Bylo to v roce 1985, kdy Čínská komunistická propaganda poprvé vyrukovala s příběhem, obhajujícím osobní vlastnictví automobilu. Ještě do roku 1992 byl trochu zmatek s registračními značkami, ale jen co se úředníci vypořádali s nahrazením bicyklů automobily, Čína se vydal vstříc světlým zítřkům. Nebo tmavým, pokud jste měli tu smůlu a žili ve smogem zadušeném městě. Největší automobilový trh vyrostl takřka přes noc a Volkswagen u toho nesměl chybět. Vznikla celá řada specifických modelů po vzoru jihoamerického trhu. Obava o domácí kapitál vedla Číňany k uvalení sankcí na dovozové vozy. Pokud jste chtěli začít prodávat auta běžným obyvatelům, museli jste je v jejich domovině i vyrábět a založit joint-venture s některou z místních automobilek. Tak se stávalo, že nejedna domácí automobilka si západní zákony vyložila po svém, a spustila spolupráci hned se dvěma konkurenčními automobilkami. Výsledkem byly bizarní kombinace, automobiloví frankenstainové a ale i úplné unikáty honosící se evropskými jmény. Tak například Santana MPV, která následovala myšlenku Renaultu Espace, byť spíše připomínala litevský RAF. Na výrobu nakonec nedošlo, ale máloco symbolizuje čínský přístup k evropským značkám tak dobře, jako MPV postavené s použitím komponent ze zastaralého VW, které se muselo po hlasitých protestech Wolfsburgu přejmenovat z Volkswagen na ‚Shangai‘.



Opelfahrt
11. 7. 2022, 03:41RAF nebyl litevský, ale lotyšský. Třeba ta dodávka se jmenovala Latvija, což znamená Lotyšsko.