Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.
Škoda Kodiaq iV: Když elektrifikace proklouzne do konzervativních vod
Hledáte auto, které umí od všeho trochu? Škodovka pro vás má řešení.
Škoda Kodiaq je pro naši domácí automobilku v tuto chvíli stále jedním z nejdůležitějších modelů. Je to auto, které do značné míry pomáhá definovat současnou podobu značky a zároveň představuje takový symbol moderního víceúčelového automobilu. Kodiaq totiž dokáže být prakticky čímkoliv. Jednou je to klasické velké rodinné SUV s obrovským kufrem a spoustou místa pro všechny členy domácnosti, jindy zase pohodlný manažerský automobil, se kterým se nemusíte stydět přijet prakticky kamkoliv. Zkrátka auto, které dokáže obstát snad v každé myslitelné životní situaci.
Tuhle roli ostatně Kodiaq převzal od Superbu už ve své první generaci a ta druhá v nastoleném trendu jen pokračuje. Je to přesně ten typ auta, u kterého Škodovka nedělá žádné zbrklé experimenty a raději sází na osvědčený recept. Žádná elektrická revoluce se tu nekoná. Kodiaq si pořád můžete koupit s klasickým benzinovým motorem, stejně jako s poctivým dieselem. Prostě stará dobrá klasika, jak ji máme rádi. Pokud ale chcete do svého automobilového života přece jen pustit trochu té elektřiny, má pro vás Škodovka připravenou plug-in hybridní variantu Kodiaq iV. A právě na tu jsme se tentokrát zaměřili v našem redakčním testu.
S druhou generací Kodiaqu jste se na našich stránkách setkali už několikrát, takže asi nemá příliš smysl znovu zabrušovat do všech detailů jeho vzhledu a opakovat jednou vyřčené. Kodiaq totiž na svého předchůdce navazuje naprosto přirozeně. Je to evoluce v tom nejlepším slova smyslu. Základní recept zůstal stejný, jen se ho ve Škodovce rozhodli prakticky v každém ohledu trochu vylepšit. Auto je o něco větší, má propracovanější interiér, je modernější a celkově působí dospělejším dojmem. Nikde se nekonala žádná revoluce, nikdo se nesnažil znovu vynalézt kolo. Prostě se vzalo něco, co už fungovalo velmi dobře, a celé se to ještě trochu vypilovalo. Přesně takhle má podle mě správná generační obměna vypadat.
Ani po stránce vnějšího designu se žádná velká překvapení nekonají. Kodiaq dál rozvíjí původní designovou myšlenku, samozřejmě už v souladu s aktuálním stylistickým jazykem značky. Pořád je to ale na první pohled jasně rozpoznatelný Kodiaq, kterého si s ničím jiným nespletete. A vlastně ani nemá příliš smysl jeho vzhled dlouze rozebírat. Těchto aut už po našich silnicích jezdí tolik, že si na něj jistě každý zvládl udělat vlastní názor.
Co ale rozhodně stojí za zmínku, je hnědozlatý lak testovaného exempláře. V záplavě bílých, šedých a dalších automobilových odstínů, které jako by někdo vybíral podle vzorníku kancelářských koberců, působí tahle barva jako příjemné osvěžení. A když se do ní opře podzimní sluníčko, které se nám v posledních týdnech ukazuje spíš za odměnu, vypadá Kodiaq opravdu velmi pěkně. Elegantně, důstojně a vlastně i trochu luxusně.
Také interiér prošel poměrně výrazným vývojem, což poznáte hned na první pohled. Oproti první generaci působí podstatně honosněji a moderněji, což je ostatně jen dobře. Původní Kodiaq se vyráběl poměrně dlouho a od jeho premiéry už přece jen uplynul nějaký ten pátek. Kabina druhé generace tak představuje příjemný krok kupředu. Na pohled vypadá opravdu dobře, tím spíš v testovaném provedení se světle hnědým čalouněním, které celému interiéru dodává trochu luxusnější atmosféru. Všechno působí hodnotně, materiály jsou příjemné a také dílenskému zpracování není moc co vytknout.
A samozřejmě je tu prostor. Spousta prostoru. V tomhle ohledu Kodiaq rozhodně nezapomněl, proč si ho zákazníci tolik oblíbili. Místa je dostatek prakticky všemi směry, ať už sedíte vpředu, nebo se usadíte do druhé řady. Ani vzrostlejší cestující se tu rozhodně nebudou muset nějak výrazně uskromňovat. Třetí řadu sedadel byste ale v našem testovaném exempláři hledali marně. A vlastně nejen v něm. Plug-in hybridní Kodiaq iV je totiž výhradně pětimístný, takže pokud potřebujete vozit sedm lidí, musíte sáhnout po některé z klasických spalovacích motorizací.
