cokoliv od VW Polo až po full offroad Land Cruisera. Paradoxně se s tím Polem dá letět po písku nebo šotolině lépe (auto sice vibruje a vydává divné zvuky, pokrývá se postupně vrstvou jemného prachu zvenku i zevnitř, ale funguje) než těžký offroad, který si také patřičně nahne z nádrže. Pravda, do některých míst vás bez 4x4 ani nepustí, ale dá se to řešit volbou sezóny (nejezdit když lze čekat bláto) nebo destinací. My jsme dostali na Hosea Kutako International Airport zánovní Ford EcoSport, což je pidiSUV pro tamní trh s 1,6 atmosférou a 6AT a velkým obvodem pneu (což je pro komfortní překonávání zvlněných písečných cest klíčové).

Samozřejmostí je full pojištění, rozbité sklo nebo defekty vás neminou (stačí jedna Toyota na úzké šotolinové cestě a pochopíte). Auto byla tehdá novinka, ale motor již šetřil životní prostředí – ani náznak proklouznutí prostým postrádáním výkonu. Při pokusu zrychlit z 80 na 120 se ozval tupý řev, převodovka šla o 2-3 stupně dolů a pak stačilo počkat než řeknete Oshiwambo pozpátku (což je místní jazyk) a rychlost rostla a rostla… Ať jen nehaním, stavba kastle má vyšší světlou výšku a dobré nájezdové úhly, takže jsme projeli vše bez ztráty laku či plastu, když pominu jedno čelní okno od kamene.

Spotřeba byla přiměřených 7 a půl, cestovní rychlosti snesitelné a kompaktní rozměry vhodné i do měst. Ve více jak 2-3 lidech si ale cestování v tomto bonbónu moc neumím představit, kufr je malý a část věcí prostě skončí na zadních sedadlech. V Namibii se jezdí vlevo a zajímavostí je, že v křižovatkách je na všech stranách stopka. Přednost má ten, kdo přijede první. Policie nás stavěla jen jednou, kontrolovali manželku, moc se jim líbilo její tehdejší příjmení a se slovy, že tak pojmenuje svoji dceru nás poslal dál do buše. Na cestě zpátky ze severu byl u hlavního města check point s vojáky, netuším o co šlo, ale zcela korektní přístup, minimální zdržení a jeli jsme dál. Oproti JARu nemáte pocit nebezpečí, ale někde se poflakovat večer po městě rozhodně dobrý nápad není. Nevraživost proti bělochům je zde také, moc tomu nepomáhá např. každoroční tryzna v rádiu za vybombardování nějaké vesnice jednotkami JAR, kdy od ráno do večera do vás stanice (mají tu asi tak 2) pere neuvěřitelný hejt proti JAR/bílým, takže ke konci dne se pomalu bojíte nějakého Afrikááns oslovit, aby vás taky nenabombil.

Kam se podívat: projděte si hl. město Windhoek (doporučuji meteority na promenádě, dokud je nerozkradou úplně), hezká architektura, parky, možnosti si nakoupit věci na přežití :-)

Kolmanskop ghost town s o kus dál zapomenutým městem Luderitz (narovinu – není to zase takové terno, ale jestli vás baví jezdit, vede tam asfaltka),

dole v Orange River s okolní Měsíční krajinou si můžete zaplavat poblíž hranic s SA (tohle bylo super, hlavně přejezd přes hory, připadáte si jak na jiné planetě),

obdivovat Devils Playground s cheetach farmou a volně pobíhajícím prasetem bradavičnatým,

po krátkém přejezdu (haha) spát pod hvězdama u Spitzkoppe Rocks, kde žijí podivné bytosti podobné svištům, ale geneticky blízké slonům… no prostě jsou ty skály celé posraté a promočené, ale bude se vám tam líbit… vedle jsou stánky s polodrahokamy, které sbírají místní všude okolo…

zkouknout hieroglyfy Ui-Ais (s bezva hotel resortem, kde bych klidně zůstal několik dní… ale velitel vozu to viděl jinak, znáte to… musíme vidět všechno)

nebo německý hrad Duwisib Castle, což je trochu zjevení, spousta věcí dovezena z Evropy, poučná procházka do historie…

vylézt na duny v Sossusvlei (s Namib-Naukluft National Park hned vedle, kam vás teda nepustí bez té 4x4, ale uvidíte prakticky to samé),

nalaďte si německé vysílání v rádiu ve městě Swakopmundu, kupte koblihu, preclík, zmrzku a užijte si pohodu na promenádě…

užít si smrad tuleňů v Hentiesbaai (tohle je fakt zážitek všech smyslů, poznáte to podle větru už z dálky, na místě je těžko přenositelná zkušenost plná intenzivní moči, pyžmatu a chlupů, kakofonie hýkání a řehtání… a vichr, vlny, maják… vyfotit, otočit a zpět),

a pokud máte výdrž dojeďte až do Etosha National Park (v pár parcích na safari jsem byl, takže mě to tolik nebere, ale je to rozhodně zajímavé a zábavné) a zpátky do Windhoek (jo, také to něco zabere).

Povinnosti: ochutnat biltong (měkké polo-sušené maso, 10x lepší než co koupíte u nás, vybírejte v rozumně vypadajícím krámě), SA wine (za mě top záležitost, chenin blanc, pinotage – make your choice…), zajít do restaurace (výtečné maso a ovoce), vylézt na dunu (romantické duše dají i východ slunce),

šlápnout na pichláky v trávě (pochopíte po první procházce vedle silnice, vaše sandálky budou mít nezvané stopaře po pár metrech),

hledat polodrahokamy u oceánu i ve vnitrozemí (místy jsou dokonce zakázané zóny, tak opatrně)

a skočit si s autem přes horizont (výrazně nedoporučuju bez přechozího “najetí” a rozhledu kde jsou ostatní auta – ty naštěstí vidíte leckdy kilometry daleku kvůli prachu). Nám se povedlo najít těžko uvěřitelnou “U-rampu” vedle řeky (netuším, jestli se tam propadla vozovka a prostě tu díru opravili pruhem asfaltu), ale na délce cca 30 m byl výškový rozdíl odhadem 5m, takže při větším nájedové rychlosti muselo auto skončit na díly… já si jí všimnul naštěstí včas, ale už ve 30ti to celkem houplo nahoru/dolu a mít ten nebohý stroj větší výkon, mohla tam být hezká horská dráha. Tak jsem si to dal jen 2x, protože víc to nemělo cenu trápit :-)