10 Subaru, která psala historii

Automobily se souhvězdím plejád ve znaku jsou celosvětově poměrně menšinovým zjevem. Na žádném kontinentu nedominují a všude tvoří spíše okrajovou část trhu. Přesto má značka Subaru jednu z nejvěrnějších zákaznických základen napříč celým trhem a jako součást průmyslového gigantu Fuji Heavy Industries (jedné z mála japonských firem, jež přežily druhou světovou válku) se nemusí obávat o svou budoucnost. Vzhledem ke krátké historii automobilové produkce značky a úzkému portfoliu nabízených modelů by se mohlo zdát, že jsme s nejlepší desítkou měli snadnou práci. Ve skutečnosti ale losování stěžejních počinů automobilky proslulé plochými motory, mechanickou odolností a pohonem všech kol nebylo zdaleka tak snadné.

Subaru 360 

Stejně jako většina ostatních japonských automobilek, také Subaru se v prvních letech produkce věnovalo zejména nejmenším přepravníčkům, které by mohly poválečné zbídačené Japonsko klečící na kolenou postavit zpět na nohy. Prvním zásadním modelem historie je tak kei car zvaný 360, jenž se představil v roce 1958 a na trhu vydržel dlouhých 12 let až do roku 1971. Za tuto etapu Subaru vychrlilo zejména na domácí trh 392 tisíc těchto berušek. V roce 1968 to byl také první model, se kterým se vylodilo na americký trh, ale prodeje v zemi uvyklé full-size křižníkům skončily fiaskem. Mimo jiné i z důvodu, že 360 bylo magazínem Consumer Reports označeno jako nejnebezpečnější vozidlo v Americe. Poněkud ‚vykradený Fiat 500‘ byl navíc dle dobových článků docela mizerným vozem, i pokud od bezpečnostních aspektů zcela odhlédneme. O pohon se staral dvoutaktní dvouválec o výkonu 22 koní umístěný na zadní nápravě, který spíše dokázal způsobit posádce parkinsonovu chorobu, než popohnat vozítko směrem vpřed. Kritice musely čelit i jízdní vlastnosti, kdy nezatížené auto se silnými pozitivními odklony zadních kol vykazovalo sklony k nenadálému motání veselých neřiditelných piruet. Přes sporné automobilové kvality se však model 360 zasloužil o obchodní úspěch a také povědomí světa o existenci Subaru.

Subaru 1000

Jednou z nejtypičtějších věcí na Subaru jsou motory s protiběžnými písty. První plochý čtyřválcový boxer se pod kapotou Subaru objevil právě v modelu 1000, ale to není jediný důvod, proč figuruje tohle auto v naší desítce. Krom užití ploché pohonné jednotky byla tisícovka zvláštní ještě pohonem předních kol, jenž nebyl pro polovinu 60. let zrovna typický. Toto řešení dovolilo kabině být větší a vzdušnější než u konkurenční Toyoty Corolly nebo Nissanu Cherry. Nízké těžiště auta přispělo k dobrým a nezáludným jízdním vlastnostem a nad designem karoserie by snad ani přísné oko Evropana nemuselo přivírat víčko. Po katastrofickém scénáři s 360 se Subaru 1000 stalo prvním vlídně přijatým Subaru na zaoceánských trzích a značka tak zaťala první drápek do veledůležitého amerického kontinentu.

Subaru Leone 4WD

Symetrický pohon všech kol patří k Subaru stejně jako Laurel k Hardymu nebo vrak rallyauta k Robertu Kubicovi. Příběh se začal psát již v roce 1970, kdy Subaru obdrželo objednávku na vozidlo s pohonem všech kol od energetické firmy Tohoku Electric Power Company. Ta doposud využívala původní Jeepy Willys, které ovšem byly již zastaralé a jejichž otevřená karoserie nebyla při škaredém počasí zrovna uživatelsky přívětivá. Výsledkem bylo pár prototypů založených na modelu 1000 a následně kusová série osmi kombíků 1300. Ve velkém se však pohon všech kol vydal do světa až v modelu Leone, pradědečkovi dnešní Imprezy, jenž si svou premiéru odbyl před zimními olympijskými hrami 1972 v Sapporu. Leone Wagon 4WD bylo prezentováno jako ideální odolné vozidlo pro nepříznivé povětrnostní podmínky, a pomineme-li velmi drahý Jensen FF, stalo se prvním skutečným osobním autem, jež disponovalo trakcí známou do té doby pouze ze spartánských a nepohodlných off-roadů. Na specifických ‚horských‘ trzích jako Švýcarsko, Rakousko nebo ve státě Colorado začalo Subaru díky Leone slavit skokové růsty prodejů a stalo se velmi oblíbeným. Třetí generace modelu Leone už nabízela pohon všech kol pro všechny karosářské varianty a nasměrovala Subaru ke statusu značky, s níž je stálý pohon všech čtyř kol neodmyslitelně svázán napříč celým portfoliem.