Celkově tak interiér působí velmi příjemným dojmem. Je prostorný, kvalitně sestavený a na pohled dostatečně reprezentativní, aby obstál i v roli manažerského automobilu. Jenže zatímco na první pohled je všechno téměř zalité sluncem, při každodenním soužití jsem narazil na několik věcí, které mi úplně po chuti nebyly. A týkají se především funkčnosti.
Začněme třeba takovou banalitou, jakou jsou držáky na nápoje. Ve středovém tunelu najdete hned dva, což na první pohled vypadá jako naprosto dostatečný počet. Jenže zkuste do nich dát dva kelímky s kávou. Nevejdou se. A to se bavíme o těch klasických, na nějaké větší rovnou zapomeňte. Pokud jste navíc zvyklí vozit si na cesty větší termohrnek s čajem, máte v podstatě smůlu. Nezbývá než ho odložit někam do kapsy ve dveřích a doufat, že jste víčko pořádně utáhli. Je sice hezké, že Škodovka vymyslela speciální přihrádku pro jakýsi látkou potažený hranol, kterým můžete čistit obrovský dotykový displej, ale já bych tedy mnohem raději ocenil pořádné držáky na pití, do kterých se skutečně něco vejde. Asi jsem staromódní.
Další věcí, která mě dokázala spolehlivě rozčilovat, je bezklíčový přístup. Respektive jeho absence na zadních dveřích. Přestože na klikách najdete naznačenou drážku, která by mohla indikovat dotykové zamykání, ve skutečnosti se nic nestane. Kodiaq totiž umožňuje bezklíčové odemykání a zamykání pouze prostřednictvím předních dveří. Pokud tedy přijdete k autu a chcete něco uložit na zadní sedačky, musíte nejprve sáhnout na kliku předních dveří. A stejně tak při zamykání. Ano, můžete si aktivovat automatické odemykání při přiblížení a zamykání při vzdálení, jenže ani to není univerzální řešení. Třeba pokud bydlíte v rodinném domě a parkujete kousek od místa, kde máte za dveřmi odložené klíče. Pak stačí otevřít skříňku, začít se v klíčích přehrabovat a auto si venku začne žít vlastním životem. Jednou se odemkne, podruhé zamkne. Opravdu bych raději ocenil možnost jednoduše sáhnout na kliku zadních dveří.
Trochu více pozornosti by si podle mě zasloužilo také bezdotykové ovládání víka zavazadlového prostoru. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem něco hledal v kufru, patrně přitom zavadil nohou příliš hluboko pod zadní nárazník a najednou se mi nad hlavou ozvalo varovné pípání. Kodiaq se totiž rozhodl, že nastal ideální okamžik kufr zavřít. Co na tom, že jsem měl zrovna půlku těla uvnitř. Naštěstí vás auto na svůj úmysl alespoň zvukově upozorní, ale příjemné to rozhodně není.
Úplně jsem se neskamarádil ani s některými jízdními asistenty. Především s jejich místy až přehnanou horlivostí. Během testovacího týdne jsem totiž zažil více nevyžádaných zásahů automatického nouzového brzdění, než by mi bylo milé. Typickým příkladem byla situace, kdy se mezi zaparkovanými auty objevil chodec, který se normálně rozhlížel, ale Kodiaq zřejmě usoudil, že se mi každou vteřinou chystá skočit přímo pod kola. A tak raději preventivně zadupal na brzdy. Rozumím tomu, že bezpečnost je důležitá a podobné systémy mohou v kritických situacích zachraňovat životy, ale všechno má své meze. Když vám auto začne bez skutečného důvodu panicky brzdit, na pocitu bezpečí to zrovna nepřidá.
A nakonec musím zmínit ještě jednu věc, která mě zklamala možná ze všeho nejvíc. Sedadla. Ta se sice pyšní jakýmsi ergonomickým certifikátem, ale s mými zády si tedy příliš nerozuměla. Jsou poměrně tvrdá a jejich tvarování mi zkrátka nesedělo. Ať jsem nastavoval, co jsem nastavoval, nedokázal jsem najít polohu, ve které bych se cítil skutečně pohodlně. Což je u velkého rodinného SUV, které má mimo jiné sloužit jako pohodlný dálniční koráb, docela nepříjemné zjištění. Samozřejmě je to do značné míry individuální záležitost a někomu jinému mohou vyhovovat dokonale. Já jsem se s nimi ale za celý týden úplně nesžil.
