Chceme zpátky bělobočky!

Zkuste si udělat takový malý průzkum. Sledujte při čtení novinářských recenzí a testů (můžete i u konkurence), co se v nich obvykle píše o kolech a jejich velikosti. A potom se podívejte, jaká kola uvidíte na autech, která potkáváte ve skutečném provozu. Myslím, že se nebudu příliš mýlit, když odhadnu, že drtivá většina testů bude zmiňovat fakt, že na nejmenších nabízených kolech jezdí daný vůz nejlépe a že na většině aut, která potkáte na ulici, uvidíte naopak ta největší kola, na jaká měl dotyčný peníze.

Aby auto bylo hezké, musí mít velká kola a nevyplněné podběhy vypadají prostě divně

Důvody této diskrepance mohou čistě racionálního a technicky založeného člověka poněkud zmást, ale ve skutečnosti na nich samozřejmě není nic záhadného. Velká kola jsou prostě hezčí. Známá designérská poučka tvrdí, že výška podběhu a potažmo i kola by měla odpovídat přibližně polovině výšky celé karoserie. A obrovské plochy podběhů vypadají prázdně a ‚nedokončeně‘, pokud nejsou něčím kvalitně vyplněny – přičemž to něco by neměla být černá a na pozadí tmavého podběhu se ztrácející pneumatika. A protože jsou auta čím dál vyšší a ‚nafouknutější‘, i kola se musí zvětšovat. I supermini už běžně jezdí na sedmnáctkách, na sedany střední třídy si – pokud nechcete vypadat chudě – musíte objednávat devatenáctky a cokoliv většího a prémiovějšího má dvacítky a víc.

Stále samozřejmě existuje několik málo aut, která velká kola mít musí, protože jsou osazena gigantickými brzdami. Ale na typickém dnešním voze zůstává i s nejmenším diskem v nabídce spousta místa kolem kotouče. Takže mezi hlavní ‚výhody‘ velkých disků patří to, že jsou těžší, dražší, hůř se na ně nasazují pneumatiky (které jsou také dražší) a ještě k tomu víc drncají.

Nízkoprofilové pneumatiky tehdy neexistovaly a tak se těm obyčejným daly bílé bočnice

Možná je proto na čase obrátit pozornost k Americe 50. až 70. (v některých případech i 80.) let, případně k dražším evropským vozům let 50. či období před druhou světovou válkou. Už tehdy si designéři uvědomovali, že velká kola, která lépe vyplňují podběhy, dělají auto hezčím. Ale protože nic jako dnešní nízkoprofilové pneumatiky neexistovalo, řešili situaci tak, že kola zvětšili opticky. Prostě a jednoduše udělali část pneumatiky bílou (či v některých případech jinak barevnou), aby vytvořili dojem velkého disku a tenké pneumatiky.

Auto pořád jezdilo na masivní pneumatice s vysokou bočnicí, která zajišťovala dostatek jízdního komfortu, ale kola krásně vyplňovala podběh. Pravda, celý bílý bok se hodil jen pro luxusní auta a vypadal poněkud ‚dědečkovsky‘, ale byly tu také pneumatiky s červenou linkou, které naopak podtrhovaly agresivní vzhled muscle cars.

moderní technologie by mohly ideu “bělobočků” posunout mnohem dál

Tak proč by něco takového nemohlo fungovat na moderních autech? Stejně jako u dalších designových detailů by dnes bylo určitě možné rozvinout myšlenku ‚bělobočků‘ o dost dál. Co třeba pneumatiky s vyměnitelným vzorem na bočnici, který by ladil s pruhy nebo dekorem interiéru? Proužky v barvě karoserie? Vzor navazující na design a barvu disku kola? Určitě existuje spousta možností, jak ‚ozdobit‘ pneumatiku tak, aby mohla její bočnice zůstat vysoká, a přitom opticky vypadat jako velké kolo.

A co vy? Pořídili byste si na auto ‚designové‘ pneumatiky? Dali byste jim přednost před většími disky? A máte nějaký nápad, jak by moderní pojetí takové věci mohlo vypadat? Dejte nám vědět v diskusi!