Udělejme myšlenkový experiment. Představte si, že zajdete do nejbližší hospody a vyptáte se štamgastů u piva, jak by si představovali svoje ideální auto. Byl bych ochoten se vsadit o peníze, že převažující odpovědí bude velký kombík. Samozřejmě v naftě, protože nízká spotřeba je důležitá. A pokud možno ve čtyřkolce a se zvýšeným podvozkem, protože každý jezdí na hory, nebo do lesa. Nebo si prostě jen musí poradit s příšerným stavem našich silnic.
Úplně nejlepší ze všeho by ale bylo, kdyby byl ještě k tomu všemu ve slevě.
snem českého motoristy je obří naftový kombík se čtyřkolkou. A nejlíp ve slevě…
A přesně takovým ideálem mainstreamového českého motoristy by v tuto chvíli mohla být Škoda Superb Outdoor. Máme samozřejmě na mysli druhou generaci, protože třetí, která byla novinářům oficiálně představena tento týden, ještě není na trhu, natož aby existovala jeho „nazvedaná“ verze (ať už se bude jmenovat Outdoor či Scout). Naopak odcházející generaci ještě u dealerů potkáte – a právě teď budou pravděpodobně velmi ochotní se zbývajících exemplářů zbavovat, aby udělali prostor svým modernějším nástupcům.
Proč se ale vůbec „drsnější“ verze Superbu jmenuje Outdoor, když u ostatních modelů používá Škoda označení Scout? Odpovědí je, že zatímco taková Octavia Scout je samostatným modelem s omezenou paletou motorů, zvýšeným podvozkem a standardně montovanou čtyřolkou, Outdoor je pouhý paket. Sestává jen z černých plastových nárazníků, lišt, prahů a dalších detailů. Chcete zvýšený podvozek? Musíte si přiobjednat paket pro špatné cesty. A naopak, není žádný problém objednat si v provedení Outdoor třeba základní naftovou šestnáctistovku s pohonem předních kol a nízkým podvozkem.
My jsme ale testovali „plnotučný“ Outdoor. Dvoulitrové TDI o výkonu 130 koní, pohon všech kol, paket pro špatné cesty (který zahrnuje mírně zvýšený podvozek) a výbavový stupeň Elegance doplněný o bohatý seznam příplatkové výbavy, včetně navigace, panoramatické střechy nebo legie asistentů, včetně takových záležitostí jako je automatické parkování.
Pohled na tabulkové údaje by dokonce ve člověku mohl vyvolávat otázku, jestli existence Superbu nedělá prémiové kombíky zbytečnými. Vždyť můžete mít srovnatelně velké a dokonce podobně vybavené auto za signifikantně nižší sumu.
dominantní charakteristikou minulého Superbu je totiž disproporce mezi prostorem vpředu a vzadu
Skutečnost je ale, jak už to tak bývá, o mnoho složitější. A přijdete na to ještě mnohem dřív, než se vůbec rozjedete. Stačí k tomu první podrobnější průzkum interiéru. Otevřete přední dveře, zadní dveře, usadíte se dovnitř, nastavíte sedačku podle svého vkusu, zkusíte přesednout dozadu… zarazíte se. Přesednete zpátky dopředu, vystoupíte, a začnete se nechápavě drbat na hlavě.
Nejvýraznější a do značné míry dominantní charakteristikou Superbu je totiž disproporce mezi prostorem na předních a zadních sedačkách. Ne snad, že by vpředu nebylo dost místa – je ho tam zcela přiměřeně, byť si nemůžete nevšimnout, že šířka tak docela neodpovídá typickému kombíku střední třídy. Ale necítíte žádný signifikantní rozdíl proti tomu, když sedíte ve třetí generaci Octavie. Naopak prostoru vzadu je až absurdně mnoho. Pokud jste pravidelnými čtenáři Autíčkáře, tak z mých voleb automobilů pro každodenní provoz asi tušíte, že nejsem zrovna odpůrcem „zbytečně velkých“ aut. Ale posezení na zadních sedadlech Superbu nemůže nevyvolávat otázku „Proč?“
Samozřejmě, může nastat situace, kdy potřebují v jednom voze cestovat čtyři dvoumetroví chlapi a tehdy Superb dává perfektní smysl. Při obsazení lidmi běžného vzrůstu však Superb dává jasně najevo, že je určen k tomu, aby ti důležití seděli na zadních sedadlech (tomu odpovídá i ovládání sedačky spolujezdce, dostupné cestujícímu vzadu). Na předních sedadlech si nevyhnutelně připadáte tak trochu jako „panský kočí“ – neustále cítíte, že většina „obytného prostoru“ se nachází až za vámi. Pokud máte rádi, když se auto v zatáčkách „otáčí kolem vás“, není to úplně optimální pocit.