O pohon našeho Kodiaqu se staralo plug-in hybridní ústrojí, které kombinuje benzinový čtyřválec 1,5 TSI o výkonu 110 kW (150 koní) s elektromotorem disponujícím dalšími 85 kW (116 koňmi). Celkový systémový výkon činí 150 kW, tedy 204 koní, přičemž veškerá síla putuje výhradně na přední kola prostřednictvím šestistupňové automatické převodovky DSG. Elektromotor čerpá energii z akumulátoru o celkové kapacitě 25,7 kWh, z nichž je využitelných 19,7 kWh. To už je na poměry plug-in hybridů poměrně slušná porce elektřiny, která by podle tabulkových údajů měla vystačit na více než 100 kilometrů jízdy bez jediného spuštění spalovacího motoru.
Co musím rozhodně pochválit, je samotné sladění celého pohonného ústrojí. Přechody mezi elektrickým a spalovacím pohonem, připojování benzinového motoru nebo samotné řazení převodovky, to všechno tady funguje opravdu velmi hladce. Žádné nepříjemné cukání, žádné zbytečné prodlevy nebo zmatené rozhodování, který z motorů má zrovna pracovat. Kodiaq si zkrátka všechno řeší tak nějak sám a posádku tím prakticky neobtěžuje. A přesně tak by podle mě měl dobře odladěný plug-in hybrid fungovat. Řidič nemusí přemýšlet nad tím, co se zrovna odehrává pod kapotou, prostě jen jede.
Pokud jde o dynamiku, tady bych použil asi to nejméně vzrušující, ale současně nejvýstižnější hodnocení. Je tak akorát. Testovaných 150 kW rozhodně není málo a nemusíte mít strach, že byste s Kodiaqem nedokázali bezpečně předjet pomalejší auto nebo se svižně zařadit do dálničního provozu. Na druhou stranu tu ale nečekejte nějakou výraznou výkonovou rezervu, která by vás při každém sešlápnutí plynu zatlačila do sedadla. Prostě dostanete přesně tolik výkonu, kolik takové auto pro běžný život potřebuje. Nic víc, nic míň. Ostatně Škodovka už začíná nabízet také silnější plug-in hybridní variantu s výkonem 200 kW, takže kdo by toužil po větší porci koní, má nově kam sáhnout.
A jak je na tom Kodiaq s provozní efektivitou? Tady se samozřejmě dostáváme k tradičnímu tématu všech plug-in hybridů. Záleží především na tom, jak často a kde budete nabíjet. Během testovacího týdne jsem se při čistě elektrické jízdě pohyboval se spotřebou okolo 30 kWh na 100 kilometrů. Na první pohled to není úplně málo, ale je potřeba vzít v úvahu podmínky, ve kterých jsem jezdil. Teploty padaly k nule, topení pracovalo prakticky neustále a většinu kilometrů jsem absolvoval v městském provozu, často v kolonách. Zkrátka taková ta typická podzimní automobilová idylka, kdy člověk tráví víc času sledováním brzdových světel před sebou než samotnou jízdou. Za těchto podmínek jsem na jedno plné nabití zvládal přibližně 70 až 80 kilometrů čistě elektrického dojezdu. Využitelnost zvyšuje i rychlé nabíjení DC, které si umí sáhnout až na 50 kW (já dosáhl nejvíc 27 kW) a taky 11 kW AC, což je možá ještě důležitější. Na velké rodinné SUV to rozhodně není špatný výsledek.
Jakmile ale elektřina v baterii dojde, začne se samozřejmě ke slovu hlásit benzinový motor a spotřeba se dostává do podstatně tradičnějších hodnot. V kombinovaném provozu jsem se s vybitou baterií pohyboval okolo sedmi litrů na 100 kilometrů, zatímco na dálnici si Kodiaq podle cestovní rychlosti řekl přibližně o osm až devět litrů. Žádné zázraky se tedy nekonají, ale ani žádná tragédie. Jsou to hodnoty, které bych od takto velkého a těžkého SUV víceméně očekával.
