Jan „JoshX“ Hrdlička

ano, ano, ano, ganz genau!! Jinak já ´76 :-D Co se týká Tvé káry snů, která se Ti dostala do garáže, co je to? Miata, nebo něco úplně jiného?

Přesně, podepisuju se pod každý Tvý slovo.. jen já bych jako M5 zvolil asi generaci E34 jako pro mne ten správnej kompromis pure oldschool a těch pár modernějších příjemností, navíc se mi líbí i víc zvenčí i zevnitř.. pak asi E28 a v těsném závěsu E39, což je super parádní auto, jen s výhradou na můj vkus už nadlimitního množství elektroniky.. všechno novější mě v nitru míjí a bych bral to jen na kšeft, jako prostředek k pořízení těch starých pecek.. A myslím, že to tady v diskusi snad už i někdo zmínil, že v těch našich zlatých časech byla prémie fakt prémie a skok k mainstreamu byl, alespoň v mých očích, ale i v myslích většiny lidí, obrovský, což dnes už tak moc neplatí a hranice se stírají oběma směry. A asi bych vlastně lhal, že se mi tenkrát líbila jen ta auta, co jsem zmínil výše. Taky jsem se už tehdá rád ohlédl za starými Opely, Peugeoty ale i Octávkami z 60.let.. ale "dream", o kterém jsem tehdy absolutně nedoufal, že "comes true", byly tehdejší báva a mergly. Na našem podkrkonošském venkově jsem v 90. letech třeba starou ameriku nepotkal, tak mě tyto ještě nereálnější vlhké sny naštěstí netrápily... Takže když to sečtu a podtrhnu, asi jsem nenapravitelnej nostalgik nebo prostě klasik, ale jak má auto podélně uloženej motor a zadní náhon, trochu se mi vždy rozbuší srdce a rozšíří zorničky, ať je to, co je to. Protože to má pro mě nejen nějaký zvláštní fluidum, ale v posledních letech si navíc čím dál jasněji uvědomuji, že je to především ohroženej vymírající druh, jehož každej exemplář je v mých očích hodnej ochrany.

To, co tady výše popsal Krab, mě zahřálo u srdce.. dodnes jsem si myslel, že jsem asi jediný podobně postižený exot, pro kterého mají kouzlo i "obyčejné" základní modely našich starých hrdinů, který vnímá kromě charakteristik motorů navíc i duši, srdce, charisma, vůni a já nevím co ještě všechno za nuance, které nechávají chladnými na 99,9% řidičů včetně fanoušků starých aut... Asi to bude i tou generační sounáležitostí, protože i já jsem strávil dětství v 80. a pubertu a adolescenci v 90. letech.. Já konkrétně jsem byl spíše fanouškem parních mašin a z aut se mi vlastně líbily jen aktuální modely od BMW a Mercedesu.. dokonce si pamatuji, jak jsem si tehdy v 90. letech říkal, že auto asi ani do budoucna nechci, protože lásky na první pohled pro mne jsou právě třeba E32, E34, E36, E38 nebo W123 a na ty prostě nikdy mít nebudu.. a ta ostatní auta mi prostě tak moc neříkají... Když jsem pak lehce po roce 2010 otevřel jen pro zajímavost inzerci s E36 a viděl najednou pro mne ty neuvěřitelně příjemné ceny, musel jsem si splnit svůj dětský sen a jednu olítanou E36 s archaickým čtyřválcem si koupil.. Předtím i potom jsem jezdil s ledasčím, ale stará báva mne od první minuty za volantem chytla a nepustila. A svoji roli v tom hrály i ty výše zmíněné neměřitelné veličiny čistě spirituálního charakteru.. Během takřka desítky let se starými bavoráky jsem vystřídal všechno možné z 90. let i novějšího od BMW, ale i z E46 jsem se opět rád vrátil zpátky k E36, protože pro mě to už bylo moc nové a chybělo mi tam to srdce.. a to nemluvím o bangleovských modelech... Pro mě má prostě E36 (E24, E30, E31, E32, E34, E38, E39) mnohem většího ducha a charisma než novější modely vč. E46.. dokonalá kombinace staré dobré školy s tím velmi příjemným až nutným z dob novějších. Nic nepotřebného a obtěžujícího, a to mám v podstatě individuály s plnou palbou výbavy, konkrétně 323i a 328i. Ale moc rád se projedu i se základním 318i mé ženy v automatu, protože i tenhle mnohými "takyfanoušky" opovrhovaný model s šedými nárazníky má pro mě neskutečné kouzlo staré školy... to hlavní tam pro mě je - podélně uložený atmosféricky plněný motor i pohon té správné nápravy... Navíc dosud opovrhované benzinové čtyřválce mají podobnou charakteristiku jako silnější, charismatičtější a ceněnější šestiválce, včetně spolehlivosti, navíc slušnou dávku nenáročnosti, blbuvzdornosti etc., především se to týká motoru M43, který mám opravdu rád.. Jsou to nedefinovatelné nuance, které ne každý vnímá a které se nedají moc vysvětlit tomu, kdo nemá pro tyto věci smysl a srdce.. přesto mě potěší existence každého podobně postiženého jedince, protože i já mám kromě špičkových modelů těchto zmíněných vozů zvláštní slabost i pro ty nejobyčejnější a nejsockovatější verze těchto aut a taky se vždy otočím (ale spíše obhlédnu ze všech stran a podívám se do interiéru) třeba za takovou "obyčejnou", ale pro mne vždy zcela jedinečnou a krásnou E34 520i. Pro potěšení přidávám foto svých čtyřkolových kámošů, na kterých je ještě dost práce, ale při každým usednutí za volant mi vykouzlí úsměv na tváři ;-)