Adrenalin na sněhu: Moje první zkušenost s motoskijoringem – Když se motocykly a lyže potkají

Ahoj všem autíčkářům zde na webu!

Dnes se s vámi chci podělit o svůj letošní zážitek ze sportu, který kombinuje lyžování a motokros. Upřímně ani nevím, kde začít – tenhle adrenalinový zážitek ve mně stále rezonuje, a to už uplynulo několik týdnů, protože akce se konala někdy v polovině ledna.

Pojďme se ale podívat, jak to všechno začalo a jak to probíhalo!

Asi týden před akcí mě oslovil kolega v práci s nabídkou sportovní výzvy, která by se mi jako bývalému skokanovi na lyžích a milovníkovi motorsportu mohla líbit. Ukázal mi v telefonu plakát na Open MČR v motoskijöringu.

Popravdě, i když jsem byl zvyklý létat vzduchem z můstku, trochu ve mně hrklo a moje první reakce byla: „Hele, tyvole, úplně nevím…“ Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem hledal výmluvy, jak se z toho vykroutit. Nemám helmu, nemám lyže… Každou moji pochybnost ale kolega smetl ze stolu slovy: „Všechno zařídím, neboj se.“

Doma jsem se o akci zmínil manželce, která na to s úsměvem reagovala: „Sbal se a jeď, vždyť to může být docela pr*el.“ V tu chvíli mi problesklo hlavou: „Hm, tak dík, že se mě chceš zbavit…“ Ale její nadšení mě nakonec nakoplo a ještě ten večer jsem začal zjišťovat, co to ten motoskijöring vlastně je, jak se jezdí a jaké jsou pravidla.

Malé historické okénko

Motoskijöring, tedy sport, kde jezdec na motorce táhne lyžaře nebo snowboardistu, má v Česku poměrně dlouhou tradici. I když vznikl v Evropě už v 60. letech 20. století, u nás se začal rozvíjet o něco později. Největší popularitu si získal v 80. letech, kdy se stal oblíbeným nejen mezi amatéry, ale i profesionálními závodníky, a to hlavně v horských oblastech. Dnes se v Česku pořádají závody na různých úrovních – od rekreačních po profesionální. Díky adrenalinu a technické náročnosti láká tento sport stále více nadšenců.

Zpátky k mému příběhu

Druhý den v práci (17. ledna) se ptám kolegy: „Hele, a kam vlastně mám přijet? Kde jsou ty Dobřany?“ Jeho odpověď? „Tyvole, tak se přece jen nějakej magor našel! Přijeď ke mně, tam si všechno povíme.“ Slovo dalo slovo, domluvili jsme podrobnosti a bylo to jasné – jedu.

Odpoledne po práci volám domů ženě, ať mi zabalí pár věcí na lyže, že vyrážím do Orlických hor. Přijala to s humorem a začala chystat výbavu. Mezitím volám mámě, jestli mám ještě v garáži lyže a přeskáče. Odpověď? „Lyže a boty ti nechám v předsíni.“ Takže všechno nachystané, loučím se s rodinou, nabírám věci a vyrážím směr Orlické hory.

Po dvou hodinách jízdy dorážím ke kolegovi domů. Následuje registrace, zkoušení motokrosové helmy (protože svoji nemám) a samozřejmě i důležitý briefing u piva. Z něj vyplynulo, že kolega dosud závodil jako lyžař, ale letos si koupil motorku, a proto mě do toho zatáhl – abych mu „odlehčil“. Když jsem se podíval na jeho motohodiny (15 MTH, a to ještě ne na sněhu), sebevědomí mi to zrovna nepřidalo. Ale už nebylo cesty zpět. Před spaním jsem si pustil pár videí na YouTube, abych aspoň teoreticky pochopil, co dělat s lanem.

Den závodu

Ráno v šest vyrážíme do AMK Dobřany. Počasí je krásné, ale mrzne, až praští – asi -7 °C. Po příjezdu nás čeká administrativní přejímka motorky a lana (musí mít 4-6 metrů kvůli bezpečnosti). Pak následuje track walk – a první dojem? „Tyvole, to je sakra zmrzlý!“ Sníh tvrdý jako beton a já na lyžích nestál celý rok. Rychlá porada o tom, jak projet zatáčky, a v tu chvíli mi už srdce buší tak, že mám pocit, že mi vyskočí z hrudníku. V hlavě mi běží myšlenky: „Co když mě někdo sejme? Co když mě někdo přejede?“

Přišel čas tréninkové jízdy. Nazouvám lyže, chytám lano a vyrážíme. Motorka se rozjíždí – a já taky, jen s lehkým cuknutím, protože jsem fakt nečekal, jak ta síla motorky potáhne. Projíždíme první zatáčku a v hlavě mi rezonují rady z depa: „Zkracuj lano v zatáčkách, jeď vnějškem, když motorka jede vnitřkem, a naopak.“ Jenže realita? Motorka padá – led klouže jak blázen. Naštěstí to nebyla moje chyba. Dokončujeme okruh a já se vracím do depa – žiju!

Pak ale přišla první ostrá rozjížďka. Stojíme na startu, já nervózní jak nikdy. Motorka zabírá, já se snažím pracovat s lanem, abych nebyl cuknutý. Po prvním kole se držíme ve středu pole, ale pak přichází osudná zatáčka – a jsme poslední. Smůla, ale nevzdáváme se! Druhá jízda je lepší – nespadli jsme a nebyli jsme poslední. Třetí jízda? Ještě lepší! Do finále jsme se sice nedostali, ale sledovat profíky, jak to dávají, byl skvělý zážitek.

Závěrem bych chtěl jen podotnkout…Motoskijöring je prostě BOŽÍ! Jsem neskutečně rád, že jsem do toho šel. Adrenalin, rychlost, emoce – jako když dítě dostane vysněnou hračku. Pokud si to chce někdo zkusit, rozhodně doporučuji. Ať už jako motorkář, nebo jako lyžař – čeká vás neuvěřitelná jízda plná adrenalinu a skvělé atmosféry. Díky Luky, až se zas něco pojede, jsem tam hned.

Účelem tohoto blogu bylo sdílet můj zážitek a třeba někoho inspirovat. Pokud vás to zaujalo, podívejte se na oficiální stránky MOTOSKIJÖRING (motoskijoring.cz), kde najdete veškeré informace. Vím že tu není uplně všechno, ale prostě je to nepopsatelný zážitek! 

A pro představu – tady je odkaz na reportáž ze Světa motorů: Svět motorů – Svět motorů | Česká televize (ceskatelevize.cz)

A moje tréninkové video, díky kterému jsem aspoň trošku věděl co s tím dělat: Motoskijoring Dobřany 2022 – YouTube – Tady je vidět i traťový layout. :)

Díky, že jste to dočetli až sem – a pamatujte: Dokud nezkusíš, nevíš!