malé děti ze zadních sedaček jednoduše nedokopnou
A hlavně – jaký smysl dává auto, zaměřené na pohodlí cestujících vzadu, které je zároveň oplastovaný pseudoterénní kombík? Když odhlédneme od ředitelů a funkcionářů, kteří se potřebují dopravit na položení základního kamene lanovky a dovézt tam i onen základní kámen, napadlo nás jen jedno zásadní využití. Máte malé děti, které jezdí v sedačkách? Štve vás, že vám kopou do opěradel? Pořiďte si Superba. Nedokopnou.
Jestliže vás ale prostor vzadu netrápí? Dost možná se budete cítit spokojenější v aktuální generaci Octavie. Tedy pokud vaší prioritou není komfortní podvozek. V takovém případě totiž skutečně oceníte dlouhý rozvor a s ním spojenou schopnost vozu pohltit nerovnosti a terénní vlny. Druhá generace Superbu byla i v zahraničních časopisech vychvalována za kvalitu jízdy – viz slavný test britského Autocaru, kde dvojkový Superb zabodoval i v konkurenci Audi A6, BMW řady 7 a Bentley Continental Flying Spur.
Paket pro špatné cesty je ale poněkud dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu přináší schopnost zvládnout opravdu špatný povrch a možnost projet polní cestu bez obav z toho, že na ní necháte kus auta, na stranu druhou je na určitých typech povrchu s mírnými nerovnostmi až příliš měkký – místo drncání se tak dočkáte nepříjemného pohupování a povlávání.
V řeči čísel a racionality tak Superb vlastně dokáže docela dobře nahradit třeba éčkový Mercedes. A pokud jste například majitelem taxikářské společnosti, je možná na čase začít zbývající kusy druhé generace skupovat. Jestliže si ale chcete pořídit velké auto pro „pocit z velkého auta“, pak vás Superb II dost možná zklame. Kombinace posazu těsně u předních kol, úzkého interiéru a přetrvávajícího pocitu, že je většina auta někde za vámi (místo abyste před sebou tušili masivní kapotu) tak vytváří pocit, že sedíte spíše za volantem Octavie II v provedení limuzína.
Verdikt
Minulý Superb byl krok správným směrem, ale nedošlápl až nakonec. Jestli se Škodovce kromě odstranění „jezevčíkovitého“ vzhledu podařilo s další generací dodat i „pocit velkého vozu“, to uvidíme až v důkladném redakčním testu Superbu III. generace, s jehož variantou Combi jsme se nedávno poprvé svezli v Mnichově.
Technické údaje:
Motor: čtyřválec turbodiesel 1 968 cm3
Výkon: 140 koní při 4 200 ot./min
Točivý moment: 320 Nm v 1 750 – 2 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 208 km/h
0-100 km/h: 10,4 s
Průměrná spotřeba (euro): 5,3 l/100 km
Cena: od 921 800,- Kč (2.0 TDI/140k 4x4 s paketem Outdoor a výbavou Elegance)
Hodnocení: 7 /10
Druhý pohled
Dan Novák je spolumajitelem Autíčkáře a za svou řidičskou kariéru už vlastnil víc aut, než kolik mu je let. Proto se na ně nedívá pohledem rýpavého motoristického novináře, ale člověka, který si čas od času nějaké auto koupí, protože se mu zrovna líbí. Rodině a přátelům stále tvrdí, že je to neškodný koníček, který má pod kontrolou.