A právě tady se dostáváme k podstatě celého plug-in hybridního konceptu. Pokud máte možnost pravidelně nabíjet, ideálně doma, a většinu běžných cest zvládnete na elektřinu, může Kodiaq iV fungovat velmi příjemně a ekonomicky. Pokud ale budete nabíjecí kabel vytahovat jen při slavnostních příležitostech, žádné velké úspory proti klasickému spalovacímu pohonu nečekejte. O tom, jak úsporné tohle auto ve skutečnosti bude, totiž nakonec nerozhodne ani tak samotná technika, jako spíš způsob, jakým ho budete používat.
Při hodnocení pohonného ústrojí se ale přece jen nevyhnu několika výtkám. Ta první, a vlastně asi nejzásadnější, míří na trakci. Ta je totiž jednoduše mizerná. A to se bavíme primárně o provozu na suchých silnicích. Stačí se chtít trochu svižněji rozjet z křižovatky nebo z nějakého důvodu výrazněji přišlápnout plynový pedál a přední kola začnou zoufale hledat přilnavost. Místo důstojného zrychlení se tak často dočkáte protáčení kol a následného zásahu stabilizace, která se snaží celou situaci zachránit. S podobným problémem jsem se potýkal už při testu plug-in hybridní Cupry a Kodiaq na tom bohužel není o nic lépe. Přenést výkon hybridního ústrojí pouze na přední nápravu zjevně není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A výsledek je občas docela otravný, protože výkonu sice nemáte na rozdávání, ale ani ten dostupný nedokážete vždycky pořádně využít.
Druhá výtka se týká chování hybridního systému ve chvíli, kdy se vybije trakční baterie. Nejde o nic, co by nějak zásadně ovlivňovalo funkčnost nebo plynulost jízdy, ale občas si můžete všimnout trochu zvláštního chování spalovacího motoru. Typicky třeba ve chvíli, kdy zpomalujete nebo lehce přibrzďujete, ale motor se najednou rozhodne zvýšit otáčky, aby mohl dobíjet baterii. Výsledkem je poněkud zvláštní pocit, kdy zvukový projev motoru úplně neodpovídá tomu, co právě děláte s plynovým nebo brzdovým pedálem. Samozřejmě se na to dá zvyknout a Kodiaqu v tomto ohledu výrazně pomáhá velmi slušné odhlučnění kabiny. Přesto si toho všimnete a úplně přirozeně to nepůsobí.
A do třetice tu máme brzdy. Respektive jejich sladění s rekuperací, které se podle mě nepodařilo úplně dokonale vyladit. Typická situace vypadá následovně. Blížíte se ke křižovatce, plynule brzdíte, držíte konstantní tlak na brzdovém pedálu a auto naprosto předvídatelně zpomaluje. Jenže na posledních několika metrech se najednou mechanické brzdy zakousnou o poznání výrazněji a Kodiaq zpomalí mnohem prudčeji, než byste podle pohybu své pravé nohy očekávali. Není to nic dramatického, ale při každodenním popojíždění ve městě to dokáže být nepříjemné. Samozřejmě chápu, že sladit rekuperační a mechanické brzdění tak, aby řidič vůbec nepoznal, kdy pracuje který systém, není jednoduchý úkol. Ostatně s tím bojuje celá řada automobilek. Přesto si myslím, že právě tady by si Kodiaq ještě trochu té vývojářské péče zasloužil.
Co se samotné jízdy týče, tady budu naopak chválit prakticky bez výhrad. Kodiaq totiž přesně naplňuje očekávání, která od podobného auta můžete mít. Je to velké rodinné SUV, jehož hlavním úkolem není trhat asfalt v zatáčkách nebo vám při každém průjezdu okreskou vykouzlit úsměv na tváři. Jeho úkolem je především pohodlně a bezpečně přepravovat posádku z místa na místo. A to mu jde opravdu skvěle.
Podvozek je naladěný velmi komfortně, ale zároveň se konstruktérům podařilo vyhnout přehnané houpavosti, která občas podobně zaměřená auta provází. Kodiaq je zkrátka tak akorát. Nerovnosti českých silnic zvládá s naprostým přehledem, nic od podvozku nebouchá, nemlátí a do interiéru se nepřenášejí žádné nepříjemné rázy nebo zvuky. Auto se přes výmoly a rozbitý asfalt přenáší s příjemnou samozřejmostí, aniž by přitom působilo jako rozkolébaná loď.
