Ivan „Rover“ Plachy

Mám 1989 3.6 XJ 40 s cca 160 000km. S automatem. Taky modrá. A v "socce" co je docela raritní - velurové sedačky (moc příjemné), sedačky bez elektrického seřizování, atd. Je to bezproblémové, spolehlivé auto s duší. Jede hezky, sedí krásně, brzdy slabší, ale když je člověk zvyklý tak je to bezpečné. Prostor uvnitř dostatečný (183cm, 95kg). Mám do party k 1969 Land Rover 109 Series 2A, 1983 Land Rover 110 (Defender) a 1996 Range Rover P38. Tahle sestava se hezky doplňuje a každé auto je na svezení úplně jiné. S dobovou konkurenci neporovnávám, je mi to jedno. Němce bych nechtěl a Angličany mám nějak v krvi. Ale dobře vím, že někomu Angláni nesedí, k nim buď člověk dozraje nebo ne. Jak kdo. Mají spoustu různých specifik a překvapení. Ale mně to prostě sedlo... Každému by mělo jeho auto dělat radost a mně Jag i ostatní radost dělají. A všem přeju aby jim jejich auta taky dělala radost, ať je to Němec nebo Ital nebo Švéd i Japonec nakonec .. :-)

opravím sám sebe - vyhlášenou mělo být vyladěnou...

RRC je skvělé auto, měl jsem 1994 Soft Dashe s 300Tdi a 1992 s udělanou a upravenou - vyhlášenou 4.6V8... od auta byla skvělá, ale úplně jiná. Teď mám 1996 P38 s naftou, která mně tam kupodivu vůbec nevadí (když jsem si na ni zvykl). A ten RRC v té P38 pořád nějak je, cítím ho tam. No a když se člověk chce projet tak v 1989 XJ40 a na práci 1967 LR Series 2A 109 sklápěč (dřevěný samozřejmě) a 1983 LR110 HighCap. Anglie totiž není nikdy dost všechny auta jsou poměrně spolehlivá a mají jen různé roztomilé nedokonalosti. Díky za článek o RRC.