V porovnání s „obyčejným“ Superbem přidává paket Outdoor notnou dávku atraktivity. I když jste už obyčejných Superbů viděli snad milion, působí auto s „terénním“ paktem najednou jakoby neokoukaně. Pseudokovová „lopata“ vpředu je sice na můj vkus poněkud velká, ale jako celek se mi Outdoor opravdu líbil. Určitě tomu pomohla i bohatá výbava a příplatková bílá barva, ale část bodů je nepochybně nutné připsat „scoutímu“ paketu.
Ještě o něco víc potěšila výbava uvnitř. Zvláště pak velmi schopný systém automatického parkování, parkovací senzory, které dokáží hlídat i boky vozu či organizér na drobný nepořádek v kufru. Jiné věci naopak příliš nepotěšily. Třeba nepříjemně ostrá hrana na zadní straně věnce volantu nebo to, že se čočky xenonových světlometů na nerovnostech „oklepou“, což je vidět na světelném kuželu. Řidiče zvyklého na prémiové vozy, kterým se Outdoor v testované výbavě cenově blíží, může překvapit i fakt, že senzor bezklíčového otevírání dveří je jen na klikách vpředu – pokud si chcete na zadní sedadla odložit sako či počítač, musíte nejdřív sáhnout po předních dveřích, potom otevřít zadní a nakonec se vrátit k předním a nasednout. Byl by další senzor opravdu tak nákladný?
Království papírovch hodnot, aneb co se mi na superbu nelíbilo.
Moc to nejede. Neberte to zle, ale Superb svou délkou vytváří dojem velkého, prestižního vozu. Sice to poněkud kazí nedostatečná šířka, ale s tou má koncern VW občas problémy i u prémiového Audi – alespoň ve srovnání s prémiovou konkurencí. Od vrcholného modelu značky s druhou nejsilnější naftovou motorizací tak nějak instinktivně očekáváte, že bude schopen fungovat jako dálniční expres spěchajícího byznysmena. Ale Superb s motorem 2.0 TDI o výkonu 140 koní (103 kW) a pohonem všech kol zrychluje svižně jen do nějakých 160 km/h. Nad touto hranicí už výrazně ztrácí elán a začíná být patrné, že stádo koníků by potřebovalo rozšířit. Pro srovnání – Superb v tomto tempu pocitově nezrychluje nijak znatelně lépe než Citroën C4 Cactus s naftovou šestnáctistovkou. A pokud znáte 2.0 TDI/103 kW alias „silné tédéíčko“ z mnohem menší a lehčí Octavie, připravte se na zklamání.
Velikost kufru. Tolik adorovaný parametr a argument mnoha diskusí, jeden by až nabyl dojmu, že za zadními sedadly se skrývá prostor, za který by se nemusela stydět nejedna dodávka. Zkusili jsme jeden neplánovaný redakční test – máma potřebovala přezout Peugeot 308 předchozí generace, takže do kufru putovala 4 letní peugeotí kola. Bez fyzického vyndání rolety a jejího umístění na zadní sedadla by se tam nevešla a to šlo o nějaké 14"/15" obuté disky. Superb má moc hezkou splývavou záď, která logicky limituje využitelnost zavazadelníku. Prostor kufru je stejný jako celé auto – jeden rozměr ve třídě nadprůměrný, ale druhé dva rozměry celkem udávající objem jsou menší, než bych očekával vzhledem k velikosti prvního.
No a třetí převelebená hodnota bývá spotřeba. Jezdili jsme za průměrných 8 litrů nafty v kombinovaném režimu při normálním stylu jízdy, žádný economy run, ani žádná pila. Je to tak nějak odpovídající hodnota velikosti auta, řekl bych že ani málo, ani moc, ale pokud žijete ve světě mýtů o „božském TDI“, možná budete zklamáni podobně jako u výkonu.
Zbývá nám klasická Hamletovská otázka, koupit či nekoupit? S příchodem třetí generace superbu seženete poslední skladové kusy občas za opravdu zajímavé peníze a za ně dostanete celkem solidní kus vozu, který ochotně poslouží a ostudu rozhodně neudělá. Pokud hledáte sofistikovanost, zábavu a propracované detaily, poohlédněte se jinde (a za víc), pokud preferujte za rozumné peníze solidní kus vozu, který vám bude nějakou chvíli sloužit a pak ho dobře prodáte, tak teď máte tu správnou příležitost.
