Test Škoda Superb Combi 1.5 TSI: Překvapivě šmrncovní rodinný ideál

Většina Superbů v testovací flotile je logicky osazena dvoulitovými motory. Ať už naftovými, nebo benzínovými. Jsem ale moc rád, že se našel i kousek se základní benzínovou jedna-pětkou. Chtěl jsem vyzkoušet, jestli tenhle agregát, který velmi dobře znám z menší Octavie, kde funguje naprosto příjemně a adekvátně, dokáže se ctí obsloužit i majestátní vlajkovou loď značky. Přece jen, Superb je kus auta a základní motorizace v této třídě často znamenají nutnost dělat kompromisy, které vám auto dává sežrat při každém nájezdu na dálnici.

Než se ale vůbec dostaneme k tomu, jak to celé funguje po mechanické stránce, musím se zastavit u jedné věci, která mě potěšila hned na první pohled. Superb se mi totiž v minulosti vždycky zdál trochu paprdovský. Bylo to takové to seriózní, mírně nudné auto pro střední management, které sice nikoho neurazí, ale málokoho chytne za srdce. Jenže vida – ukázalo se, že stačí při konfiguraci projevit trochu odvahy. Když tenhle obrovský kombík nalakujete do výrazné červené metalízy, dovnitř místo unylé černé kůže zvolíte zajímavá šedočerná sedadla s kontrastním žlutým prošíváním a palubní desku osadíte pěkným, moderně působícím dekorem, najednou má to auto nečekaný šmrnc. Působí svěže, dynamicky a dává zapomenout na auru stárnoucího obchodního zástupce.

Velká výhoda Superbu spočívá v jeho konzervativním přístupu, který v dnešní automobilové době působí jako balzám na duši. V momentě, kdy se všichni ostatní výrobci snaží křečovitě zkoušet „něco nového“ a často to dopadá dost šíleně, je vlajková Škoda příjemně klasická. To v žádném případě neznamená, že by byla zastaralá. Spíše to ukazuje na sebevědomí tvůrců, kteří chápou, že si stačí vzít to dobré z minulosti a stavět na tom dál.

Vezměte si už jen ten tvar – je to prostě kombík. Klasický, čistě a pěkně tvarovaný kombík s vyváženými proporcemi a dlouhou horizontální linií střechy. Není to žádný pseudodynamický „fastback“, jehož padající záď jen zbytečně zmenšuje kufr a ubírá zadním pasažérům místo nad hlavou i rozměr bočních okének. Nemá zoufale překombinovaný předek s třemi a více páry nesmyslně rozesetých světel. Není to crossover a nemá ani obrovský, opticky těžký a neohrabaný ponton.

Už jsem se sice setkal s názorem, že kvůli tomuto tradicionalistickému přístupu působí nový Superb trochu „bez nápadu“, ale upřímně řečeno – ne každý nápad je nutně dobrý. Za mě osobně jsem s tímto čistým designem velmi spokojen. Auto na silnici nepůsobí jako pěst na oko, stárnout bude pomalu a s grácií, a aerodynamika klasického nízkého střihu má navíc blahodárný vliv na spotřebu i akustický komfort.

A když se přesuneme do interiéru, situace je vlastně úplně stejná. Recept na úspěch Superbu byl vždycky jasně daný a v nové generaci se nemění. Je to prostor a k tomu porce moderní výbavy. Obojího tu dostanete vrchovatě. Vepředu na vás čekají fantasticky pohodlné, a navíc i moc hezky zpracované sedačky, které ve vyšších specifikacích disponují dokonce masážní funkcí, jež umí po dlouhém dni v kanceláři nebo dílně příjemně ulevit zádům.

Vzadu je pak, stejně jako u předchozích generací, až skoro zbytečně moc místa na nohy. Z pragmatického pohledu to znamená jednu naprosto zásadní věc: když dozadu do masivních isofixových autosedaček usadíte děti, nehrozí žádná okopaná opěradla předních sedadel, protože na ně jejich nohy prostě a jednoduše nedosáhnou. A na samotný závěr je tu ta pověstná černá díra – obrovský, parádní kufr pravidelných tvarů, do kterého naskládáte kočárky, odrážedla, nákupy i nářadí, aniž byste museli hrát tetris.

Znovu se tak musím ptát: co vlastně od rodinného auta chcete víc? Opravdu si nemusíme všichni hrát na to, že jezdíme každý druhý den s rodinou surfovat někam do neprostupné džungle nebo brodit rozvodněné řeky, kde byste se bez zvednutého SUV a plastových lemů blatníků zaručeně neobešli. Pro 99 procent reálných rodinných scénářů je klasický velký kombík naprosto nedostižný ideál.

