Volkswagen Tayron 1.5 eTSI mHEV: Hrdina všedního dne

Trh s rodinnými SUV v našich končinách doslova praská ve švech. Jistě si všímáte, jak často se tato auta objevují na stránkách našeho webu a věřte nám, to si pořád ještě vybíráme pro testy jen některé kusy. Rodinné SUV dnes zkrátka tvoří jakýsi základ, kdo takové auto v nabídce nenabízí aspoň ve třech velikostech, ten jako kdyby nebyl. Konkurence je rozsáhlá a rozhodně se nezdá, že by se vypjatá situace na trhu měla v blízké době uklidnit. 

Naopak, do Evropy míří řada nových značek z Číny, které neskrývají ambice právě zákazníkům z řad rodin nabídnout velkoryse vybavené prostorné vozy za o něco lidovější ceny. Když k tomu připočteme po tisících prodávané korejské modely a oblíbená auta japonských značek, vidíme tu před sebou z obchodního hlediska docela oříšek. 

Do této situace teď přichází Volkswagen se svým modelem Tayron a jako kdyby to už tak neměl dost těžké, čeká tu na něj ještě jedna nepříjemnost – jeho koncernový sourozenec Škoda Kodiaq. Na tohle auto domácí publikum nedá dopustit. Dokáže logo VW některé zákazníky přesto přesvědčit?

Novinka v modelové řadě Volkswagenu nahrazuje model Tiguan Allspace, řadí se tedy mezi modely Tiguan a Touareg. Rozměrově se skutečně tohle auto od domácí Škody Kodiaq liší jen minimálně, ostatně těch podobností je tu mnohem víc včetně celkové siluety. Podobné ale není stejné, zatímco Kodiaq se snaží být majestátní vlajkovou lodí, Tayron přebírá moderní čistý designový jazyk Volkswagenu. Ten vzbuzuje u různých modelů různé reakce. 

Sám nevím, zda se mi dnešní modely VW líbí či si na jejich tvary musím ještě zvyknout, v případě Tayronu ale nový styling autu dokonale sedne. Svalnaté blatníky mu dodávají takový sebevědomý look, auto působí jednoduše bez zbytečných ozdob a cingrlátek, zato s několika detaily, které jeho styl podporují. Třeba ta svítící loga. Jinde bych řekl, že je to snad zbytečná a až trochu pouťová věc, ale tady ne. Jejich provedení je hezké, jemné a vlastně dobře zapadají do světelné linky táhnoucí se jak přes celou příď, tak i záď.

A stejné je to s odstínem laku. Fialová? Nejsem vyhopsaný tuner, abych si vybral takovou barvu na své auto! Jenže tady to k designu Tayronu tak nějak sedne a vlastně ano, pokud bych si tohle auto měl kupovat, budu chtít fialový odstín. Sluší mu. Tayron, snad i proto, že nemusí plnit roli vrcholného modelu, působí sice hodnotně, ale ne přehnaně majestátně, je to vlastně takové celkem milé rodinné auto.

Jednoduchost pokračuje i uvnitř. Volkswagen v kabině oproti předchozímu Tiguanu Allspace trochu uklidil. Pryč jsou téměř všechna tlačítka a ovladače. Řazení se jako u mnoha dalších vozů koncernu VW přesunulo pod volant, ovládání klimatizace potom téměř celé zmizelo za sklem středové obrazovky. Naše domácí Škoda Kodiaq se na tomto místě chlubí svými Smart Dials, multifunkčními otočnými ovladači klimatizace. Volkswagen šel ve svém zjednodušování interiéru dál a pro nastavení teploty tu tak jsou jen malé dotykové plošky pod hlavní obrazovkou. 

A víte co? Ono to funguje vlastně lépe, než ta “kroutítka”. Plošky reagují skvěle, jsou snadno po ruce a i nastavení vyhřívání sedadel, stabilně ukotvené na dolní liště displeje, je k dispozici na jedno kliknutí. Z oněch Smart Dials nám tu tak zbyl jen jediný – ten konfigurovatelný, který nyní tvoří i jakousi ozdobu středového panelu. Zde může i spolujezdec ovládat hlasitost audia, tohle ovládací kolečko ale dokáže měnit i jízdní režimy nebo nálady auta. A ano, čtete správně, Tayron dokáže měnit nálady.