Subaru Brat

Malý pick-up Brat se proslavil nejen sebevražednými sedadly na korbě, která trousila pasažéry po příkopách. Náklaďáček se inspiroval u svalnatých kolegů, jako byl Chevrolet El Camino nebo Ford Ranchero, narozdíl od nich však byl mnohem slabší, levnější, měl o dvě poháněná kola navíc a pro účel nenáročného pracanta byl tím pádem daleko vhodnější. Brat se stal oblíbeným sluhou farmářů a drobných živnostníků pro svou spolehlivost a odolnost a vydržel ve výrobě téměř 10 let. Na přelomu milénií si Subaru na nízký pick-up vzpomnělo a ustřihnutím střechy Outbacku vznikl model Baja. Oblíbenosti Bratu však již nedosáhl.

Subaru SVX

Od prvních dní vyrábělo Subaru veskrze účelná a praktická vozidla. Šedé dělníky všedního dne, kteří sice vynikali pracovitostí a funkčností, avšak machry s nimi majitel příliš dělat nemohl. První krůček mimo tenhle striktně utilitární píseček přišel v roce 1985 s extravagantním kupé XT (na jiných trzích též zvaným Alcyone), ten pravý odvaz přišel ale až s devadesátkami, kdy se představilo SVX. Velké kupé mělo také veskrze futuristické tvary, na rozdíl od XT (které vypadalo jako Ftefan) však bylo skutečně luxusním a na poměry Subaru až rozmařile vybaveným granturismem ztělesňujícím veškeré know how svého výrobce. Byla to výkladní skříň technologií Subaru a designérské geniality Giorgietta Giugiara. Ostře řezané štíhlé linie se zarývaly hluboko do oka obdivovatelova, zatímco střecha jako by si volně plula nad skleněnou kopulí kabiny s nepřiznanými sloupky. Pod kapotou vrněl plochý šestiválec 3.3 litru o výkonu 231 koní, žel spojený výhradně s poněkud letargickým automatem, a o přenos výkonu na silnici se staral elektronicky řízený pohon všech kol s centrálním diferenciálem umožňujícím měnit poměr síly mezi jednotlivé nápravy a samosvorným diferenciálem mezi zadními koly. Bohužel, jakkoli se nám dnes může SVX zdát designově delikátní, ve své době působilo až příliš futuristicky a trh jej nepřijal. Subaru na každém SVX prodělávalo mnoho tisíc a málem si tímto prostopášným modelem přibilo víko k rakvi. Vše se ale v dobré obrátilo, protože s následujícím autem vyhrálo Subaru jackpot…

Subaru Outback

U většiny běžných automobilek se mezi nestěžejnější modely řadí a řadila auta, jejichž základem jsou kompaktní hatchbacky nebo klasické sedany a z nich vzniklé odvozeniny. Ne tak u Subaru. V roce 1995, kdy slovo crossover nikdo neznal a SUV se teprve nadechovala ke gigantické ofenzivě, se představilo Subaru Outback. Nešlo o nic jiného než trochu nakopnuté a vizuálně zdrsněné Legacy Combi druhé generace – spojení kombíku a teréňáku. Touto jednoduchou úpravou ale auto atakovalo dosud skrytý segment trhu a Outback se prakticky okamžitě stal hitem. Lidé oceňovali kombinaci prostorného a praktického kombíku, který se díky 200 milimetrům světlé výšky a již tradičnímu symetrickému AWD dokázal vypořádat s 99,9% terénu, do kterého se běžný uživatel odvážil, a zároveň na běžných silnicích fungoval o několik galaxií lépe než těžkopádné off-roady. Outback prakticky zachránil Subaru krk na severoamerickém trhu a společně s Foresterem se dodnes přetahuje o pozici nejúspěšnějšího modelu značky. Je to Outback, který stál za zrodem všech Allroadů, Volva XC a všemožných paketů jako Scout, Cross atd…   