Ono totiž to, že je auto klasicky nízké, má ještě jeden naprosto zásadní benefit: umožňuje to inženýrům skvěle naladit podvozek. Tlumiče u nízkého kombíku totiž nemusí křečovitě kompenzovat naklánění vysoké a těžké karoserie, jako je tomu u většiny SUV. Mohou si dovolit být příjemně měkké a poddajné. I na rozbitějších středočeských okreskách dokáže Superb vyžehlit většinu nerovností s plavnou samozřejmostí, a přesto auto neustále působí naprosto jistě, stabilně a předvídatelně. Fyziku prostě neoklamete a těžiště nízko u země je pro jízdní vlastnosti i komfort vždycky obrovské plus.

A než začnete kontrovat tím, že elektromobily to mají také tak, kvůli bateriím v podlaze – ano, do jisté míry souhlasím, ale Superb s jedna-pětkou má v rukávu ještě jeden trumf. Váží totiž jen 1559 kg. Takže podvozek na dlouhém rozvoru tlumí jen velice rozumnou hmotnost.  

A teď k tomu hlavnímu – k motoru. Čtyřválec 1.5 TSI s výkonem 110 kW (150 koní) může pod kapotou téměř pětimetrového korábu působit na papíře jako docela velký kompromis. Jenže od doby, co Škodovka tento agregát spřáhla s mild-hybridní technologií, je realita mnohem pozitivnější. Malý elektromotor poháněný 48V sítí totiž vykrývá přesně ta hluchá místa, než se nadechne turbodmychadlo. Díky tomu je auto nečekaně mrštné.

Při poskakování ve městě, rozjezdech ze semaforů nebo popojíždění v kolonách je projev jedna-pětky naprosto plynulý, kultivovaný a zcela bez výhrad. Elektromotor přidává přesně ten potřebný impuls od nulových otáček. Situace se trochu mění na dálnici. Pokud se stabilně pohybujete předpisovou stotřicítkou, motor o sobě nedává vědět a spotřeba padá do absurdně nízkých hodnot. Pokud ale v této rychlosti potřebujete od motoru nějakou zásadnější akceleraci – třeba při rychlém předjíždění v táhlém stoupání – je nutné nechat převodovku podřadit a motor dost výrazně vytáčet.

Objektivně to vlastně ničemu nevadí, protože odhlučnění kabiny je na špičkové úrovni a vytočený čtyřválec uvnitř posádku nijak neobtěžuje. Ale právě tento moment, kdy cítíte, jak se motor musí trochu snažit, a fakt, že se auto při přidání plynu nenese na té majestátní, nekonečné vlně kroutícího momentu (jak to známe z velkých motorů), je asi jediný pocit, který vám čas od času připomene, že nesedíte ve skutečné prémiovce, ale „jen“ ve Škodovce se základní jedna-pětkou.

 

Paradoxně je ale toto zjištění tou vůbec největší pochvalou, jakou mohl nový Superb dostat. Když jsem auto po týdnu vracel, uvědomil jsem si zásadní věc: kromě toho mírně udychaného pocitu ze základního motoru při dálničních sprintech jsem na celém autě nemohl najít žádné další logické důvody, proč by si měl člověk připlácet statisíce za Volvo, Lexus nebo třeba Audi. Superb zkrátka dospěl do fáze, kdy luxusní segment atakuje nejen prostorem, ale už i celkovým zpracováním, odhlučněním a technologiemi. Zda je to proto, že Škoda šla tak nahoru, nebo konkurence ztrácí, nebo něco mezi tím, to už nechám na uvážení každého z vás. 

 

Verdikt

Superb Combi je promyšlené a dotažené rodinné auto, které si svou cenovku dokáže před kýmkoliv naprosto v klidu obhájit. Nabízí obří vnitřní prostor, skvělý komfort a elegantní design bez moderních výstřelků, které by za pár let působily komicky. A pokud jde o motor? Jedna-pětky se rozhodně nebojte. Díky mild-hybridu je to pro běžný život naprosto akorát výkonný a mimořádně úsporný motor. Smysl postrádá jen v pokud patříte mezi dálniční stíhače, kteří denně najíždí stovky kilometrů, často i nad zákonným limitem. Pro běžný rodinný provoz je ale úplně akorát.

Technické údaje

Motor: Zážehový přeplňovaný čtyřválec + 48V mHEV
Objem motoru: 1498 cm³
Maximální výkon: 110 kW (150 k) při 5000–6000 ot/min
Maximální točivý moment: 250 Nm při 1500–3500 ot/min
Převodovka: Sedmistupňová dvouspojková DSG
Pohon Pohon předních kol
Zrychlení: 0–100 km/h 9,3 s 
Maximální rychlost: 222 km/h
Pohotovostní hmotnost: 1559 kg