Sleepers - nenápadní zabijáci 7: Paul Newman

Zarazil vás titulek? Potom bych vám asi měl vysvětlit, co může mít hollywoodská hvězda společného s "nenápadnými zabijáky" na čtyřech kolech. Je toho totiž překvapivě mnoho.

Za prvé, jak možná víte (a možná také ne), Paul Newman byl nejen skvělý herec a majitel továrny na salátové dresinky a omáčky, ale také automobilový závodník. A tím nemyslím, že by se párkrát svezl v závodním autě a pak o tom vyprávěl novinářům. Mluvíme tu o skutečně profesionální kariéře závodníka, kterou podle některých považoval dokonce za důležitější než herectví. O věcech jako bylo druhé místo v Le Mans za volantem Porsche 935 v roce 1979 nebo vítězství ve 24 Hours of Daytona roku 1995, kdy mu bylo 70 let, nebo účast na stejném závodě o deset let později. Ano, počítáte správně. V osmdesáti.

A za druhé, což je pro nás v tuto chvíli zajímavější, Newman stejně jako mnoho dalších hollywoodských hvězd miloval rychlá auta. Ale místo aby shromažďoval okázalé a drahé skvosty se skákajícími kočkami, vzpínajícími se hřebci nebo rozzuřenými býky na kapotě, miloval ze všeho nejvíc auta, která svoji rychlost nedávala najevo. Původně obyčejná a tuctová auta, která se transplantací vhodných orgánů změnila v divoké bestie. Možná už jste slyšeli o osmiválcovém Volvu 960 kombi, jehož dvojče si objednal také slavný moderátor David Letterman. Ale řada Newmanových sleeperů byla mnohem delší.

Prvním z nich byl červený Volkswagen, který Newman koupil v šedesátých letech. Asi jen těžko můžete najít nějaké auto, které by v šedesátých letech působilo méně drsně a "chlapácky" než Brouk. V červené barvě. A navíc kabriolet. Něco takového by se hodilo spíše ke studentce střední školy nebo nepříliš úspěšnému kadeřníkovi, ale ne k hollywoodskému idolu.

Nebýt ovšem toho, že Paul Newman svého Brouka svěřil do péče jistého Jerry Riserta, který místo zadních sedaček vměstnal small-block Ford o objemu 351 kubických palců, k zadní nápravě pětistupňovou převodovku z Fordu GT40 a završil to kompletně novým podvozkem, inspirovaný formulemi Indy Cars.

Druhým Volkswagenem v řadě byl prý Golf GTi s motorem Porsche, ale tato kombinace zní poněkud nepravděpodobně a zatím se nepodařilo dohledat nic konkrétního – dost možná jde o pověst vycházející z výše zmíněného Indy Brouku. Na druhou stranu by to znamenalo, že by Newman nevlastnil žádný sleeper mezi prodejem Brouka v sedmdesátých letech a pořízením kombíku Volvo v roce 1988.

Že se v roce 1988 ještě model 960 nevyráběl? Máte pravdu. Newman totiž vystřídal dva zběsilé kombíky, z nichž první představoval kombinaci snad nejnudnějšího auta té doby s jedním z těch nejzajímavějších. Tehdejší šestiválec Volvo má totiž velmi podobné rozměry jako 3.8 V6 od General Motors. Přesně ta, která v kombinaci s turbodmychadlem poháněla slavný Buick Grand National a ve zběsilé verzi s ještě o něco větším turbem i jeho divočejší verzi GNX. A právě z té pochází motor, implantovaný v Newmanově 745 GLE s pětistupňovým manuálem T-5 a samosvorným diferenciálem.

Po čase však Newman začal toužit po něčem kultivovanějším a zároveň ještě rychlejším. Odpovědí byla poslední generace hranatého Volva se zadním náhonem – 960. A pod kapotu se, stejně jako před desítkami let do "Indy Brouku" nastěhoval small-block Ford. Tentokrát šlo o verzi 5.0 HO z Mustangu, doplněnou o kompresore Kenne-Bell. A pochopitelně pětistupňový manuál, taktéž z Mustangu. Výsledek – 400 koní.

Příští týden se podrobněji vrátíme k prvnímu z Newmanových sleeperů, osmiválcovému Brouku. A možná se nám podaří zjistit, jak to bylo s Golfem.