TOP 5: Fast Fords

Ford je automobilka, jež dala světu pásovou výrobu, mobilizovala chudé dělnictvo a v neposlední řadě probudila v lidstvu lidovou tvořivost. A to nejen technického, ale i literárního charakteru. Znáte snad značku, na kterou by existovalo více průpovítek? Fordem tam, vlakem zpátky, Fix Or Repair Daily, Full Of Random Defects, Fun Or Racing Daily. Tedy, Ford je jakousi všední rutinou po celém světě a zjevem stereotypním tak, jak jen stereotypní může být. Přesto už nějakou dobu platí za výrobce řidičsky velmi uspokojujících vozů – důkazem budiž, že celá naše slovutná redakce má či měla s Fordy dlouhodobé uživatelské vztahy – a proto si říkám, že na autíčkáři vyloženě chybí trocha subjektivní fordí pí ár, což tímto článkem hodlám napravit.

Vybrat ze všech rychlých modrých oválů 5 nejlepších není nic pro nerozhodnou a nezkušenou imitaci redaktora, proto jsem si dovolil ulehčit práci tím, že tahle TOPka bude obsahovat jen evropskou produkci. A už teď mi je stejně jasné, že na všechny ikony se nedostane, a proto se nebojte dát mi to v diskuzi náležitě sežrat, pokud jsem ve svém výběru pominul právě Vašeho favorita.

Escort RS1600 Mk.I

Označení RS sice dneska nosí kdejaké frikulínské jelito, avšak u Fordu tato dvě písmenka nikdy nepoužili lehkovážně. Do dnešních dní se jimi může pyšnit 21 modelů a v mojí pětce nesmí chybět ten úplně první, guru divize RS a veleúspěšný soutěžák Escort RS1600 Mk.I. Když v roce 1970 zašlapal Hannu Mikkola během rally Londýn – Mexico konkurenci do země, nechal Ford vzniknout nejdříve posílenou verzi běžného Escorta zvanou Mexico a následně i RS1600. Spářením původní 1.6ky Kent s hlavou od Cosworthu vznikl silák s nepřeslechnutelným chrapotem, který produkoval 120k v 6.500 otáčkách, což pro 800kg těžkou krabičku s maskou á la psí kost představovalo více než důstojnou motorizaci. Vylepšen byl samozřejmě i podvozek a posílena celá karoserie, což z RS1600 dělalo mimořádně schopné vozítko jako stvořené pro rally. Bohužel byla ostrá šestnáctistovka dosti choulostivým srdcem a vlastně celé auto vyžadovalo na svou dobu mimořádnou péči a údržbu. RS1600 se vyrobilo pouze 900 kusů a dnes je z něj mimořádně ceněný veterán.

Sierra RS500 Cosworth

Chudák Ford Sierra se v nynější době netěší valné pověsti. Za svou trvanlivost a relativní nadčasovost byla totiž po zásluze odměněna statusem povozu typického pro nejmenovanou nepřizpůsobivou menšinu. Ovšem ne všechny Sierry čeká tento osud, jsou tu stále verze RS Cosworth, které si zuby nehty drží cenu dostatečně vysoko na to, aby nepadly do rukou někoho, kdo by zpečetil jejich osud nehezkým způsobem. No a pak je zde ještě limitovaná série RS500, neboli civilní verze stejnojmenného závodního imperátora, který ve své době ovládl motoristický sport do té míry, že to mnohé pořadatele donutilo změnit pravidla. Sierra RS500 má vlastně jen 3 nevýhody. Za prvé se vyrobilo jen 500 kusů (jak už to tak bývá – minimum nutné k homologaci), za druhé jsou všechny s pravostranným řízením a za třetí jsou nechutně drahé – opečovávané kousky stojí tolik, co nové BMW 1 M. RS500 se od běžné Sierry Cosworth na první pohled příliš nelišila, ale změn bylo víc, než se mohlo zdát. Nárazník dostal nový tvar umožňující lepší chlazení brzd, na kapotě přibyly jinak tvarované žábry a lopata vzadu nebyla tak masivní jako u „běžné“ RS. Zadní náprava dostala přepracované zavěšení s větším odklonem a dvojicí ramen navíc. Motor díky většímu turbu T4, většímu mezichladiči stlačeného vzduchu a přepracovaným svodům produkuje o 20 koní více, tedy 224k. Ono na tom vlastně tolik nezáleží, protože dolovat z jednotky YBD nějaký bonusový výkon lze zcela přirozeně a prakticky v jakýchkoli dávkách. Pokud se na věc podíváme pragmaticky, není RS500 žádnou výhrou – 5x levnější sedan RS Cosworth pojede prakticky stejně. Platí se pouze za exkluzivitu a výjimečnost. Ale vlastnictví legendy, která vyhrála závod BTCC 40x za sebou, přece má něco do sebe! Ve své době byla RS500 nejrychlejší evropský Ford a i dnes disponuje zvráceně přitažlivým vzhledem a velmi přijatelnými výkony. Obrovský turbolag a surovost typická pro sportovní auta 80. let jen podtrhují spojitost s okruhovými a rallyovými speciály.

