Lukáš „Luke“ Ingr

Jako dítěti se mi líbila především švédská auta – Saab 900 Turbo jsem považoval za nejlepší auto na světě. A kterýkoliv kombík od Volva jsem měl hned na druhém místě.

Mým prvním autem pak byla Alfa, kdy kritériem pořízení byla pojízdnost, alespoň dva airbagy a cena – auto za dvě výplaty. Alfa se ovšem ukázala jako neskutečný držák, sloužila mi 12 let, a to pouze se základním servisem (oleje, brzdy, rozvody…). Přitom jsem byl šestý majitel. A jak skvěle jezdila!

Nyní jezdím již třetí Alfou, po dvou ojetinách je to mé první auto skoro od novoty. Jízdně je naprosto skvělá a po prvních čtyřech letech dle očekávání zcela bez závady.

V Alfě jsem se vždy cítil dobře, ale nikdy jsem z ní neměl pocit luxusu. K Alfě jsem nedávno pořídil Mercedes. Už když se díváte na obrázky v katalogu, máte pocit skutečně prémiového auta.

Pak jsem do Mercedesu nastoupil – a nastala srážka s realitou. Uvnitř to smrdí, sedadla jsou z koženky (v Alfě je kvalitní voňavá kůže), ani po půl roce to nevyčuchlo. MB má teď najeto jen málo přes deset tisíc a už mu lupou všechny dveře (ačkoliv zadní skoro nepoužívám), okénko řidiče při stahování neskutečně vrže, dveře spolujezdce už mají ucpané odtoky a při každém dešti se naplní vodou, při zavírání je nutné s dveřmi třísknout (v Alfě stačí lehoulince zaklapnout, i při zkřížení náprav). Interiér v MB vrže, protože se celé auto kroutí (Alfa je příkladně tuhá), palubní počítač MB se občas sekne a je nutné vypnout auto (v Alfě se mi to nikdy nestalo). Tento nový MB je tedy krám a najednou vnímám Alfu jako to skutečně výjimečné a prémiové auto a na každou jízdu se těším, MB používám na přesuny za prací a z Alfy se stala víkendovka. Zmínit musím ještě nepředvídatelně (ne)fungující asistenční systémy v MB a naopak velmi přívětivé a spolehlivé v Alfě.

S německým autem už jsem měl krátkou zkušenost dříve, rok jsem jezdil služebním „bramborákem“. Tu přezdívku si zasloužil, nebyl to sice takový šunt jako MB, ale v interiéru bylo šetření velmi znát.

Moje ponaučení tedy je, že zažité stereotypy o německé preciznosti a italské nekvalitě jsou mimo realitu a příliš generalizující. Klidně se tedy v budoucnu poohlédnu po Američanech, Japoncích, Korejcích. Italské auto mám nyní díky jeho precizní technice a vysoké kvalitě. Po čínském autě netoužím, ale až budou lepší než evropská auta, půjdou předsudky stranou. Jakmile k tomu dojde, z Evropy stejně spousta „místních“ značek zmizí.