Co si pod tím představit? Vlastně nic složitého, jsou to jakési přednastavené konfigurace palubního systému. Jedním stiskem tak měníte barvu a intenzitu ambientního osvětlení, nastavení audiosystému, masážní funkce sedadel a další věci. Záleží na vás, zda potřebujete trochu rozproudit krev v živách nebo chcete jen uklidňující relax po náročném dni. Je to vlastně nakonec i docela fajn funkce, ač jinak samozřejmě patří mezi úplné zbytečnosti.

Kromě hlavního středového displeje tu máme pochopitelně i druhý displej přímo před řidičem. Tady pro vás asi nenajdu žádné velké překvapení, kdo má nějaké zkušenosti s modely koncernu Volkswagen, ten tu bude hned jako doma. Displej je široce konfigurovatelný. Dokáže zobrazovat skutečně hodně různých informací včetně velké mapy, co ale velmi oceňuji – umí být i krásně jednoduchý a přehledný. Jednoduchý otáčkoměr s číslicí rychloměru uprostřed, víc vlastně nepotřebuji a ostatní mě po většinu času jen rozptyluje. A když budu chtít informací více, prostě si je stiskem tlačítka na volantu vyvolám. Tak to má být.

Celá přístrojová deska je lemována dekorativní dřevěnou lištou, panel před spolujezdcem potom dostal efektní v noci podsvícenou grafiku s nápisem Tayron. Je to hezké, čisté a jednoduché. Středová konzola nese vlastně jen onen jediný kulatý ovladač doplněný dvěma tlačítky, která ovládají ruční brzdu a samotné startování auta. Jinak tu není jic. Rozměrnou odkládací poličku lze odklopit, ukrývá pod sebou totiž dvojici bezdrátových nabíječek na telefon – i to je vizuálně nesmírně čisté řešení. Jen je třeba si zvyknout, že telefon v nabíječce téměř nevidíte. Já si ani po týdnu úplně nezvykl a telefon v autě pravidelně zapomínal. To je ale výtka spíš směrem ke sklerotické nátuře uživatele…

Co ale chci zmínit je fungování oné nabíječky. Funguje totiž perfektně, mobil nabíjí aniž by jej i při delších cestách přehřívala nebo jste jej museli naštelovat přesně na to jediné místečko, kde to se nabíječka spustí – a to stále ještě není v nových autech zvykem. Je to drobnost, ale zmiňuji ji záměrně. Je totiž příkladem fenoménu, který je v případě Tayronu naprosto zásadní. Na začátku jsem zmínil širokou konkurenci, které tohle auto musí čelit. A nemá to vůbec snadné, Volkswagen si za něj účtuje nemalé peníze a zejména asijské značky jsou rozdavačnější, pokud jde o standardní výbavu. Čím tedy může klasické evropské auto zaujmout svého zákazníka? Bude to znít banálně, ale prostě tím, že funguje.

Mám za sebou nespočet testů aut různých výrobců, v nedávné době jsem vyzkoušel hned několik rodinných SUV korejských i čínských značek. A jedním z dojmů, které si odnáším z Tayronu, je právě ono jednoduché konstatování, že tady prostě všechno funguje. Nabíječka nepřehřívá telefon, dotykové plošky nastavení teploty reagují na pokyn ve sto procentech případů, radiomapa pracuje spolehlivě a bez zpoždění, převodovka řadí čistě, LED matrix světla nikoho neoslňují a svítí fantasticky, auto neobtěžuje neustálým frenetickým pípáním kvůli každému nesmyslu, kterými jsou asijské modely přímo posedlé. Tayron prostě funguje. A to vlastně vůbec není malá pochvala.

Kabina VW Tayron je příjemné místo k životu. V testovaném autě jsme si mohli užívat skvělé sedačky Ergo Active. Překvapivě jsou v tomto případě ovládané manuálně, nabízí však skutečný komfort a to včetně masážní funkce. I o cestující ve druhé řadě je tu postaráno, sedadlo zde je pohodlné a především – je tu opravdu spousta místa. Tady není jediný důvod ke stížnostem.