Subaru Forester Turbo

Z jednoho receptu se Subaru podařilo upéct dvě různé bábovky, a jak už bylo zmíněno v předchozím odstavci, obě zákazníkům tuze chutnají. První dvě generace Foresteru leží někde na pomezí mezi vysokým kombíkem, SUV a pravým off-roadem, přičemž si dokázaly ze všech segmentů vzít to nejlepší. Forester Turbo byl autem, které na jednu stranu v terénu zvládlo podobné kousky jako Suzuki Vitara a které by si pro jeho užitné vlastnosti zamilovali všichni lesníci, hajní a terénní pracovníci průmyslových či energetických společností (kdyby jim přeplňovanou verzi jejich zaměstnavatel koupil místo té atmosférické). Na tu druhou dokázala nenápadná krabice díky silným dvou a pozdějí dvouapůllitrovým turboboxerům akcelerovat mnohem rychleji než překvapení řidiči německých prémiových sedanů a díky nízkému těžišti a propracovanému pohonu všech kol Forester nezastavila ani klikatějící se silnice. Forester Turbo šíří svých schopností čněl nad dobovou konkurencí z přelomu milénia jako bájný jednorožec a to si ještě Japonci pro domácí trh vyráběli verzi STI, která dokázala nejednomu majiteli sporťáku nehezky zkazit život. 

Subaru Impreza WRX STI

Tak už jste se dočkali. Legenda, image maker, rallyová hvězda a nejrychlejší způsob, jak se po zapadlých okreskách dostat z místa A na místo B, v našem výběru samozřejmě nesmí chybět. Je to už více než 20 let, co oddělení Subaru Tecnica International poprvé představilo Imprezu, která dokázala do všedních dní běžných smrtelníků přenést víc než jen malinký kousek rally. Když řeknete Subaru, patrně každý si jako úplně první věc představí modrou šmouhu se zlatými koly, mohutným křídlem, typickou štěrbinou sání intercooleru a podmanivým brumlákem. STI pravidelně figuruje v dětských přáních malých kluků a splněných snech těch velkých. WRX STI urazilo od první lehkonohé generace pořádný kus cesty směrem ke každodennímu použití, avšak nic to nezměnilo na tom, že se pořád jedná o výbušné, analogové, únavné, relativně nepohodlné a nadmíru odolné nářadí, které vám na okreskách dokáže převrátit žaludek a vysát z kůže všechen pigment. Labužníci mohou dlouze přemítat, jestli si za nadpis tohoto odstavce doplní 22B, Type RA, WR1, Prodrive SB230, Cosworth CS400 nebo ještě úplně něco jiného… 

Subaru Legacy 3.0R Spec.B

Rozhodovali jsme se, zda do nadpisu odstavce dát název celé modelové řady a v textu zmínit konkrétní variantu, nebo to udělat naopak. No, sami vidíte, kterou možnost jsme zvolili. V roce 1989 se Subaru vydalo s modelem Legacy do neprobádaných vod na lov Accordů a Bluebirdů. Legacy první generace BC bylo (až na výjimky) prvním Subaru, pod kterým by neproběhla žirafa, ani nepůsobilo jako něco, co musí vydržet jízdu vesničana po polňačce. Poměrně elegantní sedan a prostorné kombi sice přišly na svět v době, kdy na tom Subaru nebylo nejrůžověji, ale že se záměr vydařil, dokazuje fakt, že tu s námi jméno Legacy je už 26 let. Jedno konkrétní Legacy si ale zaslouží vypíchnout. Subaru dělá krásná auta zhruba stejně často, jako Chuck Norris roní slzy, ale čtvrtá generace s dravými ostřížími linkami se náramně povedla. Vrchol modelové řady pak představoval model 3.0R Spec.B, jehož plochý třílitr přerozděloval svých 247 koní skrze tři diferenciály. Spec B přinesla cosi z divokosti a sportovnosti STI do elegantního a pohodlného korábu střední třídy. Tlumiče Bilstein, velké brzdy, zesílené díly podvozku a potentní třílitr se spolu se skvěle naladěným šasi a systémem pohonu postaraly o to, že Legacy 3.0R Spec. B bylo dost možná nejlepším mainstreamovým sportovním sedanem své doby. A stejně jako u jiných modelů si to pravé STI Japonci schovávali jen pro sebe.

Subaru BRZ

Že Subaru se automaticky rovná 4x4, v 21. století všichni považovali za naprostý standard. V roce 2012 ale přišel model, který mezi efektivní čtyřkolky přinesl neefektivní rozpustilost zadohnaných sportovních kupé. Jakkoli Subaru společně s Toyotou žehrají, že trh nepolyká plánovaných 100 tisíc kusů ročně, a zákazníci k tomu přidávají známé vzlyky na nedostatečný výkon, BRZ má zcela určitě zajištěnu budoucnost milovaného klasika. Fanouškovská základna je velká, množství dodávaných performance dílů ještě větší, a to zajistí BRZ nesmrtelnost. Jednoduché a upřímné kupé budeme za pár desetiletí hýčkat jako relikt doby, kdy všichni žehrali na překomplikovanost a zároveň zavrhli přímočarou a řidičskou zadokolku.