Roadtest: Honda Civic Type-R

Berte prosím naši snahu s rezervou, přeci jen disponujeme stylem řízení připomínajícího tučňáka v říji, rozhled máme jako mrtvá moucha v trávě a vůbec celkově naše možnosti plně odpovídají úrovni "zapálený nadšenec", než "seriozní blogger" (Mluv za sebe, já mám rozhled přinejmenším jako živá ještěrka – BobAsh). Přesto věříme, že recenze se Vám budou líbit a pomohou zvednout kredit autíčkáře (jestli něco takového vůbec existuje).

Honda Civic má mezi začínajícími závodníky a bohužel i mladými tunery bez soudnosti velmi dobré jméno. Kombinace točivého motoru s povedeným podvozkem, praktičností a spolehlivostí vždy lákala široké spektrum lidí, od mladíků s rovným kšiltem až po důchodce (ty obvykle zaujaly zejména poslední dvě přednosti). Ovšem když v roce 2001 přišla druhá generace (EP3) nejsilnějšího modelu Type-R, konečně dostupná i v kontinentální Evropě, získal si Civic uznání mnoha světových médií i konkurence, která odmítala pochopit jak dokáží vyrobit tak dobrý hothatch za tak málo peněz a neprodělat na něm. Ceny ojetých typerů se již dostávají i pod hranici dvou set tisíc, pěkné kusy začínají zhruba na 250 tisících kč. Jak se s jedním takovým jezdí jsme vyzkoušeli na točitých valašských okreskách.

Při příchodu k autu nezasvěcení pozorovatelé jistě nebudou tušit, co za jízdu je čeká. Samozřejmě, já vidím pěkná sedmnáctipalcová kola a decentní bodykit, ale v očích běžného kolemjdoucího sedmá generace Civicu a obzvláště černý Type-R se zatmavenými skly více než jen trochu připomíná pekařskou dodávku. Musím se přiznat, že se mi toto maskování zamlouvá, ale chápu i ty, kterým se vzhled tohoto vozu nelíbí. Interiér bude pro moderního člověka zkoumajícího boucháním kelímkem od Coly o přístrojovku kvalitu plastů zklamáním. Nás normální to však u tohoto typu auta pro zábavu nezajímá, stačí když je vše tam kde má být a nejsou potíže s ergonomií. Usedám tedy za volant.

Zkouším si najít ideální pozici, ale po mnoha pokusech to vzdávám. Majitel vozidla Matěj přitakává, sedačka je ukotvena příliš vysoko, což je nejspíše pozůstatek důchodcovského zaměření běžných verzí, a volant by to chtělo nastavit výše a přitáhnout blíže k hrudníku. Člověk tak otáčí kormidlem někde v oblasti kolen a spíše na dlouhé ruce. Vzdávám to, chytám kovovou řadičku Spoon, jednu z úprav na tomto voze, řadím jedničku a rozjíždím se. Po asi dvaceti centimetrech jízdy po městě nastává čas zařadit dvojku, která je snad na úrovni jedničky mnoha jiných vozů. Krátké převody šestistupňového manuálu perfektně sedí k charakteru vysokootáčkového motoru a dodávají vozu potřebnou hbitost i v nízkých otáčkách. Po čase člověku zvyklému na dlouhé převody pětikvaltů ani nepřijde divné jezdit po městě na pětku (cca. 2000 otáček/ min.) či pro úspornou jízdu řadit v šedesáti šestku. Japonská verze má navíc ještě kratší stálý převod a stupně 4,5,6.

Dost však bylo loudání po městě. Dvoulitr K20A, dávající 200 koní v 7400 otáčkách, se chová jako malý ďáblík ve vaší hlavě, který vám našeptává: " Nebaví mě to, nebuď tak nudný, podřaď a pořádně mě vytoč k osmi tisícům!" Podobným vábením jsem měl vždy sklony podléhat, proto urychleně vyjíždím z města na okresku. Dvojka letí vstříc omezovači a motor je očividně ve svém živlu, je to jedna z těch mála jednotek, která působí nejspokojeněji při tvrdém zacházení. Trojka a čtverka následují hned v zápětí a najednou koukám, že se dostávám do tempa, které běžně nevyhledávám ani na dálnici. V tomto případě mi to přijde zcela kontrolované a přirozené, navíc podvozku tato rychlost nedělá problémy ani na úzké rozbité okresce.

Je třeba říci, že testované auto nejezdí na sériovém podvozku, ale i ten je dostatečně schopný pro řádění na bočních silničkách. V podbězích tohoto Type-R se ukrývá taiwanská, ovšem osvědčená a pro použití na těchto vozech upravená sada XYZ SuperSport. Matěj je s ním velmi spokojen, ale musel si připlatit si za stavitelný odklon zadní nápravy, do té doby to nebylo ono. Podvozek je sice velmi tuhý, se zaměřením na závody do vrchu, ale kromě velkých terénních vln, na kterých má ve vysokých rychlostech tendenci poskočit, funguje velmi uspokojivě a při plném tempu i slušně filtruje nerovnosti.

Blíží se však zatáčka, brzdy EBC TurboGroove, další z nesériových komponentů, svým zpomalovacím účinkem dodávají tolik potřebnou důvěru, je v nich cit a dají se příjemně dávkovat. Zpomaluji více než je třeba, snažím se podřadit stylem "pata – špička", ale kvůli nevhodně rozmístěným pedálům se mi to nepodaří – potřeboval bych širší nohu. Převodovka dá člověku stejný pocit uspokojení jako prvotřídní motor. Řadicí páka pracuje v nádherně přesných a krátkých dráhách a je ideálně umístěna hned vedle volantu. Podřadit až do červeného pole není problém.

V nájezdu do zatáčky příliš nepotěší řízení. Mohlo by být rychlejší a sdílnější. Vše však vynahrazuje samosvorný diferenciál z japonské verze. Zašlápněte plyn ještě před apexem zatáčky a vtáhne vás na něj jako byste byli na laně. Na výjezdu zase zajistí tolik potřebnou trakci i na horším povrchu. Přidejte si k tomu nádherně znějící motor s dostatečným zátahem po sepnutí i-VTECu a brzy vám začne vrtat v hlavě myšlenka, jestli náhodou nesedíte v závodním autě. Na poměry hothatchů tak Type-R opravdu působí a v tom tkví jeho kouzlo. Kašle na výbavu, nezajímá ho kultivovanost či pohodlí, je to auto které má bavit řidiče, hladit jeho smysly a daří se mu to výborně. Výkony atmosferického agregátu zahanbí nejeden moderní downsizingový turbomotor. Na stovce jste za 6,8 či 6,6 sekundy, podle toho jestli máte model před nebo po faceliftu, a maximálka je 235 km/h. Výkony jsou však ve srovnání s reakcí na plyn a charakterem motoru odsunuty zdánlivě na druhou kolej.

Pokud hledáte hothatch s duší cestovního GT, hledejte jinde, polykání kilometrů není pro Type-R oblíbenou zábavou. Na dálnici točí vysoké otáčky, ve městě se cítí udušeně, ale když přijde jeho čas, dá vám slastně pocítit v čem tkví náklonnost staromilců k atmosferickým motorům a manuálním převodovkám. K tomu si přičtěte téměř neprůstřelnou spolehlivost i u tvrdě využívaného vozu, mrzké provozní náklady, spotřebu i pořizovací cenu, a máte před sebou výjimečný stroj na vrcholu analogové éry.

Operativní leasing Honda Civic

Foto: Ondřej Zeman (rallyphotos.cz)

a Marek Zurian