K testu jsme získali sedmimístné provedení Tayronu. Stejně jako v Kodiaqu, i tady je třetí řada sedadel o něco prostornější než u předchůdců, stále se však bavíme o místě určeném spíše dětem. Sedadla třetí řady se vyklápí snadno a i v sedmimístné konfiguraci zde zůstává rozumný zavazadlový prostor. V případě pětimístného uspořádání je potom “kufr” Tayronu téměř bezedný. Příjemným detailem je krycí roletka, která má své místo pod podlahou zavazadelníku. Tohle je u některých sedmimístných SUV stále k vzteku, pokud vyklopíte třetí řadu sedadel, musí roletka pryč, ale kam s ní?

Teď už ale pojďme jezdit. Testovaný Tayron pohání zážehová přeplňovaná patnáctistovka eTSI o výkonu 110 kW spřažená s automatickou převodovkou. Výkon je přenášen výhradně na přední kola. Tohle je v případě Tayronu základní motorizace a touto optikou je třeba k ní i přistupovat. A potom je to vlastně naprosto v pořádku. Jasně, auto není žádný velký silák, ale stačí to. Těch 110 kW i díky mild-hybridní technologii na relativně velké auto stačí, s předjížděním problém není a díky velmi dobrému odhlučnění Tayronu ani tolik nevadí, když převodovka v případě potřeby z motoru doluje maximum.

Jinak ale základní motorizace nepřekvapivě vybízí spíše k poklidnému přesouvání se a tady jí skvěle sekunduje i zbytek auta. Jakmile nasadíte cestovní tempo, je na palubě klid a pohoda. Podvozek je přesně takový, jaký bych od rodinného auta požadoval, tedy plavný a komfortní. A vůbec nevadí, že v testovaném kuse nemáme aktivní tlumiče. Auto má dostatek jistoty i v případě zakroucenějších pasáží, stále tu ale převládá spíše komfort. A nakonec dokáže Tayron překvapit i spotřebou, která se v rámci testu pohybovala okolo osmi litrů – to je na tak velké auto vynikající hodnota.

Verdikt

Takže co jsme to vlastně v rámci redakčního testu zjistili? Má ještě Evropa co nabídnout? A dokáže Tayron na našem domácím trhu odolávat prodejům oblíbeného Kodiaqu? A na obojí lze odpovědět kladně. Volkswagen se vrací k tomu, co kdysi chápal jako svou hlavní konkurenční výhodu. Namísto zbytečného znovuvymýšlení kola si dává záležet na tom, aby věci, které opouští brány jeho továren, prostě fungovaly. A v případě Tayronu se to daří. Na autě jsem během týdne testování nenašel jedinou věc, která by mě něčím vyloženě vytáčela nebo zlobila. 

Odvrácenou stranou mince může být cena. České zastoupení Volkswagenu sice dokázalo vměstnant úplně základní provedení Tyronu pod jeden milion korun, testované provedení Elegance s rozumnými prvky příplatkové výbavy jako chytré LED matrix světlomety (na těch nešetřete, jsou skvělé) či tažné zařízení už ale vychází na bezmála 1,4 milionu a to tu stále máme jen základní motorizaci a pohon předních kol. Konkurence by za tuhle částku možná dokázala sestavit minimálně na papíře lépe vypadající nabídku, pokud ale chcete auto, co skutečně funguje, něco to zkrátka stojí.

Pokud jde o srovnání s Kodiaqem, tady bude záležet spíše na osobních preferencích. Škoda dokáže nabídnout výhodnější konfigurace v případě základních provedení, jakmile ale začnete přidávat na výbavě, ceny se rychle vyrovnají. Mně osobně čistý styl Tayronu nakonec sedl a asi bych se v případě současné generace rozhodl spíše právě pro Tayron, rozdíly jsou však nepatrné. Volkswagen Tayron je především příjemným komforním společníkem a spolehlivým rodinným soumarem v tom nejlepším slova smyslu. A to je pro něj vlastně veskrze pozitivní verdikt.

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1498 ccm, (MHEV)
Výkon: 110 kW (150 k)
Točivý moment: 250 Nm při 1 500 – 3 500 ot/min
Převodovka: sedmistupňové DSG, pohon předních kol
Maximální rychlost: 204 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 9,5 s 
Provozní hmotnost: 1722 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce (WLTP): 7 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,8 l/100 km kombinovaná
Cena (Tayron 1.5 eTSI Elegance): 1 214 900 Kč