Smyslné nesmysly 3: DeLorean DMC-12

Musím se přiznat, že k DeLoreanu DMC-12 mám jistou osobní náklonnost. Ne, nejezdím na srazy klubu fanoušků kultovní trilogie Návrat do budoucnosti, kde si dospělí lidé hrají na Martyho a Dr. Emmetta Browna. Tohle malinké coupé je totiž nejspíše první auto, které můj mozek uchoval v paměti. Mohly mi být tak tři roky, když mi otec vyprávěl, jak má jeho zahraniční známý "toho DeLoreana z filmu." Dodnes mám před očima, jak onen lesknoucí se sporťák stojí na parkovišti nedaleko mého bydliště. Není se čemu divit, že si pamatuji zrovna jej, protože v roce 94, v záplavě Favoritů a Žigulíků, bylo DMC na východní Moravě výjimečnější než plnoletá dívka na večírku Silvia Berlusconiho.

DMC-12 bylo první a jediné auto značky DeLorean, kterou založil John Z. DeLorean na předměstí Belfastu v severním Irsku, kam ho přilákaly nízké daně a mzdové náklady. Chtěl si tak splnit sen o vlastním převratném sportovním autě, kvůli kterému odešel z vedení koncernu GM. Původně mělo být DMC-12 zejména bezpečným vozem s velkými deformačními zónami vpředu, airbagy, samonosnou karoserií z nově vyrobeného plastu ERM a pak někde ke konci seznamu snad i zajímavým sporťákem. To vše se však ukázalo být nevhodné pro velkosériovou výrobu. V té chvíli se na scéně ukázal náš oblíbenec Colin Chapman, který vůz předělal do vyrobitelné podoby. Nelakovaná karoserie nakonec byla z plastu potaženém nerezovou vrstvou a navrhoval ji mistr designu Giorgietto Giugiaro. Samá slavná jména, kde se tedy stal problém?

Proč je to nesmysl?

Od dob sladkého dětství jsem již DeLoreana neviděl, jelikož jeho majitel odjel z postkomunistické šedi zpět na západ. Až minulý rok, v garážích klubu Engine na aukci sportovních vozů, jsem se s DMC-12 opět setkal. A zcela mě dostalo, jak kompaktní ta lednička, tedy ehm, auto, je. Hmotnost vozu 1240 kg je na dnešní poměry příjemně nízká, nezajistila však DeLoreanu akceleraci geparda v říji. Konstruktéři původně uvažovali o Wankelu, ten však byl zavržen pro nízký točivý moment. Dále doufali v třílitrovou V6 od Fordu, ovšem nakonec použili šestiválec 2.8 litru ze společné konstrukční kuchyně Peugeotu, Renaultu a Volva. V Evropské verzi měl dostatečných 170 koní a zrychloval na stovku za 8,8 sekundy. A to má DeLorean trakční výhodu díky motoru za zadní nápravou, i když původně měl být před ní. V Americe však měl kvůli emisním limitům snížený výkon na mrzkých 130 koní, což znamenalo zrychlení na 100 km/h za uspávajících 10,5 sekundy. Ani spotřeba paliva nevyvolávala v lidech euforii – průměrně jezdil DeLorean za 15 l/100km. Už evropská verze působila vzhledem k ceně nového vozu 25000 USD pomalu, nemluvě o dýchavičné zámořské variantě. Pro srovnání, Porsche 911 3.2 Carrera v té době stálo 32000 USD, jenže zrychlovalo na stovku za velmi slušných 5,4 sekundy. Před začátkem výroby byla před veřejností slibována kvalita Mercedesu u všech ručně vyráběných kousků. Jediný pohled na nelícující výklopné dveře sériových exemplářů dával tušit, jak to s onou kvalitou dopadlo. Místo velmi bezpečného a výkonného coupé s uspořádáním 2+2 a perfektním zpracováním v ceně do 10 tisíc USD jsme tedy dostali relativně pomalé, drahé, špatně zpracované auto bez plánovaných vychytávek na záchranu posádky za dvou a půl násobek původně zamýšlené ceny. Připomíná mi to předvolební sliby.

Proč po něm přesto toužit?

Jen se na něj pořádně podívejte. Nevypadá jako nic na světě. Se svou nerezovou karoserií, nahoru výklopnými dveřmi a mnohopaprskovými koly je stále nádherně nadčasově. Uložení motoru vzadu vůbec nezabilo jeho jízdní vlastnosti, ba naopak, DeLorean byl docela pohodlný na delších cestách a rozhodně se v zatáčce neroztočil jak zfetovaný pes hledající svůj ocas, což měla většina aut s uspořádáním "vše vzadu" ve zvyku. S DeLoreanem si však kupujete více než jen auto. Je to legenda filmových pláten, kterou zná téměř každý a mnoho lidí po ní touží, aniž by o autě věděli více (čti: aniž by věděli, že je to vlastně docela křáp).

Nejzajímavější je však vzestup a pád otce vozu, Johna Zacharyho DeLoreana. Poté, co se mu úspěšně povedlo vybudovat za podpory britské vlády továrnu v bouřlivém Irsku a pustil se do sériové výroby DMC-12, se však objevily problémy s odbytem vozů. I přes bohatou výbavu byly jednoduše drahé. Rok a půl po zahájení výroby byla továrna zavřena, za dalšího půl roku vyhlásili bankrot. John Zachary byl později vzat do vazby za údajné obchodování s drogami, zřejmě v marné snaze o záchranu svého snu. I když byl později zproštěn viny, vozy DeLorean se staly navždy minulostí. Tedy to si musel tehdy myslet, jenže není to pravda.

DMC Texas, firma, která odkoupila veškeré díly, které zbyly z původní výroby, se rozhodla produkovat modifikované DeLoreany. Ty mají vylepšenou konstrukci a mnoho nové výbavy, včetně GPS navigace s Bluetooth. Rovněž motory dostaly úpravu na Stage 2 - 197 koní, což znamená, že dýchavičnost původních vozů se odebrala do patřičných míst. Veškeré díly, které byly u originálu shledány jako nedostatečné, byly vyměněny. Cena moderní reinkarnace začíná na 57500 USD. Takto dotažený DeLorean může být neskutečně zajímavým sběratelským kouskem, který však bez úhony či cílené sebedestrukce přežije i každodenní ježdění. Sen již zesnulého Johna Z. DeLoreana zde s námi žije dále.