RS200

Jak by mohlo chybět. UFO s motorem uprostřed, bestie skupiny B, extrovert, jenž se zcela vymykal zaběhlé produkci Fordu a v ostré závodní verzi dlouhodobý držitel Guinessova rekordu v akceleraci 0-100 mil. Civilní RS200 samozřejmě tak rychlé nebylo, to ale nemění nic na tom, že malinké kupé s motorem uprostřed je derivátem vrcholného počinu závodního inženýrství. Stejně jako v případě Sierry RS500 i zde označuje číslovka počet vyrobených kusů, pravda trošku nepřesně, bylo jich nakonec 220. Základem RS200 bylo lehké hliníkové šasi osazené motorem Cosworth BDT, který z objemu 1804 ccm dával výkon 190 kw/ 6.500 – 7.000 ot/min. a řádně masíroval záda pasažérům ve skořepiových sedačkách. Celé zlo putovalo na cestu skrz krátkou převodovku FF a samozřejmě středový diferenciál na všechna čtyři kola. Subtilní kupé bylo zakryto skořápkou ze skelných vláken vyztužených karbonem a také proto hmotnost dosáhla rozumných 1180 kg. Oficiální data u silniční verze hovoří o zdolání stovky za 6 vteřin, praxe ovšem byla poněkud brutálnější, než by číslo mohlo naznačovat, neb těsně před překonáním mety se musela řadit trojka. Nicméně nejeden z těch dvou stovek kusů má tak jako tak výkony vyhnané mnohem blíže 500 koňové rally verzi. Jak RS200 jezdí se asi už nikdy v žádném roadtestu nedozvíme. Kvůli turbolagu, masivnímu nástupu točivého momentu a kraťoučkému rozvoru jsem si však na 120% jistý, že každá RS200 je výstavní bestie trestající i za nechtěné uprdnutí.RIP Henri Toivonen

Mondeo ST220

Takže, máme tu syrového zakladatele rodu, krvelačného youngtimera a podivnou věc s motorem uprostřed, která se Vás bude snažit zabít – je třeba trochu zklidnit. ST220 možná postrádá drama, brutalitu a primární zaměření na co možná nejrychlejší přesun po zakroucených silnicích, to však nutně neznamená, že je to špatně. Pro mě osobně představuje ST220 pravý význam zkratky MPV – tedy víceúčelové vozidlo. Je prostorné, praktické, do kufru se vlezou 3 mrtvoly i s kopopu hlíny na přikrytí, je použitelné pro každý den a zároveň má ST220 tolik sportovního nadání, kolik jen člověk může od předokolkového velkého sedanu chtít. O třílitrovém sametu pod kapotou se šušká, že vznikl rozpůlením dvanáctiválce Aston Martin. Jeho 220 koní sice dnes působí jako nutný standard, ale to je pouze podivnou představou současného chápání sportovně zaměřeného auta, kdy se hledí primárně na výkon v přímce. Škoda, že mu trochu přistřihují křídla předlouhé kvalty. ST220 by se mi velmi líbilo jako budoucí daily driver. Kombinace schopnosti mazat dlouhé vzdálenosti a zároveň laskat řidiče řízením a podvozkem v těch nemnoha zakroucených úsecích pasuje ST220 na velmi zajímavou volbu za nemnoho peněz.

Focus RS Mk.I

Na dlouhých 5 let se po dochodu Escortu Cosworth odmlčela i celá divize RS. Návrat přišel až s Focusem. Ze začátku zaznívaly hromadné breky nad ztrátou pohonu 4x4 a hodnotou cenovky, která se silně vzdalovala kategorii hothatch a směle konkurovala japonské dvojce STI a EVO. První testy ale ukázaly, že velice schopný základ Focusu Mk.I dokázal Ford bezezbytku využít a stvořil divočinu, která se nesla ve znamení hrubého dvoulitru s turbem a samosvoru od Quaife. RS Mk.I se dokázal zakousnout do zatáčky jako snad žádná předokolka před ním a v kombinaci s trénovaným jezdcem se mermomocí snažil dokázat, že cenovka opravdu odpovídá jeho kvalitám a schopnostem. Šťastlivci, kteří okusili obě generace ostrých Focusů svorně prohlašují, že i přes absenci třetiny výkonu působí jednička mnohem nespoutanějším dojmem. S postupujícím časem je čím dál víc jasné, že Focus RS Mk.I nestárne, nýbrž zraje a má náběh stát se v budoucnu stejně ceněným klasikem jako předchůdce Escort. Nemůžu než souhlasit, je to pravděpodobně nejvíc imponující předokolka, s kterou jsem byl zatím v kontaktu.

PS: A teď je to na Vás – máte-li dojem, že jsem zapomněl na Escort Cosworth, Capri RS, Racing Pumu nebo cokoliv jiného, vyjádřete se v diskuzi.