A kde Kodiaq skutečně exceluje, je dálkové cestování. Tady se totiž naplno projevuje nejen povedené naladění podvozku, ale také velmi dobrý akustický komfort. Kabina je výborně izolovaná od hluku odvalujících se pneumatik i aerodynamického svistu, takže ani při dálničních rychlostech nemusíte zvyšovat hlas nebo zesilovat rádio, abyste přehlušili okolní svět. Kilometry za volantem ubíhají s naprostou lehkostí a Kodiaq vás ničím zbytečně neobtěžuje. Je to přesně ten typ auta, ve kterém si ráno sednete za volant, odpoledne vystoupíte na druhém konci Evropy a vlastně máte pocit, že byste klidně mohli pokračovat dál.
Zkrátka a dobře, jako pohodlný cestovní automobil funguje Kodiaq na výsost dobře. A přestože jsem měl k některým aspektům jeho techniky a interiéru výhrady, samotné jízdě nemám prakticky co vytknout. Tady si Škodovka zaslouží plný počet bodů.
Verdikt
Kodiaq se doposud pyšnil titulem vlajkové lodi mladoboleslavské automobilky, který mu teď pravděpodobně převezme chystaný elektrický model Peaq. To ale nic nemění na tom, že Kodiaq nadále zůstává jedním z nejvšestrannějších aut, která si dnes můžete pořídit. Hledáte prostorné rodinné auto, do kterého naložíte děti, psa a polovinu domácnosti? Tady je Kodiaq. Potřebujete pohodlný cestovní koráb, se kterým bez větší námahy překonáte půl Evropy? Tady je Kodiaq. Chcete reprezentativní manažerský automobil, se kterým neuděláte ostudu před obchodními partnery? Ano, i tady je Kodiaq.
Záběr jeho schopností je zkrátka neuvěřitelně široký a jen těžko budete hledat situaci, ve které by nedokázal obstát. Jistě, není dokonalý a během testovacího týdne jsem narazil na několik věcí, které bych si dokázal představit vyřešené lépe. Jenže to nic nemění na jeho základních kvalitách. Kodiaq není auto, které vás bude budit ze spaní, kvůli kterému si budete dobrovolně prodlužovat cestu domů nebo se na něj chodit večer jen tak dívat do garáže. Je to ale auto, do kterého můžete každé ráno sednout s jistotou, že ať už vás ten den čeká cokoliv, zvládne to s vámi. A myslím si, že právě to je jedna z největších poklon, jakou můžete automobilu složit.
Technické údaje Škoda Kodiaq iV 1.5 TSI (150 kW)
Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 498 ccm + elektromotor
Výkon spalovacího motoru: 110 kW (150 k) v 5 000 až 6 000 ot./min.
Točivý moment spalovacího motoru: 250 Nm v 1 500 až 4 000 ot./min.
Výkon elektromotoru: 85 kW (116 k)
Točivý moment elektromotoru: 330 Nm
Výkon hybridního systému: 150 kW (204 k)
Točivý moment hybridní soustavy: 350 Nm
Převodovka: automatická šestistupňová DSG
Pohon: předních kol
Provozní hmotnost: 1 838 až 2 009 kg
Maximální rychlost: 210 km/h
Zrychlení 0 až 100 km/h: 8,4 s
Kapacita akumulátoru: 25,7 kWh (19,7 kWh využitelných)
Elektrický dojezd WLTP: přes 100 km
Maximální nabíjecí výkon: 11 kW AC / 50 kW DC
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 1,6 až 1,8 l/100 km (WLTP)
Spotřeba v testu: 2,7 l/100 km a 17,5 kWh/100 km
Elektrický dojezd v testu: 70 až 80 km
Základní cena modelu (1.5 TSI mHEV Selection): 995 000 Kč
Základní cena verze iV (150 kW Selection): 1 175 000 Kč



Prohlédnout 35 fotek
Fiat 850N: Jak málo může stačit ke štěstíDnešní auta jsou komplikovaná a těžká. Před šedesáti lety tomu bylo jinak. Fiat 850N vás vezme do doby, kdy lidem ke štěstí stačilo málo.Číst dálMohlo by Vás také zajímat




Recenze & testyFiat Grande Panda s benzinovým motorem je šikovná, dostupná a svá. Ale ne dokonalá13. 11. 2026
Autíčkář na cestách, Novinky, Recenze & testyVolkswagen Golf Hybrid při první jízdě: Spojení starého a nového světa, fungující pro značku netradičním způsobem1. 11. 2026














































