Caterham 420R

Splašené trubky z Británie jsou už nějaké to léto věcí, která si stále drží pozici nejsilnějšího, nejúchylnějšího a nejzábavnějšího motoristického zážitku, který jsem měl tu čest absolvovat. Sice šlo “jen” o Roadsport 175, ale i tak to byla záležitost překonávající s velkým náskokem všechno ostatní, co má čtyři kola, a navíc jsem ze setkání odcházel poražený a odhodlaný si pro příště vyřídit účty. No, dodnes se tak nestalo a při pohledu na bankovní konto to příliš optimisticky nevypadá ani do budoucna. Takže moji první vysněnou volbou pro okruhové dny logicky nemůže být nic jiného než Caterham. Jeho předpoklady jsou ideální. Muší váha, čirý purismus a klasická koncepce snadná na ovládání. I když snadnost ovládání je v případě téhle věci dosti relativní pojem. Výběr té správné verze není příliš složitý a ze tří nabízených “ostrých” prchajících stanů jsem si vybral zlatou prostřední variantu 420R. Tu pohání atmosférický dvoulitr Ford Duratec (pozdravujeme Mondeo), ovšem trochu vyšlechtěný, tudíž disponující symptickými 210 koni a 203 Nm. Písmeno R zase znamená, že dostanete diferenciál s omezenou svorností, tužší podvozek, větší brzdy a mělce prořezané semislicky Avon na malinkaté disky. A taky ty rachitické slupky místo sedadel a poctivý manuál. Abych nezapomněl, posílený Duratec pod kapotou stačí na kilo pod čtyři sekundy. Haleluja. Už chápete, proč nechci 620R? Akorát by mě to potahalo a byl by ze mě balík chodící deprese. Tedy, ne že by to 420R nesvedla taky – jsem si jistý, že sázet tam v tempu kvalty pekelně tuhé převodovky doplněné o kamennou spojku by byla velká výzva, ještě k tomu zatáčet, brzdit a kroutit volantem. Uff. To by byl krásný boj.