Isedra Imperator 108i

To si tak Mercedes v 70. Letech tvořil experimentální sportovní automobily, z nichž nejslavnější (pokud se to slovo vůbec dá použít) je zřejmě hned ten první – Mercedes C111 s wankelovým motorem. Jenže tím to neskončilo a ideu nízkého sporťáku s racčími křídly tým pod vedením Eberharda Schulze v příštích letech dále rozvíjel koncepty CW211 a CW311. Žel do výroby se žádný z nich nedostal… Nebo snad ano? Schulz ve své soukromé společnosti Isdera se souhlasem Mercedesu nadále pokračoval ve vývoji posledního z nich, až se v roce 1984 představila Isdera Imperator 108i, která byla původní CW311 podobná jako vejce vejci. Zůstaly racčí křídla, zůstala nízká hodnota aerodynamického odporu a zůstal i jedinečný periskop na střeše nahrazující zpětná zrcátka.

O pohon se staraly osmiválce ze Sttutgartu a jelikož Schulz své sklolaminátové kupé stavěl výhradně na zakázku a za 9 let se jeho týmu podařilo vyrobit pouhých 30 Imperatorů, téměř každý kousek měl jiný motor – Schulz zkrátka sáhl vždy po tom, co zrovna u Mercedesu bylo nejlepší. První verze měly 5.0 V8 s 235 nebo 252 koni, většina Isder však v trubkovém rámu skrývá jednotku 5.6 s rovnými 300 koni. Některé z posledních kusů pak mají 24-ventilovou variantu téže jednotky s 390k nebo šestilitr AMG, který skrze pětistupňovou převodovku ZF posílal na kola 420k. Auto Motor und Sport měl Imperatora v předposlední motorizaci dokonce v testu. Stovku zvládl za 5,0s a rozjel se přes 280 km/h, přesto si původem mercedesí koncept nikdy nezískal slávu a v roce 1993 přivedl svou firmu k úpadku.