Pavel „ToysForBigBoys“ Prochazka

Ahoj Martine,

jo, těch ikon je pořád hafo… ale taková šílenost jako Cobra? To se dneska už hledá těžko. A jak to bývá – když máš pocit, že jsi už skoro všechno odjezdil a zažil, co sis kdy vysnil, začneš se vracet ke starým zlozvykům.

U mě to má i jméno – byl mi diagnostikován Carsoholismus v nejtvrdší formě. Už v devatenácti se to projevilo naplno. Moje první auto byl Caterham s 1600ccm Supersprintem – a tam jsem tomu definitivně propadl. V tý době jsem měl vedle školy tři práce, makal večery, víkendy, svátky, jenom abych vyměnil Sevena na plakátu za Sevena v garáži. Byl to úplnej restart mozku – žádná klimatizace, žádný rádio, jen hrubý motor, syrový zvuk a asfalt pár centimetrů pod zadkem. A tam někde to se mnou šlo z kopce. Od té doby už jen padám hlouběji… ale s širokým úsměvem na ksichtě a volantem pevně v ruce.

Dnes mám doma jeden takový extrém dotažený k šílenství – Westfield Seight, co má parametry na tunu skoro jak Cobra. Ale na okreskách je to ještě mrštnější, hravější, má nádhernou odezvu. Vedle toho působí Cobra skoro jako Goliáš s atomovkou, co loví myši ve sklepě.

Pokud někdo plánuje valit po Mulsanne Straight 400 km/h bez elektroniky, bez ABS a bez záchranné brzdy, už to není diagnóza Carsoholic. To už je regulérní sebevražedný manifest. Oproti tomu je Seven vlastně rozumná a svěží hračka.

Ale kdo ví… možná zas někdy otevřu automobilovou bibli, narazím na další zapomenutou stránku, a řeknu si: „Ten krám musím mít.“

Život je moc krátkej na nudný auta. A taky na to, abych stihnul odškrtnout úplně všechny sny z dětství – ale sakra, zkusím jich splnit co nejvíc.

A když si myslíš, že "the Sky… nebo Cobra is the limit", tak tě s dovolením vyvedu z omylu.

Minulý týden se totiž prodala ultimátní šílenost, vedle který je Cobra jen dobře nabroušený ořezávátko pro pokročilé. Šlo o Westfield s 7.2litrovým twin-turbo Chevy V8, výkon přes 1000 koní, váha kolem 750 kg… a teď se drž – přepínatelný pohon. Normálně zadokolka, ale když šlo do tuhýho, šlo přepnout na všechna čtyři kola. Prostě raketa, co si sama rozhoduje, kolika gumama tě právě teď zachrání život.

https://www.facebook.com/STAVTECH/posts/if-anyone-happens-to-have-85k-in-their-pocket-theyve-got-the-opportunity-to-buy-/1231496441904194/

Na kterým okruhu tohle pustili a nevyrvalo jim to asfalt i s časomírou, to fakt netuším. Ale vím, že to lámalo rekordy o vteřiny, ne o desetinky. Čistý stroj času, co tě vystřelí z pit lane do jiné dimenze.

Jen tak pro představu – laťka se pořád dá zvedat. Jenže pro mě už ne. Já už si jedu podle jinejch pravidel.

Závodím pro radost, pro pocit v zatáčce, ne pro čísla. A auta tohohle kalibru? Tam už je hrana sakra ostrá – to už je kudla, která řeže oběma směry. A to není můj cíl.

Můj ideální den? Trackday, ideální stopa, pár čistých powerslidů… a pak dorazit domů s dokonale vyvětranou hlavou a uspat moje dvě zlatý ratolesti. To je pro mě victory lap.